IV. ÚS 473/13

09. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ing. Radima Richtera, zastoupeného Mgr. Vendulou Majorovou, advokátkou, AK se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2012 č. j. 69 Co 692/2012-73 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 1. 2. 2013 a doplněným dne 4. 3. 2013 se Ing. Radim Richter (dále též "stěžovatel", případně "žalobce") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "odvolací soud") o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce vydané v řízení o náhradu škody.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 29. 10. 2012 Okresní soud v Olomouci (dále jen "nalézací soud") přiznal žalobci k jeho žádosti osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 50 % (výrok I.) a jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok II.).

Dne 29. 11. 2012 odvolací soud k odvolání žalobce usnesení nalézacího soudu ve výroku I. změnil tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 % (výrok I.), a ve výroku II. potvrdil (výrok II.). Konstatoval, že žalobce z hlediska předpokladů ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. splňuje podmínku osvobození od soudních poplatků, nicméně není splněna podmínka nezbytné potřeby ochrany jeho zájmů; v této právní věci byli již marně ustanoveni dva po sobě jdoucí zástupci z řad advokátů, přičemž v prvním případě došlo k narušení důvěry a v druhém případě byl ustanovený zástupce zproštěn zastupování na základě výslovné žádosti žalobce, že si nepřeje další zastoupení a že bude ve sporu pokračovat osobně.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména čl. 37 odst. 2 Listiny, zaručující právo na právní pomoc, a čl. 90 Ústavy České republiky; namítl též, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo dostatečně odůvodněno.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na právní pomoc v řízení před soudy zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny.

Právo na právní pomoc v řízení před soudy výslovně zaručené ve výše citovaném čl. 37 odst. 2 Listiny je součástí širšího práva na spravedlivý proces a v jeho rámci pak práva na soud, resp. práva na přístup k soudu, byť se nejedná o právo absolutní (srov. usnesení ze dne 21. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1469/07, dostupné - stejně jako další citované usnesení - na http://nalus.usoud.cz ).

Povinnost plynoucí státu z tohoto ústavně zaručeného základního práva je dostatečně zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť tento způsob může přinášet pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.). Je totiž věcí státu, a nikoliv subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno; posuzováno ústavními aspekty nelze současné úpravě poskytování právní pomoci nic vytknout (srov. usnesení ze dne 17. 3. 1998 sp. zn. III. ÚS 296/97).

V dané souvislosti vzhledem k postoji stěžovatele vůči již dříve ustanovenému zástupci JUDr. Igoru Kouteckému Ústavní soud připomíná, že znění ani účel článku 37 odst. 2 Listiny nebrání nikomu vzdát se výslovně nebo mlčky některé ze záruk spravedlivého procesu. Avšak má-li být takové vzdání se práva účinné pro účely Listiny, musí být jednoznačné, dobrovolné, a splňovat standard "vědomého a rozumného vzdání se práva." Ústavní soud neshledal žádné skutečnosti svědčící o nenaplnění uvedeného standardu.

Ve světle výše uvedeného je vzhledem k průběhu řízení zjištěného z obsahu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (dostatečně a ústavně relevantním způsobem odůvodněného) zřejmé, že dřívější nevyužití práva na právní pomoc v občanskoprávním řízení nelze přičítat obecným soudům, nýbrž stěžovateli samotnému. V důsledku tohoto stěžovatelova postoje opodstatněně obecné soudy nevyhověly stěžovatelově žádosti o ustanovení nového (v pořadí již třetího) advokáta.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2013


Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 473/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies