I. ÚS 2952/13

08. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Masná 1493/8, Moravská Ostrava, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2013 č. j. 33 Cdo 2647/2012-226, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), které spatřuje zejména v nepřiměřené délce řízení, která mu znemožnila efektivní dokazování skutkového stavu, a dále v procesních pochybeních soudů na nižších stupních.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývá, že byla rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. prosince 2010 č. j. 35 C 292/98-161 zamítnuta žaloba stěžovatele o zaplacení 193 075,40 Kč s příslušenstvím. Toto rozhodnutí bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011 č. j. 53 Co 206/2011-183 potvrzeno. Dovolání stěžovatele pak bylo napadeným usnesením odmítnuto.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že neobdržel předvolání k jednání obvodního soudu a soud mu tak nedal příležitost skutkově a právně argumentovat. Tím mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále argumentuje tím, že soudy nezjistily skutkový stav věci řádným a úplným způsobem a neprovedly navržené důkazy, aniž vysvětlily, proč tak neučinily. Dále stěžovatel argumentuje nepřiměřenou délkou řízení, kdy měly být důkazy požadovány až po dvanácti letech řízení v roce 2010. Stěžovatel již v této době neměl možnost obstarat důkazy ve svůj prospěch, protože došlo k výmazu obchodní společnosti MET, s. r. o. z obchodního rejstříku. Stěžovatel tvrdí, že první dovolání podal v listopadu roku 2003, Obvodní soud v Praze 10 odeslal toto dovolání k Nejvyššímu soudu ČR až v prosinci roku 2007 a ten zrušil dané rozhodnutí až v roce 2010.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

6. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal.

7. Co se týče navržených důkazů, které dle stěžovatele neměly být obecnými soudy bez jejich vysvětlení provedeny, stěžovatel blíže nespecifikoval, o jaké důkazy se mělo jednat. Ze strany stěžovatele se tedy jedná o nekonkrétní tvrzení, které nesvědčí o naplnění důvodu protiústavnosti spočívajícího v tzv. "opomenutých důkazech". K námitce stěžovatele, že v řízení v této věci došlo k průtahům, Ústavní soud upozorňuje na to, že stěžovatel má k dispozici jiné prostředky, zakotvené především v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnost (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, které mu právní řád k ochraně před průtahy řízení poskytuje. Pokud stěžovatel tyto prostředky nevyčerpal, Ústavní soud nesmí závazně předjímat rozhodnutí obecných soudů o existenci průtahů ve skončeném řízení, neboť by se tak dopustil svévole a výkonu státní moci v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 ze dne 7. srpna 2007 (N 122/46 SbNU 151)].

9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2014


Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 2952/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies