III. ÚS 1112/13

17. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti RUCHSTAV HOLDING a. s. se sídlem Třída práce 15/1710, 792 01 Bruntál, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem Duškova 917/4, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. prosince 2012 č. j. 20 Cdo 3017/2012-989, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008 č. j. 10 Co 686/2008-422 a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. dubna 2008 č. j. 1 ENC 195/2002-386 za účasti Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví usnesení označených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Ústavy ČR.

Stěžovatelka po rekapitulaci průběhu a výsledku pravomocně skončeného řízení i řízení dovolacího namítá porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod spočívající v tom, že soud prvního stupně údajně stěžovatelce odepřel možnost zúčastnit se jednání tohoto soudu nařízeného na den 15. 4. 2008 v její věci a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Stěžovatelka sice včas obdržela předvolání k tomuto jednání, ale jednání se prý nezúčastnila proto, že z předvolánky nezjistila, v jaké věci se bude konat, takže se na ně nemohla řádně připravit. Na nepřesnosti v předvolánce stěžovatelka upozornila soud, ten však na její přípis nereagoval.

Dovolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že její dovolání odmítl, aniž by se zabýval jejími námitkami, přičemž poukaz dovolacího soudu na možnost využít dalšího procesního prostředku - žaloby pro zmatečnost, shledává stěžovatelka ryze formalistickým, postrádajícím řádné odůvodnění.


II.

Z obsahu spisu se zjišťuje:

Okresní soud v Bruntále zamítl návrh stěžovatelky (v dřívějším řízení v procesním postavení druhé povinné) na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Podstatou návrhu druhé povinné bylo tvrzení, že na vymáhanou pohledávku oprávněné K + B Progres, a. s. započetla svoji (proti) pohledávku ve výši 12 650 0000,- Kč z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout z nemožnosti nakládat se svým nemovitým majetkem po nařízení předběžného opatření Krajským soudem v Ostravě ve věci sp. zn. Nc 21/99. Podkladem pro nařízení předběžného opatření byly podle tvrzení stěžovatelky "pozměněné" směnky, na jejichž základě krajský soud vydal směnečné platební rozkazy.

Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení soudu prvního stupně, přičemž dovodil, že stěžovatelce nebyla odňata možnost jednat před soudem.

Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2008 č. j. 10 Co 686/2008-422 odmítl jako nepřípustné. Námitky stěžovatelky hodnotil jako námitky, jimiž stěžovatelka napadá správnost skutkových zjištění, resp. správnost hodnocení provedených důkazů; uplatnění těchto dovolacích důvodů nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

III.

Ústavní soud dospěl po zvážení všech námitek stěžovatelky k závěru, že projednávaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. stěžovatelka netvrdila, ani neprokázala, že by byly dány důvody zániku vymáhaného práva ve smyslu výše citovaného ustanovení, neboť nařízené předběžné opatření nezaniklo, resp. nebylo zrušeno pro nezákonnost; k zániku vymáhaného práva nedošlo rovněž jednostranným započtením, neboť stěžovatelka existenci svoji (proti) pohledávky neprokázala. Důvody, které by prokazovaly opak, stěžovatelka ostatně neuvádí ani v ústavní stížnosti. V ústavní stížnosti nejsou uvedeny žádné námitky, které by svědčily pro závěr, že návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce mělo být v řízení před obecnými soudy vyhověno.

Ústavní soud rovněž nezjistil žádné natolik zásadní procesní pochybení obou obecných soudů, které by svojí intenzitou dosahovaly úrovně porušení ústavnosti a činily tak pravomocně skončené řízení vedené před Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 1 ENC 195/2002-386 nespravedlivým.

V souvislosti s napadeným rozhodnutím dovolacího soudu stěžovatelka zcela pomíjí skutečnost, že řízení před dovolacím soudem a jeho rozhodování o podaném dovolání je vymezeno ustanoveními §§ 236 až 243g o. s. ř. Dovolací soud v odůvodnění napadeného usnesení podrobně vysvětlil, z jakých důvodů nebylo dovolání stěžovatelky shledáno přípustným a proč tvrzení o nesprávném úředním postupu, kterým stěžovatelce údajně měla být odňata možnost jednat před soudem, není způsobilým dovolacím důvodem, jímž by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě dovolání přípustného. Námitky stěžovatelky, že se dovolací soud i za této procesní situace měl zabývat jejími námitkami věcně, jdou mimo rámec příslušných ustanovení občanského soudního řádu, vymezujících postup soudu v dovolacím řízení.

Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2013


Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. III. ÚS 1112/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies