I. ÚS 4144/12

08. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Mrázka, zastoupeného Mgr. Mariánem Francem, advokátem se sídlem Škroupova 10, 301 00 Plzeň, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 37 Nt 692/2012, a proti příkazu k domovní prohlídce vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 37 Nt 693/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Ústavní soud z předložených dokladů zjistil následující skutečnosti.

Napadenými příkazy byla nařízena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, které užívá stěžovatel. V trestní věci jde o podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, event. krádeže podle § 205 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a padělání a pozměnění peněz dle § 233 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za použití § 238 tr. zákoníku. V odůvodnění napadených příkazů bylo nejprve poukazováno na návrh státního zástupce, podle kterého byl dne 17. 7. 2012 k Městskému soudu v Praze, Slezská 9, Praha 2 podán stěžovatelem návrh na zápis změn v obchodním rejstříku u spol. Autic, s. r. o., přičemž podkladem pro zápis změn - mimo jiné ustanovení stěžovatele do funkce člena představenstva - byl notářský zápis, podle něhož o změnách rozhodl stěžovatel jako jediný 100% akcionář, prokazující se 200 ks akcií na majitele v listinné podobě, a to ve snaze ovládnout spol. Autic, a. s., jejíž základní kapitál činí 60 000 000 Kč, ačkoli veškeré platné akcie spol. Autic, a. s., vydané na majitele, má ve svém držení Ing. Miroslav Lekeš. V odůvodnění napadených příkazů se dále uvádí, že bylo zjištěno, že poté, co stěžovatel podal shora popsaný návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, byl vyzván městským soudem k předložení listin, osvědčujících nabytí akcií a doložení jeho postavení jediného akcionáře, avšak stěžovatel listiny nedoložil a jeho návrh na zápis změn v obchodním rejstříku byl zamítnut. Následně byl stěžovatel policejním orgánem dle § 78 odst. 1 tr. řádu vyzván k vydání předmětných akcií, což odmítl a v rámci podaného vysvětlení sdělil, že takto jednal při zastupování klienta v rámci výkonu advokacie a dále se odvolal na povinnost mlčenlivosti, jíž nebyl klientem zproštěn. V napadených příkazech se uvádí, že z provedeného šetření je evidentní, že stěžovatel vystupoval na valné hromadě svým vlastním jménem a nyní toliko využívá svého postavení advokáta. Současně je dáno podezření, že v prostorách, které stěžovatel užívá, se nacházejí předmětné akcie či dokumenty, týkající se nabytí těchto akcí. Těchto dokumentů je třeba jako důkazního materiálu. V napadených příkazech se uvádí, že z dosud provedeného šetření vyplývá důvodné podezření, že ve specifikovaných prostorách je věc důležitá pro trestní řízení. Prohlídku je třeba vykonat jako neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť existuje nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, které se v místě prohlídky mohou nacházet, a z hlediska účelu trestního řízení provedení prohlídky nesnese odkladu na dobu po zahájení trestního stíhání. Věci, které mají být při prohlídce nalezeny, jsou totiž důležité pro řádný popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání.

II.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené příkazy obecného soudu, neboť je přesvědčen, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na nedotknutelnost soukromí (podle čl. 7 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod). Konkrétní námitky budou vypořádány v textu tohoto usnesení níže.

III.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Pravomoc Ústavního soudu je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Tu je nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje k zásahu v případě domovní prohlídky jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele.

O takovou situaci však v dané věci nejde.

Stěžovatel namítl, že odůvodnění napadených prohlídek postrádá řádné a jasné odůvodnění nařízení domovní prohlídky. Podle stěžovatele je pouhý odkaz na "...z dosud provedeného šetření..." nedostatečný, není zde uvedeno, proč by se na adrese, kde má k prohlídce dojít, měly nacházet dokumenty - akcie spol. Autic, a. s.

Ústavní soud uvádí, že napadené příkazy jsou odůvodněny v mezích náležitostí usnesení ve smyslu § 134 tr. řádu. V příkazu jsou popsány trestné činy, pro které se řízení vede, a objekty, jež mají být prohlídce podrobeny, jsou uvedeny přesnou adresou, přičemž se navíc uvádějí i vlastnické vztahy k prohledávaným nemovitostem. Ve výroku příkazu se praví, který orgán prohlídku provede. Dále se v příkazech konstatuje, že existuje podezření, že se v příslušných prostorách nacházejí konkrétní věci s trestnou činností související; výslovně jsou uvedeny příslušné akcie či dokumenty, týkající se nabytí těchto akcí. V odůvodnění je pak podáván srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a jsou specifikovány kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v příslušných nemovitostech nacházejí. Ani z odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor nevyplývá, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl v posuzované institut prohlídky jiných prostor dokonce zneužit.

Stěžovatel dále namítá, že v napadených příkazech není uvedeno, proč by se na adrese, kde má k prohlídce dojít, měly nacházet dokumenty - akcie spol. Autic, a. s.

Ústavní soud k tomu uvádí, že z obsahu a z kontextu napadených příkazů to dovodit lze. Totiž, napadené příkazy uvádějí, že to měl být právě stěžovatel, který se měl prokazovat jako údajný jediný 100% akcionář společnosti Autic, s. r. o., a to prostřednictvím 200 kusů akcií na majitele v listinné podobě. Byl tak racionálně odůvodněný předpoklad, že by příslušné akcie mohl mít v držení stěžovatel i v době vydání napadených příkazů.

Pokud pak jde o vymezení důkazního materiálu, z něhož měl obecný soud učinit úsudek o tom, že by se v příslušných nemovitostech mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, je v tomto ohledu nutno vzít v úvahu (v dané fázi řízení) i z povahy věci plynoucí nezbytnou procesní taktiku orgánů v tomto řízení činných. Ostatně, na samotné odůvodnění příkazu k prohlídce nelze klást (ať již domovních či jiných prostor) nadměrně vysoké požadavky, neboť v této fázi, kdy je prověřování trestní věci na samém počátku, nelze od policejního orgánu očekávat detailní znalost věci.

Dále stěžovatel namítl, že neodkladnost a neopakovatelnost prohlídek v napadených příkazech není náležitě odůvodněna.

Tu Ústavní soud uvádí, že i neodkladnost domovní prohlídky (ve smyslu odložitelnosti na fázi po zahájení trestního stíhání) je sice spoře, leč dostatečně odůvodněna: napadené příkazy argumentují: "Věci, které mají být při prohlídce nalezeny, jsou totiž důležité pro řádný popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání.". Ústavní soud k tomu poznamenává, že vzhledem k nebezpečí zničení, zcizení, znehodnocení či ukrytí důkazů sama domovní prohlídka - z hlediska účelu trestního řízení - nesnese odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání (srov. obdobně například usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10 či sp. zn. I. ÚS 394/11); přitom s příslušnými akciemi mohlo být právě takto postupováno (mohly být ukryty aj.).

Stěžovatel konečně prohlašuje, že vykonání prohlídek bylo motivováno tím, že stěžovatel jako advokát dbal zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti. Jako advokát byl prý policejním orgánem dne 23. 8. 2012 "vytěžen" do protokolu o podání vysvětlení, kde uvedl stav věci, tedy že jednal svým jménem na účet klienta. Povinnosti mlčenlivosti však stěžovatel zbaven nebyl a proto se musel na tuto povinnost odvolat. Vykonáním prohlídek byl prý zřejmě sledován jasný cíl, a to obejít zákonem uloženou a chráněnou povinnost mlčenlivosti advokáta.

Ústavní soud - ve vztahu k této námitce - odkazuje na svá dřívější rozhodnutí, ve kterých se zabýval námitkou ve vztahu k povinnosti mlčenlivosti advokáta. V nálezu ze dne 21. ledna 1999, sp. zn. III. ÚS 486/98 (toto i další citovaná rozhodnutí viz http://nalus.usoud.cz) nepřisvědčil námitce, že vydání příkazu k domovní prohlídce bránila skutečnost, že stěžovatel jako advokát, jemuž svědčí zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti, disponoval řadou důvěrných informací, svěřených mu jeho klientelou. I když jde o povinnost státem přikázanou, a tedy i obecně chráněnou, nelze přehlédnout, že jde nikoli o výsadu advokáta, která by měla založit exempci z obecně platného (a zavazujícího) právního řádu, ale že se jedná o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientely, která v tomto smyslu a rozsahu požívá také příslušné ochrany; ochrana takto chráněných zájmů třetích osob nebyla domovní prohlídkou (podle současného právního stavu provedenou) dotčena, neboť policejnímu orgánu i dalším orgánům činným v trestním řízení je zákonem uloženo zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem svých pravomocí. Tento závěr byl dále potvrzen např. v usnesení ze dne 28. března 2002, sp. zn. IV. ÚS 2/02, ve kterém Ústavní soud dodal, že "orgán činný v trestním řízení, který prohlídku vykonává, nemůže být vázán pouhým prohlášením osoby, u níž se prohlídka vykonává, že někde je záznam, ke kterému se váže povinnost mlčenlivosti, aniž by takový údaj ověřil. Takový údaj může orgán činný v trestním řízení prověřit jen tím, že to sám zjistí, přičemž tento postup mu ukládá shora uvedené ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu.". Podobně argumentoval Ústavní soud též v usnesení ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 3045/07, nebo v usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 1139/07.

IV.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavně zaručená základní práva či svobody stěžovatele napadenými rozhodnutími zjevně porušeny nebyly.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2013

Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 4144/12, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies