I. ÚS 1130/13

11. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky Alexandry Bouškové, zastoupené Mgr. Michalem Gemrotem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 50/148, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2360/2011-165 ze dne 24. ledna 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání stěžovatelky, podané s odkazem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., proti rozhodnutí odvolacího soudu -Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 442/2010-141 ze dne 19. ledna 2011. Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně - Okresního soudu pro Prahu-západ č. j. 15 C 264/2009-121 ze dne 2. června 2010, kterým byla žaloba stěžovatelky o určení vlastnického práva k označené nemovitosti zamítnuta. Neústavnost napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatelka v podstatě v tom, že dovolací soud v rozporu s platnými právními předpisy odmítnutím dovolání jí odepřel přezkum rozhodnutí krajského soudu, jenž spolu se soudem prvního stupně - podle jejího názoru - po věcné stránce nesprávně, posoudil otázku přerušení dobré víry u držby předmětného pozemku, v důsledku čehož došlo k porušení shora označených základních práv.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Dané věci, jak patrno z obsahu připojených příloh, se již soudy prvního a druhého stupně řádně věnovaly a na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k zamítnutí žaloby stěžovatelky. Totéž lze uvést v poměru k ústavní stížností napadenému rozhodnutí dovolacího soudu. Jeho podrobné zdůvodnění, objasňující dostatečně důvody odmítnutí stěžovatelkou podaného dovolání pro jeho nepřípustnost, považuje Ústavní soud za přesvědčivé, nevykazující prvky libovůle, pročež lze na ně odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud neshledal, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2013

Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1130/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies