IV. ÚS 1559/14

08. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Družstva občanů pro výstavbu rodinných domků se sídlem v Ostravě "v likvidaci", zastoupeného hlavním likvidátorem ing. Janem Haškovcem, bytem v Ostravě-Svinově, Josefa Kainara 904, právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Ostravě-Svinově, Tichá 464/1, kterou se stěžovatel domáhal vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 449/2014-156 ze dne 19. února 2014, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 100/2013-101 ze dne 7. května 2013, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 81 C 218/2010-74 ze dne 30. října 2012, vklad práva č. j. V- 7241/2010- 807, kterým bylo na základě kupní smlouvy mezi Hanou Folwarskou a Van Tinh LUU zapsáno v katastru nemovitosti na listu vlastnictví č. X1 pro kú. Svinov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, pracoviště Ostrava, vlastnické právo k polovině rodinného domu č.p. X2 na pozemku, parc. č. X3 ve prospěch Van Tinh LUU a kupní smlouvu ze dne 22. června 2010, kterou Hana Folwarská převádí vlastnická práva k ideální polovině budovy X2, která se nachází na pozemku parc. č. X3, ve prospěch Van Tinh LUU a kterým uloží Haně Folwarské nahradit stěžovateli náklady spojené s nápravou věci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces domáhal vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 449/2014-156 ze dne 19. února 2014, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 100/2013-101 ze dne 7. května 2013, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 81 C 218/2010-74 ze dne 30. října 2012, vklad práva č.j. V- 7241/2010- 807, kterým bylo na základě kupní smlouvy mezi Hanou Folwarskou a Van Tinh LUU zapsáno v katastru nemovitosti na listu vlastnictví č. X1 pro kú. Svinov u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, pracoviště Ostrava, vlastnické právo k polovině rodinného domu č.p. X2 na pozemku, parc. č. X3 ve prospěch Van Tinh LUU a kupní smlouvu ze dne 22. června 2010, kterou Hana Folwarská převádí vlastnická práva k ideální polovině budovy X2, která se nachází na pozemku parc. č. X3 ve prospěch Van Tinh LUU a kterým uloží Haně Folwarské nahradit stěžovateli náklady spojené s nápravou věci.

Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 81 C 218/2010 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem č. j. 81 C 218/2010-74 ze dne 30. října 2012 zamítl žalobu stěžovatele na určení, že smlouva, uzavřená žalovanou Hanou Folvarskou, (dále jen "1. žalovaná") jako prodávající a žalovaným Van Tinh Luuem, (dále jen "2. žalovaný") jako kupujícím dne 22. června 2010 je v části převodu id. poloviny budovy č. p. X2 na pozemku parc. č. X3 v k.ú. Ostrava-Svinov neplatná a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 56 Co 100/2013-101 ze dne 7. května 2013 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 30 Cdo 449/2014-156 ze dne 19. února 2014 odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy v jeho věci nesprávným právním posouzením věci, v rozporu se skutečným stavem věci a vyloučením Katastrálního úřadu, pracoviště Ostrava, z řízení omezily stěžovatele v jeho právu na spravedlivý soudní proces. Stěžovatel dále vyjadřuje přesvědčení, že byl v záhlaví citovanými rozhodnutími těchto soudů nezákonně zbaven vlastnických práv k polovině rodinného domu č.p. X2, který se nachází na pozemku parc. č. X3 v k.ú. Ostrava-Svinov.

Stěžovatel následně uvádí podrobný popis vývoje věci, avšak žádnou konkrétní ústavněprávní argumentaci proti v záhlaví citovaným rozhodnutím nepřináší.

Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů, proti (rozhodnutí o povolení) vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a proti kupní smlouvě, když se domáhá jejich zrušení, a žádá uložení povinnosti jiné osobě nahradit stěžovateli náklady spojené s nápravou věci.

Stran návrhu na zrušení v záhlaví citované kupní smlouvy a v záhlaví citovaného návrhu na uložení povinnosti k náhradě nákladů spojených s nápravou stěžovatelovy věci Ústavní soud konstatuje, že uvedené návrhy nesměřují ani proti pravomocným rozhodnutím, ani proti opatřením nebo jiným zásahům orgánu veřejné moci, proti nimž lze podat podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu Ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, a ani žádné jiné zákonné ustanovení pravomoc Ústavního soudu rozhodnout o takovýchto nárocích Ústavnímu soudu nesvěřuje. Ústavnímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že v této části se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Pokud jde o návrh na zrušení v záhlaví citovaného (rozhodnutí o povolení) vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, jedná se o správní rozhodnutí, proti kterému existuje opravný prostředek v podobě žaloby ve správním soudnictví, který je stěžovatel povinen podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu před podáním ústavní stížnosti vyčerpat (včetně případné kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského správního soudu), a případné rozhodnutí o něm musí být též předmětem ústavní stížnosti. Za situace, kdy tomu tak není, dospěl Ústavní soud závěru, že v této části se jedná o nepřípustný návrh.

Ústavní soud následně přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Obecné soudy se ve svých rozhodnutích vypořádaly dostatečně s relevantními skutečnostmi a námitkami stěžovatele a jejich závěru o tom, že se stěžovateli nepodařilo prokázat naléhavý právní zájem na určení neplatnosti naříkané části kupní smlouvy, nemá Ústavní soud co vytknout. Stěžovatel navíc v ústavní stížnosti neuvedl, v čem konkrétně by protiústavnost v záhlaví citovaných rozhodnutí měla spočívat. Jen to, že se závěry obecných soudů stěžovatel nesouhlasí, pak zásah do jeho práv nezakládá.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. d) a písm. e) a podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost z části jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, z části jako návrh nepřípustný a z části jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 8. července 2014


Vladimír Sládeček v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1559/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies