I. ÚS 1758/14

14. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, se sídlem Hlinky 41/104, Brno, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 395/30a, České Budějovice, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 3. 2014, č. j. 8 Nc 5010/2006-32, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2014, která po formální stránce splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel napadá shora označené rozhodnutí obecného soudu. V ústavní stížnosti je popsán průběh exekučního řízení.

Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 1. 2006, č. j. 8 Nc 5010/2006-4, byla nařízena exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Krajské pobočky pro Ústecký kraj, IČ: 411 97 518, se sídlem Dlouhá 181/21, Litoměřice, proti povinnému Václavu Pejzlovi. Jejím provedením byl pověřen JUDr. Jiří Doležal, soudní exekutor Exekutorského úřadu Plzeň-jih. Ke dni 31. 12. 2011 byl tento soudní exekutor odvolán z funkce a do exekutorského úřadu byl jmenován JUDr. Jiří Janečka, Ph.D. Oprávněná následně požádala o změnu soudního exekutora a navrhla, aby ji provedl stěžovatel.

Stěžovatel příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 24. 1. 2014, č. j. 030 EX 15643/13-11, rozhodl o dosud vzniklých nákladech tak, že soudnímu exekutorovi JUD. Jiřímu Janečkovi, Ph.D., náklady exekuce nepřiznal. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že ač soudního exekutora JUDr. Jiřího Janečku, Ph.D., vyzval k vyčíslení nákladů za dosavadní vymáhání pohledávky, nedošlo z jeho strany k žádné odpovědi.

Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal JUDr. Jiří Janečka, Ph.D. námitky, v nichž zejména uvedl, že výši nákladů a odměny upravuje vyhláška č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších předpisů, není proto nutné se jich domáhat nebo je odůvodňovat.

Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 3. 2014, č. j. 8 Nc 5010/2006-32, byl příkaz k úhradě nákladů exekuce změněn tak, že povinný je povinen uhradit dosud vzniklé náklady exekuce ve výši 3 933,- Kč, které tvoří odměna soudního exekutora JUDr. Jiřího Janečky, Ph.D., ve výši 1 500,- Kč, jeho hotové výdaje ve výši 1 750,- Kč a DPH. Povinnému tedy byla uložena povinnost hradit dosud vzniklé náklady exekuce, soud však považoval za spravedlivé neukládat povinnému povinnost hradit náklady zvýšené okolnostmi, které nemůže nijak ovlivnit. Proto bylo rozhodnuto tak, že minimální exekuční náklady má povinný hradit pouze jednou, přičemž se poměrně rozdělí mezi všechny exekutory, kteří exekuci prováděli.

Ústavní stížnost je podaná osobou zjevně neoprávněnou.

Soudní exekutor v ústavní stížnosti uvádí, že ačkoliv napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto o jeho vlastních nákladech, představuje toto rozhodnutí zásah do jeho práv, neboť je v konkrétní věci vázán právním názorem exekučního soudu a není oprávněn se od něj při rozhodování o nákladech exekuce odchýlit. S ohledem na toto rozhodnutí bude muset právní názor exekučního soudu promítnout do příkazu k úhradě nákladů exekuce, jímž v budoucnu bude rozhodovat i o nákladech vzniklých jemu osobně. Současně tvrdí, že v budoucnu již nebude mít možnost, jak hájit svá práva.

S tímto názorem soudního exekutora se Ústavní soud neztotožňuje.

K aktivní legitimaci soudního exekutora se Ústavní soud vyjádřil již v minulosti, kdy pro její posouzení považuje za nutné zohlednit skutečné postavení soudního exekutora v exekučním řízení, resp. charakter otázky, která je konkrétním rozhodnutím řešena. Ve svém stanovisku, vydaném pod sp. zn. Pl. ÚS 23/06, uvedl, že "exekutor má v průběhu exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění. Je totiž třeba odlišovat vlastní exekuční činnost při vymáhání pravomocného rozhodnutí, kdy vystupuje jako veřejný činitel, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech řízení, kdy je v postavení účastníka řízení. Ani v případě vlastního provádění exekuce, byť byla na exekutora přenesena faktická realizace části soudní pravomoci v oblasti výkonu rozhodnutí, není jeho postavení zcela shodné s postavením soudce. Exekutor je na výsledku exekuce především materiálně zainteresován a i při provádění exekuce prostřednictvím soudního exekutora jsou zásadní rozhodnutí týkající se exekučního řízení ponechána na nestranném, nezávislém a na výsledku exekuce hmotně nezúčastněném soudu. Skutečnost, že zákon - exekuční řád - přenesl některá oprávnění soudu na soudního exekutora, tedy nezakládá rovné postavení soudce a exekutora. Ostatně pokud by tomu bylo tak, jak tvrdí stěžovatel, nemohl by být exekutor vůbec účastníkem řízení před Ústavním soudem, a to ani v případě rozhodování soudu o nákladech řízení, neboť stát není nositelem lidských práv a svobod." V souzené věci, ač bylo rozhodováno o nákladech exekučního řízení, nedošlo rozhodnutím soudu k přímému zásahu do práv stěžovatele. Stěžovatel zde totiž nerozhodoval o nákladech svých, nýbrž o nákladech dosavadního exekučního řízení, které vznikly dříve pověřeným soudním exekutorům. V tomto případě tak na něj nelze pohlížet jako na účastníka řízení, nýbrž výhradně jako na faktického vykonavatele soudní pravomoci v oblasti civilních exekucí. Stejně tak soud nerozhodoval o nákladech stěžovatele, nýbrž o nákladech vzniklých JUDr. Jiřímu Janečkovi, Ph.D. Na tyto situace proto dopadá stanovisko Ústavního soudu vydané pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99, kde je mimo jiné uvedeno, že "pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury."

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2014


Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 1758/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies