IV. ÚS 897/13

09. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti 1) Mgr. Dagmar Navrátilové, 2/ Alice Navrátilové, 3/ Stanislava Navrátila a 4/ Boženy Navrátilové, všech zastoupených JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem na adrese Praha 1, Politických vězňů 21, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. prosince 2012 č. j. 71 Co 317/2012-321, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 12. března 2013, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. března 2013, se stěžovatelé podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. prosince 2012 č. j. 71 Co 317/2012-321, a to v části výroku, jíž se potvrzuje rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") ze dne 19. ledna 2012 č. j. 18 C 315/2006-224, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do příslušenství z částky 240 000,- Kč vůči stěžovatelům.

Z obsahu ústavní stížnosti bylo zjištěno, že stěžovatelé se žalobou podanou dne 31. října 2006 domáhali po žalované Nemocnici Valašské Meziříčí, a. s., uložení povinnosti žalované, aby stěžovatelům 1/ a 2/ platila peněžitý důchod v částce, která bude určena v průběhu řízení, dále aby stěžovatelce 1/ zaplatila částku 245 000,- Kč spolu s úroky z prodlení a aby stěžovatelům 2/, 3/ a 4/ zaplatila každému částku 240 000,- Kč spolu s úroky z prodlení. Okresní soud rozsudkem ze dne 19. ledna 2012 č. j. 18 C 315/2006-224 žalobu v celém rozsahu zamítl a stěžovatelům uložil zaplatit státu a žalované náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem napadeným ústavní stížnosti rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit každému ze stěžovatelů částku 240 000,- Kč, dále potvrdil v části zamítající žalobu co do částky 5 000,- Kč vůči stěžovatelce 1/ a co do příslušenství z částky 240 000,- Kč vůči všem stěžovatelům a zrušil v části zamítající žalobu na placení peněžitého důchodu stěžovatelům 1/ a 2/ a v odstavcích II. a III., ukládajícím stěžovatelům povinnost zaplatit státu a žalované náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyjádřili nesouhlas s napadeným rozhodnutím v části, ve které jim nebyl přiznán nárok na příslušenství pohledávky, neboť mají za to, že je v rozporu s principem spravedlnosti a odporuje i relevantní judikatuře.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že ve věci podali i dovolání, přičemž vycházeli z judikatury Nejvyššího soudu s tím, že byl-li dovoláním napaden pouze výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o úroku z prodlení požadovaném na dobu neurčitou (až "do zaplacení"), omezení přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. se neuplatní. Vzhledem k tomu že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2006 ve věci sp. zn. 21 Cdo 792/2005 pochází z doby před novelou o. s. ř., stěžovatelé z procesní opatrnosti podali mimo dovolání i ústavní stížnost.

Z podání doručených okresnímu soudu dne 8. března 2013 a dne 14. března 2013 Ústavní soud zjistil, že žalovaná Nemocnice Valašské Meziříčí, a. s., podala dne 8. března 2013 proti rozsudku napadenému ústavní stížností dovolání. Stěžovatelé pak své dovolání směřující proti rozsudku napadenému ústavní stížností v části, ve které byla zamítnuta žaloba co do příslušenství z částky 240 000,- Kč vůči všem stěžovatelům, doručili okresnímu soudu dne 14. března 2013.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem v daném případě bude rozhodnutí o podaných dovoláních.

Pokud stěžovatelé i žalovaná Nemocnice Valašské Meziříčí, a. s., využili svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud opakovaně uvedl, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (srov. obdobně usnesení ze dne 29. července 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 a ze dne 21. února 2011 sp. zn. IV. ÚS 16/11 in http//nalus.usoud.cz). Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Odmítnutí ústavní stížnosti pak nikterak právo stěžovatelů na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu)".

Ústavní soud proto ústavní stížnost, aniž by posuzoval její důvodnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou s tím ovšem, že stěžovatelům zůstává možnost uplatnit ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí i proti rozhodnutí dovolacího soudu podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 9. dubna 2013


Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 897/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies