IV. ÚS 1436/14

08. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Kornera, zastoupeného JUDr. Monikou Kocourkovou, advokátkou se sídlem Praha, Baškirská 1404/1, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Okresního soudu v Hradci Králové dne 25. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 2094/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce, neboť jím měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně požádal, aby Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížností se zabýval přednostně mimo pořadí.

Ústavní soud podotýká - aby nebyl podezírán z přepjatého formalismu - že přezkoumával v záhlaví označené rozhodnutí, neboť ho stěžovatel uvádí jak na úvodní stránce ústavní stížnosti, tak s ním operuje i v jejím odůvodnění. V petitu pak stěžovatel zřejmě omylem označil jiný příkaz k domovní prohlídce (sp. zn. 0 Nt 2096/2014), který již dříve napadl jinou ústavní stížností (vedenou pod sp. zn. I. ÚS 1405/14).

Z napadeného příkazu k domovní prohlídce (dále též "příkaz") vyplývá, že stěžovatel je podezřelý ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Podezření z uvedené trestné činnosti spočívá stručně řečeno v tom, že stěžovatel neoprávněně získává drogu pervitin od dosud nezjištěné osoby a následně ji prodává v množství desítek až stovek gramů dalším odběratelům (dealerům).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že napadený příkaz byl vydán ve stadiu prověřování podezřelého, nikoli ve stadiu trestního stíhání stěžovatele. Tvrdí, že příkaz obsahuje odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti tohoto procesního úkonu pouze v blanketní rovině, v důsledku čehož je nepřezkoumatelný. Podle stěžovatele je jeho spojení s prostory, v nichž byla prohlídka provedena, v příkazu nedostatečně specifikováno a není zřejmé, jaká je spojitost stěžovatele s majitelem bytu, ev. stěžovatele s bytem.

Stěžovatel dále namítá, že při rozhodování o nařízení domovní prohlídky nebylo rozhodnuto soudcem, v jehož obvodu měla být prohlídka vykonána. Podle názoru stěžovatele tak došlo k porušení ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád), a k porušení zákazu odnětí zákonnému soudci. V návrhu stěžovatel uvádí i námitky proti postupu policejního orgánu při realizaci domovní prohlídky, svým petitem však ústavní stížnost směřuje pouze proti napadenému příkazu k domovní prohlídce. Ústavní soud, vázán petitem ústavní stížnosti, přezkoumal ústavnost jen ve vztahu k napadenému příkazu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud především konstatuje, že jeho jurisdikce je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. K tomu je třeba zdůraznit, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, především pak nezávislých soudů. Ústavní soud přistupuje ke kasačnímu zásahu v případě domovní prohlídky jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.

Pokud jde o námitku stěžovatele týkající se nedostatečného odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky, Ústavní soud se k této problematice vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. sp. zn. II. ÚS 3935/12, I. ÚS 370/13). Jde-li o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ustanovení § 83 a násl. trestního řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí - vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny - žádné požadavky nestanoví. Lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci, za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu § 83 a násl. trestního řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahuje do základních práv osob.

Z napadeného příkazu vyplývá, že Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") vydal příkaz k domovní prohlídce v nemovitostech specifikovaných v příkazu na základě důvodného podezření, že v nich dochází k páchání trestné činnosti, a to zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a že se v nich nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Jde o věci pocházející z trestné činnosti a zároveň sloužící k páchání trestné činnosti, zejména substance potřebná k výrobě pervitinu, sáčky k distribuci pervitinu, vyrobená droga, váhy, finanční prostředky, mobilní telefony a další důkazní materiál. Okresní soud vydal napadený příkaz na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Po prostudování spisového materiálu se ztotožnil s tím, že v daném trestním řízení jsou dány i podmínky pro neodkladnost úkonu ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 trestního řádu, spočívající v tom, že na podkladě důkazů, které by měly být při provádění prohlídky zajištěny, bude možné rozkrýt rozsah páchané trestné činnosti a na podkladě získaných informací koncipovat výrok usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétních osob.

S námitkou stěžovatele týkající se nedostatečné specifikace jeho spojení s nemovitostmi, v nichž má být prohlídka provedena, se nelze ztotožnit. Okresní soud v napadeném příkazu uvedl, že v průběhu vyšetřování bylo operativně pátracími úkony zjištěno, že stěžovatel se stýká s odběratelem drogy na cestě do Harrachova, kde stěžovatel užívá nemovitosti, jejichž vlastníkem je bratr stěžovatele. Vyvstává tedy důvodné podezření, že v předmětných nemovitostech může stěžovatel uschovávat drogu, prostředky s ní související a peníze získané prodejem drog.

Ústavní soud uzavírá, že napadený příkaz soudu k domovní prohlídce je vydán příslušným soudem v souladu s ustanovením § 83 odst. 1 trestního řádu. Je dostatečně odůvodněn, je v něm uveden trestný čin, pro nějž je řízení vedeno, a nemovitosti, které mají být prohlídce podrobeny, jsou uvedeny přesnou adresou, přičemž okresní soud uvádí i vlastnické vztahy k prohledávaným nemovitostem. Ve výroku příkazu je konstatováno, který orgán prohlídku provede, je zde uvedeno důvodné podezření, že se v příslušných nemovitostech nacházejí věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející. V odůvodnění pak okresní soud podává podrobný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodný předpoklad, že se v místě prohlídky nacházejí. Příkaz obsahuje i řádné poučení.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Vzhledem ke krátké době, v níž bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto, nebyl dán důvod k samostatnému posouzení návrhu stěžovatele na postup podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2014


JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1436/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies