IV. ÚS 906/13

11. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatelky dynn a. s., se sídlem Praha 2, Španělská 770/2, zastoupené Mgr. Martinem Láníkem, advokátem se sídlem Braunův dům, Karlovo náměstí 24, Praha 1, o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánů veřejné moci níže specifikovanému a proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 0 Nt 1114/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 14. 3. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora citovaného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků; rovněž shledává protiústavním samotný průběh této prohlídky (stěžovatelka tedy formálně brojí proti takzvanému jinému zásahu orgánu veřejné moci, byť se proti samotnému průběhu prohlídky v ústavní stížnosti argumentačně zásadněji nevymezuje). Zároveň stěžovatelka žádá, aby její věc byla projednána přednostně podle § 39 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka míní, že tímto rozhodnutím, popřípadě jiným zásahem orgánu veřejné moci, byla porušena její základní subjektivní práva (svobody) zakotvená zejména v čl. 10, v čl. 11, v čl. 12 a v čl. 36 a následující (včetně čl. 37 odst. 2) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z příkazu k prohlídce podle stěžovatelky není například zřejmé, proč byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Stěžovatelka se nadto domnívá, že v její věci absentovaly samotné důvody pro nutnost provedení prohlídky.

II.

Po posouzení ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Prohlídka jiných prostor a pozemků je přitom pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.

Trestní řízení, jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a který průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, jak je tomu v projednávané věci, lze případné vady napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, především samotnými orgány činnými v trestním řízení, v dané věci zejména soudním přezkumem. Ústavní soud považuje ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v probíhajícím řízení za v zásadě nežádoucí.

Z uvedeného je zřejmé, že posouzení tvrzení, zda přípravné řízení a řízení před soudem bylo zatíženo namítanými vadami, je relevantní i v dalších stadiích probíhajícího trestního řízení. V jeho rámci stěžovatelka může uplatnit všechna svoje procesní práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě. Ústavní soud, vědom si své úlohy při ochraně ústavnosti, musí rovněž dbát na zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci. V této fázi řízení je tedy zejména věcí obecných soudů, aby v rámci dokazování posoudily přípustnost resp. použitelnost důkazů, které byly při předmětných prohlídkách získány.

Stěžovatelka přitom protiústavnost zásahu do svých základních práv a svobod, k němuž došlo shora citovaným příkazem, resp. podle tohoto příkazu provedenou prohlídkou tzv. jiných prostor a pozemků, vyvozuje v prvé řadě z toho, že soudní příkaz, jímž byla předmětná prohlídka nařízena, je stižen takovými vadami, že nemůže z hlediska ústavnosti obstát. Příčinou toho má být především ta skutečnost, že ač podle soudu mělo jít o tzv. neodkladný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 trestního řádu, o takový úkon ve skutečnosti nešlo, resp. že soud řádně svůj závěr stran jeho neodkladnosti nezdůvodnil.

S takovými závěry se však Ústavní soud neztotožňuje. Již jen z dokumentace stěžovatelkou k ústavní stížnosti přiložené plyne, že zde skutečně existovala - jak uvádí sám soud v napadeném rozhodnutí - obava, že důkazy použitelné v trestním řízení budou později nedostupné. Orgány činné v trestním řízení stěžovatelku opakovaně vyzývaly k vydání příslušných dokumentů (to přitom sama stěžovatelka v ústavní stížnosti nezpochybňuje) a protože to stěžovatelka odmítla (což v rámci zákazu nucení k sebeobviňování je nutno respektovat), bylo přistoupeno k odejmutí věci. Důvodnost prohlídky je rovněž v citovaném příkazu dostatečně vysvětlena, a to i vzhledem k naplnění skutkových podstat zločinů, pro něž se trestní řízení vede [to tedy jak ke zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, tak ke zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti]. V přezkoumávaném rozhodnutí je totiž akceptovatelným způsobem vysvětlena dedukce vztahující se k enormnímu nárůstu ceny služeb poskytovaných mimo jiné stěžovatelkou státnímu podniku Lesy České republiky (tento nárůst činí asi 700 % ve srovnání s předchozím obdobím; takový nárůst se přitom stěžovatelka v ústavní stížnosti nepokouší konkrétněji vysvětlit, tedy kromě konstatování, že jí poskytované softwarové řešení je výjimečné) i systém vztahů a vazeb mezi jednotlivými fyzickými a právnickými osobami.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) rovněž nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2013


Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 906/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies