I. ÚS 3744/13

10. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného Mgr. Pavlem Hendrichem, LL.M., advokátem se sídlem Rubešová 162/8, Praha 2, Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2013, sp. zn. 6 To 145/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2013 č. j. 3 Tdo 982/2013-20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:
I.

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze a nepřímo i Nejvyššího soudu z důvodu porušení jeho ústavně a mezinárodně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a jeho práva na rovné zacházení, které dovozuje z čl. 3 Listiny.

2. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího byl změněn výrok o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl stěžovatel odsouzen pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky a za tyto odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců; změna ve výroku o trestu provedená odvolacím soudem spočívala vtom, že stěžovateli byl uložen (delší) trest odnětí svobody v trvání dvou let na (delší) zkušební dobu čtyř let a současně byl stěžovateli též uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti let. Odvolání stěžovatele proti výroku o vině, jak ji zjistil a posoudil soud prvního stupně, bylo zamítnuto. Dovolání stěžovatele proti napadenému rozsudku bylo v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto. Uvedených přečinů se stěžovatel dopustil tím, že dne 22. 7. 2011 kolem 03:55 hod. po předchozím vědomém požití většího množství alkoholických nápojů řídil osobní vozidlo, ve kterém jely současně další dvě osoby, a v důsledku požitého alkoholu nezvládnul řízení vozidla a vyjel mimo komunikaci na chodník, v důsledku čehož vznikly škody na zdraví i na majetku.

3. Podle stěžovatele však obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces tím, že ignorovaly relevantní důkazní návrhy stěžovatele na obstarání a provedení důkazů. Jednalo se o důkazy ve formě posudku z oboru biomechaniky, který měl jednoznačně určit polohu osob ve vozidle a tím jednoznačně vyloučit vinu stěžovatele, vyhodnocení krevních stop, které policie zajistila ve vozidle a které mohly rovněž prokázat polohu osob ve vozidle, a výslech svědka Milana Sulekovského. Stěžovatel si je vědom toho, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu obecný soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. To sice v daném případě odvolací soud formálně provedl, nicméně příslušné odůvodnění nelze považovat za přiléhavé. Odvolací soud totiž odmítl provedení důkazních návrhů stěžovatele údajnou jednoznačností skutkových zjištění založenou výlučně na svědeckých výpovědích dalších tří svědků. Neprovedení navrhovaných důkazů, které mohly za této situace objasnit jednoznačně a objektivně potvrdit verzi nehodového děje, proto zakládá dle názoru stěžovatele zásah do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Zároveň tento postup odvolacího soudu odporuje i ústavně zaručené rovnosti občanů resp. diskriminuje stěžovatele, a tím porušuje čl. 3 Listiny. Jak stěžovatel opakovaně uváděl, byl by býval sám obstaral zmiňovaný posudek z oboru biomechaniky, nicméně mu to jeho majetkové poměry pro značnou nákladnost tohoto posudku neumožňují. Ve světle toho, že v jiných, často medializovaných kauzách, soudy běžně připouštějí provádění hned několika znaleckých posudků pořízených na náklady obviněných, zakládá postup odvolacího soudu právě diskriminaci stěžovatele zapovězenou čl. 3 Listiny zaručujícím rovnost v právech všem bez rozdílu majetku.

4. Podle stěžovatele též orgány činné v trestním řízení v jeho případě rovněž zásadně pochybily a zmařily vyšetření daného skutku tím, že včas neobstaraly kamerové záznamy z místa nehody a dále pak z trasy vozidla. Při stávajících rozporech ve výpovědích svědků svědčících ve prospěch a neprospěch obviněného mohly, byly-li by pořízeny, i tyto záznamy jednoznačně potvrdit verzi obhajoby. Pořízení těchto záznamů bylo obhajobou navrhováno ihned od převzetí právního zastoupení a bylo-li by jím včas vyhověno, mohly být tyto záznamy ještě opatřeny. I v tomto případě bylo na místě následně aplikovat zásadu in dubio pro reo.

II.

5. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

6. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Nad rámec uvedeného Ústavní soud sděluje, že podle článku 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal.

8. Na základě výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2014


Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 3744/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies