I. ÚS 932/13

02. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Marka Švajnera, zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem V Jámě 1, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. prosince 2012 sp. zn. 5 T 18/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Okresního soudu Plzeň-město. Tamnímu soudu vytkl, že pokud došlo předmětným rozhodnutím dle § 23 odst. 3 trestního řádu za použití § 20 odst. 1 trestního řádu ke spojení v něm označených trestních věcí ke společnému projednání a rozhodnutí, bude tím značně zkomplikována důkazní situace a dojde ke krácení práv obhajoby, když spoluobviněný v jedné z trestních věcí (sp. zn. 5 T 18/2012) má současně postavení svědka v druhé z nich a totéž se týká i druhé spojené věci (původně vedené pod sp. zn. 5 T 108/2012). Pro tyto argumentačně blíže rozvedené výhrady se stěžovatel cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 1, 3 a čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod a domáhá se, aby Ústavní soud napadené usnesení obecného soudu nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že mezi požadavky, jež vyplývají z článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc" (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, I. ÚS 93/99, III. ÚS 29/01, IV. ÚS 307/03, I. ÚS 722/05, III. ÚS 2853/07). Z pohledu práva na spravedlivý proces v naznačené souvislosti vyplývá ten důsledek, že aplikace konkrétních zákonných ustanovení (§ 20 odst. 1, § 23 odst. 3 trestního řádu), zakládajících možnost soudu spojit dosud samostatně vedené věci, nesmí vykračovat z rámce práva na zákonného soudce a vykazovat prvky svévole. Tuto v rozhodování obecného soudu, v němž došlo ke spojení věcí vedených pod sp. zn. 5 T 18/2012 a sp. zn. 5 T 108/2012, v nichž obou je stěžovatel obžalovaným, Ústavní soud jakkoli neshledal a stěžovatel ji ani nenamítá. Stěžovatelem předpokládané (případné) komplikace, spjaté s jím popsanou situací, jsou namítány (dosud) v hypotetické rovině, když bude na soudu a jeho primárním posouzení, jak se s touto procesní situací náležitě a ústavně souladným způsobem vypořádá.

Vycházeje z uvedeného, posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jej odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2013

Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 932/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies