I. ÚS 1770/14

08. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Ivany Janů (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ATLAN CZ, a. s., IČ: 252 97 821, se sídlem Žitná 1656/45, Praha 1, zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-98, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností ze dne 22. 5. 2014, která splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto tak, že stěžovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 130 690,- Kč.

V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení před obecnými soudy.

Na základě žaloby stěžovatele ze dne 7. 6. 2013 podané proti žalovanému Danielu Kosáčkovi, probíhalo před Krajským soudem v Hradci Králové řízení o zaplacení částky 4 182 000,- Kč. Stěžovatel v řízení požádal o osvobození od soudního poplatku. Této žádosti nebylo vyhověno, a proto byl stěžovatel usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-87, vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek ve výši 209 100,- Kč. Stěžovatel v této lhůtě soudní poplatek neuhradil. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-88, bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů. Zástupci stěžovatele bylo usnesení doručeno dne 27. 2. 2014. Podáním doručeným dne 11. 3. 2014 stěžovatel Krajskému soudu v Hradci Králové sdělil, že žalobu co do částky 1 568 250,- Kč bere zpět a s ohledem na toto zpětvzetí zaplatil soudní poplatek ve výši 130 690,- Kč. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-98, bylo rozhodnuto tak, že stěžovateli se vrací soudní poplatek v téže výši. V odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že účastník řízení je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši a lhůtě stanovené ve výzvě k zaplacení vydané soudem, přičemž tato povinnost nezaniká, resp. výše poplatku se nemění v závislosti na částečném zpětvzetí žaloby. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve lhůtě stanovené soudem soudní poplatek nezaplatil a proti usnesení s výzvou k jeho zaplacení nepodal odvolání, soud řízení zastavil. Usnesení soudu ze dne 26. 2. 2014 o zastavení řízení nabylo právní moci ke dni 15. 3. 2014.

II.

Výše uvedené rozhodnutí obecného soudu stěžovatel napadl ústavní stížností, neboť dle jeho názoru zasáhla do jeho práv garantovaných čl. 1, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel uvádí, že dne 7. 6. 2013 podal u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu, kterou se domáhal náhrady škody způsobené předchozím předsedou představenstva. Ta měla spočívat v zapůjčení téměř celého vlastního kapitálu třetí osobě, přičemž vrácení půjčky nebylo nijak vymáháno, na základě čehož došlo k promlčení pohledávky. Stěžovatel tak nedisponoval téměř žádnými prostředky a neměl ani možnost zaplatit soudní poplatek, který měl činit 209 100,- Kč. Požádal proto o osvobození od soudních poplatků, tomuto návrhu však nebylo vyhověno. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-88, pak bylo řízení zastaveno. Stěžovatel uvádí, že předpokládal alespoň částečné osvobození od soudních poplatků, a proto podal žalobu co do celé výše pohledávky (4 182 000,- Kč). Když nebylo jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků vyhověno, pokoušel se získat peněžní prostředky z cizích zdrojů, což se mu podařilo pouze částečně. Rozhodl se proto, že vezme svoji žalobu částečně zpět, čímž by došlo i ke snížení soudního poplatku. Částečné zpětvzetí stěžovatel učinil ještě v době, kdy žaloba nebyla doručena žalovanému, proto měl Krajský soud v Hradci Králové o částečném zpětvzetí rozhodnout kladně a okamžitě. Snížená žalovaná částka činila 2 613 750,- Kč, soudní poplatek měl dle stěžovatele činit 130 690,- Kč. Takto vypočtený soudní poplatek byl na účet soudu připsán dne 12. 3. 2014, přičemž lhůta pro podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení uplynula až dne 14. 3. 2014. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2014, č. j. 37 Cm 56/2013-98, kterým mu byl vrácen zaplacený soudní poplatek, proto považuje za překvapivé, navíc bez možnosti závěr o zastavení řízení zvrátit.

Podle názoru stěžovatele měl obecný soud správně postupovat tak, že bezprostředně po doručení částečného zpětvzetí žaloby by návrh akceptoval, připsání částky považoval za řádné zaplacení soudního poplatku a v souladu s § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení zrušil. Nesouhlasí tedy s názorem soudu, že částečné zpětvzetí žaloby povinnost zaplatit soudní poplatek ani jeho výši nemění. Naopak je podle něj nutné chránit zájem žalobců, kteří s vírou v osvobození od soudních poplatků podají žaloby v celém svém nároku.

S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

III.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným rozhodnutím obecného soudu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není důvodný.

K zásahu do práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod dle Ústavního soudu dochází zejména tehdy, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V souzené věci však k takovému zásahu nedošlo.

K ústavní stížnosti stěžovatele je nutno uvést, že ač formálně směřuje proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-98, kterým bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku, je ve skutečnosti zaměřena proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-88, kterým bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno. I z toho důvodu lze konstatovat, že stěžovatel měl správně napadnout usnesení o zastavení řízení, nikoliv usnesení o vrácení zaplaceného soudního poplatku, které je pouze důsledkem dřívějšího rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že usnesení o zastavení řízení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 27. 2. 2014, přičemž ústavní stížnost byla podána až dne 22. 5. 2014, je zřejmé, že stěžovatel se snaží docílit zvrácení skončení řízení alespoň napadením usnesení o vrácení soudního poplatku. Zrušení tohoto usnesení, které je řádně odůvodněno a nelze pochybovat o jeho správnosti, by však situaci stěžovatele nijak nezlepšilo, neboť řízení o jeho žalobě již bylo pravomocně zastaveno.

Stejně tak je nutno upozornit na pasivitu stěžovatele v řízení, neboť usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2013, č. j. 14 Cmo 469/2013-80, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 8. 2013, č. j. 37 Cm 59/2013-64, jímž nebylo vyhověno návrhu na osvobození od soudních poplatků, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2014, č. j. 37 Cm 59/2013-87, byla zástupci stěžovatele doručena dne 14. 1. 2014, přičemž k vydání rozhodnutí o zastavení řízení došlo až dne 26. 2. 2014.

Dalšími argumenty stěžovatele, které spočívají v tvrzeních ohledně správného postupu Krajského soudu v Hradci Králové, se Ústavní soud nezabýval, neboť nejsou zaměřeny proti ústavní stížností napadenému usnesení.

Závěrem lze uvést, že bylo-li řízení zastaveno, jedná se o nemeritorní usnesení, které stěžovateli nebrání, aby podal novou žalobu, tentokrát o zaplacení snížené částky, od níž se rovněž odvodí nižší soudní poplatek. Ústavní soud současně doplňuje, že nelze souhlasit s argumentem stěžovatele o ochraně víry žalobců v osvobození od soudního poplatku. K tomuto postupu je soud oprávněn, jsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady, nikoliv bez dalšího povinen.

Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.

IV.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomu usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2014


Kateřina Šimáčková, v.r.
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 1770/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies