IV. ÚS 4327/12

17. 04. 2013, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Vlasty Formánkové o ústavní stížnosti stěžovatelky SAKER, spol. s r. o., se sídlem Na Sádkách 3475/4c, 767 01 Kroměříž, zastoupené JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem, AK Vavrečkova 5262, 760 01 Zlín, proti opatření obecné povahy vydanému Městským úřadem Otrokovice, odborem životního prostředí, oddělením dopravy a silničního hospodářství, ze dne 10. 11. 2003 č. j. OŽP/4921/2003/33594/2003/Cz v části týkající se místní komunikace MK 23 v Tlumačově, ulice Družstevní, spojené s návrhem na zrušení bodu 56. v článku I., v části první, a bodu 8. v článku II., v části první zákona č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud vyslovil, že "stanovením místní úpravy provozu na místní komunikaci MK 23 v Tlumačově, ulice Družstevní, umístěním dopravní značky B13 ‚zákaz vjezdů vozidel nad 3,5 t' na obou koncích této komunikace dochází k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele vlastnit a užívat objekt stěžovatele bez čp/če na pozemku p. č. st. X v k. ú. Tlumačov na Moravě". Dále se se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy vydaného Městským úřadem Otrokovice v části týkající se místní komunikace MK 23 v Tlumačově, ulice Družstevní, a také vydání příkazu Městskému úřadu v Otrokovicích a obci Tlumačov obnovit místní úpravu provozu na místní komunikaci MK 23 do původního stavu obecného užívání, a to odstraněním dopravní značky B 13 z obou konců této komunikace. Konečně stěžovatelka navrhla zrušení bodu 56. v článku I., v části první, a bodu 8. v článku II., v části první zákona č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský úřad Otrokovice, odbor životního prostředí, oddělení dopravy a silničního hospodářství dne 10. 11. 2003 č. j. OŽP/4921/2003/33594/2003/Cz stanovil místní úpravu provozu spočívající v umístění dopravního značení B 13 mj. v ulici Družstevní v Tlumačově. Řízení zahájené podnětem stěžovatelky k odstranění tohoto dopravního značení ze dne 1. 4. 2011 Městský úřad Otrokovice, odbor životního prostředí, oddělení dopravy a silničního hospodářství usnesením ze dne 1. 6. 2012 č. j. DOP/20335/2012/TON zastavil dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) a h) správního řádu. K odvolání stěžovatelky Krajský úřad Zlínského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, oddělení silničního hospodářství rozhodnutím ze dne 10. 9. 2012 č. j. KUZL 43859/2012 napadené usnesení správního orgánu zrušil a řízení zastavil. Vyložil, že neshledal-li správní orgán podmínky pro ukončení nebo změnu místní úpravy provozu, neměl vůbec zahajovat řízení, ale na stěžovatelčin podnět měl odpovědět přípisem, v kterém by uvedl důvody nevyhovění jejímu podnětu. Následnou stěžovatelčinu urgenci o vyřízení žádosti o změnu dopravního značení v ulici Družstevní Městský úřad Otrokovice, odbor dopravně-správní, oddělení silničního hospodářství v přípise ze dne 9. 10. 2012 č. j. č. j. DOP/43051/2012/TON adresovaném stěžovatelce posoudil jako nový podnět, který však neobsahuje nové skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o změnu opatření obecné povahy.

Stěžovatelka stanovení místní úpravy provozu na místní komunikaci vydané Městským úřadem Otrokovice hodnotí jako opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 171 a násl. s. ř. s. a zároveň jako opatření ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zastává názor, že jediným opravným prostředkem proti němu je podnět k zahájení správního řízení o zrušení tohoto opatření obecné povahy dle ustanovení § 42 správního řádu, přičemž její podnět byl vyřízen teprve přípisem Městského úřadu Otrokovice ze dne 9. 10. 2012 č. j. č. j. DOP/43051/2012/TON doručeným stěžovatelce dne 11. 10. 2012; tento přípis lze považovat za rozhodnutí o posledním opravném prostředku. Co do důvodnosti svého návrhu na zrušení opatření obecné povahy stěžovatelka uvádí, že je nutno realizovat přístup vozidel, jejichž hmotnost přesahuje 3,5 t k objektu stěžovatelky po místní komunikaci MK 23, neboť je technicky možný a nedojde k zásahu do vlastnického práva pana Šindlera, který se zřízením přístupu přes svůj pozemek nesouhlasí. Stěžovatelka doplňuje, že bezpečnost provozu nevyžadovala umístění sporného dopravního značení, neboť provoz na místní komunikaci, která již od počátku byla zbudována jako hlavní přístupová cesta k areálu, v níž se nachází stěžovatelčin objekt, je minimální; skutečným důvodem zavedení dopravního značení byly stížnosti obyvatel na průjezd nákladních vozidel. Nadto k umístění dopravního značení došlo přes záporné stanovisko Policie ČR. Návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení zavádějících tříletou lhůtu k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy a vycházení ze skutkového a právního stavu ke dni vydání opatření obecné povahy stěžovatelka odůvodňuje nesmyslností časového omezení v situaci, kdy se skutkové okolnosti a dotčené subjekty v čase mění, avšak opatření obecné povahy jim stanoví práva a povinnosti i po uplynutí této lhůty, aniž by je bylo možno zrušit; v tom stěžovatelka spatřuje porušení práva na soudní ochranu.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci nebylo možno dospět k jinému závěru, než že ústavní stížnost je nepřípustná.

Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity, vyplývající již z ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Za procesní prostředek ve smyslu citovaného ustanovení nelze sice považovat (stěžovatelkou uplatněný) podnět k zahájení řízení dle ustanovení § 42 správního řádu, neboť se jedná o úkon, u kterého správní řád nevyžaduje žádné formální ani obsahové náležitosti, a nikoli o podání, kterým by jeho autor vůči správnímu orgánu uplatňoval či se domáhal svého subjektivního práva. Ústavní soud však dospěl k závěru, že v době, kdy stěžovatelka zahájila právní kroky k odstranění ústavní stížností napadeného opatření obecné povahy, disponovala jiným - dostupným a efektivním - opravným prostředkem, jímž byl návrh na zrušení opatření obecné povahy dle ustanovení § 101a a násl. s. ř. s.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka tento procesní prostředek k ochraně svých práv nevyužila, bylo nutno její návrh požadující zrušení opatření obecné povahy Městského úřadu Otrokovice, odboru životního prostředí, oddělení dopravy a silničního hospodářství ze dne 10. 11. 2003 č. j. OŽP/4921/2003/33594/2003/Cz v části týkající se místní komunikace MK 23 v Tlumačově, ulice Družstevní posoudit jako nepřípustný.

Stejně bylo nutno kvalifikovat i stěžovatelčino žádání, aby Ústavní soud vyslovil porušení jejího vlastnického práva umístněním dopravní značky B 13, a návrh, aby Ústavní soud přikázal obnovit místní úpravu provozu na místní komunikaci, neboť tato žádání přímo souvisí s požadavkem na zrušení opatření obecné povahy a důvody nepřípustnosti se tak vztahují i na ně.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Důsledkem odmítnutí nepřípustné ústavní stížnosti je též odmítnutí s ní spojeného návrhu na zrušení bodu 56. v článku I., v části první, a bodu 8. v článku II., v části první zákona č. 303/2011 Sb. dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť není-li sama ústavní stížnost schopna věcného projednání, sdílí její osud i návrh na zrušení zákonných ustanovení [k tomu srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 233/12 ze dne 9. 2. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz, a usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. 10. 1995 (U 22/4 SbNU 351)].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2013


Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 4327/12, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies