IV. ÚS 3880/12

09. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Jiřího Korbela, právně zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Horšovský Týn, náměstí Republiky 108, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. září 2012, č.j. 30 A 53/2012-15, ve spojení s návrhem na zrušení části ustanovení § 61 odstavce 2 písmene d) zákona č. 247/1995 Sb., takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na rovný přístup ke všem politickým funkcím, zakotveným v čl. 21 odstavci 4 a v čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž navrhl, aby Ústavní soud zrušil část ustanovení § 61 odstavce 2 písmene d) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Městský úřad Sokolov, svým rozhodnutím ze dne 24. srpna 2012, č.j. 70857/2012, odmítl přihlášku k registraci, jelikož petice dle § 61 odstavce 2 písmene d) zákona o volbách do Parlamentu ČR k ní připojená neobsahovala potřebný počet podpisů. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání rozhodnutí o povinnosti odpůrce (správního orgánu) přihlášku stěžovatele k registraci registrovat.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že si podal, jako nezávislý kandidát, u správního orgánu přihlášku k registraci pro volby do Senátu Parlamentu České republiky ve volebním obvodu č. 2, pro volby konané v termínu 12. a 13. října 2012. Po doplnění všech zákonných podkladů však správní orgán odmítl přihlášku registrovat. Zákonné požadavky na petici podporovatelů kandidáta vyžadují v případě voleb do Senátu uvedení rodného čísla, ačkoliv v obdobných případech stačí jen údaj o datu narození (ústavní zákon č. 71/2012 Sb., týkající se volby prezidenta republiky; zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích). Tato zákonná úprava je tedy tvrdší, neboť může v signatářích vyvolat obavu ze zneužití klíčového osobního údaje - rodného čísla. Je tak porušena záruka daná v čl. 21 odstavci 4 Listiny, o rovných podmínkách k přístupu k politickým funkcím.

Z uvedených důvodů má stěžovatel za to, že krajský soud nesprávně vyhodnotil jeho podnět týkající se nerovnosti zákona. Proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí a rovněž, v souladu s ustanovením § 74 zákona o Ústavním soudu, zrušil příslušnou část zákona o volbách do Parlamentu České republiky.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 A 53/2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Z rozhodnutí správního orgánu i správního soudu je patrné, že nedostatek relevantních signatářů byl dán nejen absencí rodného čísla (podle krajského soudu se jednalo o 61 osob), ale i nesprávností v uvedení místa trvalého pobytu (dle krajského soudu 237 osob), a v jednom případě i v uvedení jména a příjmení signatáře. Započteno tak mohlo být toliko 794 signatářů, tedy méně, než zákonem požadovaných 1.000 signatářů.

Ústavní soud neshledal v postupu Krajského soudu v Plzni pochybení, které stěžovatel v ústavní stížnosti namítal. Jak je patrné, stěžovatel nesplnil zákonný požadavek pro registraci jako nezávislý kandidát. Jeho komparace s jinými právními předpisy, které pro realizaci jiných politických práv ukládají poněkud odlišné požadavky, neobstojí. Se stejnou logikou by dle stěžovatele byla založena nerovnost například požadavkem na minimální věk poslanců a senátorů, případně jiné, zákonem předepsané, předpoklady.

Napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni posoudil senát Ústavního soudu jako ústavně konformní. Stěžovatel nesplnil zákonný požadavek a v důsledku toho byla vydána rozhodnutí, s nimiž nesouhlasil, a mylně z toho vyvodil závěr o zásahu do svých zaručených práv. Ústavní soud však tvrzený zásah neshledal.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzené pochybení správního soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad vedl by ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odstavce 1 a 2 zákona o Ústavním soudu) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2013


Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3880/12, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies