I. ÚS 3373/13

28. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatele JUDr. Vladimíra Szabo, insolvenčního správce dlužníka ZAPROS, spol. s r. o., IČ: 25620673, se sídlem Na Ptáku, Beroun 2, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Jeremenkova 1021/70, Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013 č. j. 28 Co 94/2012-330 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 11. 2013 shora označený rozsudek Krajského soudu v Praze, resp. jeho nákladový výrok III. tvrzením, že rozhodnutím soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny).

2. Podle stěžovatele soud pochybil, jestliže při ukládání povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení vycházel při stanovení tarifní hodnoty mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "advokátní tarif"), ve spojení s § 7 bod. 5 tamtéž, tj. 2 x 2 100 Kč, a nikoliv podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Svá tvrzení stěžovatel opřel o nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 538/10 a ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 2811/08. Ústavní soud v nich konstatoval, že nelze bez dalšího vycházet z tarifní hodnoty stanovené v případě věcí nebo práv, které nelze vyjádřit v penězích nebo je lze zjistit jenom s nepoměrnými obtížemi, ale je třeba zkoumat, zda lze předmět právního úkonu ocenit a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů.

3. Stěžovatel současně cituje judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k problematice přípustnosti dovolání po 1. 1. 2013, tj. za účinnosti novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. Domnívá se, že proti rozhodnutí obecného soudu není oprávněn bránit se dovoláním, které by směřovalo proti nákladovému výroku III., kterým soud uložil žalované Veronice Ann Scott - Provaznik nahradit stěžovateli na nákladech odvolacího řízení částku 10 000 Kč. Dovolání je podle stěžovatele nepřípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jelikož se jedná o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč.

4. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

5. Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 19. 9. 2013, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše). Nová úprava nepřípustnosti ústavní stížnosti reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Dosavadní konstrukce ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu mířila na dovolání podle dosavadního ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se opouští dosavadní koncepce přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu, která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatorním přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, dochází též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle nově účinné právní úpravy musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 404/2012 Sb., čl. III., bod 6).

6. Přípustnost dovolání je v ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, stanovena následovně: "Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak."

7. Stěžovatel se v ústavní stížnosti snaží obhájit svůj postup spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku. Ústavní soud se však nedomnívá, že jím citovaná judikatura Nejvyššího soudu by jej této možnosti, resp. povinnosti ve vztahu k ústavní stížnosti zbavovala. I Nejvyšší soud je povinen při posuzování dovolání zkoumat, zda v řízení před nižšími instancemi nedošlo k pochybení zakládajícímu porušení práva na spravedlivý proces, tedy v nyní posuzované věci v rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení. Uvedené platí tím spíše, že stěžovateli je známa judikatura Ústavního soudu zabývající se problematikou stanovení tarifní hodnoty mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v řízení o žalobách na určení vlastnického práva (nyní nemovitostí - několika pozemků a staveb). Přestože Nejvyšší soud posuzuje přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení primárně podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy se zřetelem na spodní limit výše nákladů řízení 50 000 Kč, nelze vyloučit věcné posouzení procesněprávní otázky stanovení správné výše nákladů řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže by řešení této otázky vykazovalo judikatorní přesah nebo nesprávnost. Stěžovatel měl tedy využít možnosti podat dovolání tím spíše, že z jeho tvrzení plyne potenciální výše nákladů řízení, jež by značnou měrou přesahovala procesní limit 50 000 Kč. Ostatně právě v intencích tohoto právního závěru byl již stěžovatel poučen odvolacím soudem v závěru jeho rozsudku; poučení o přípustnosti dovolání cituje § 237 o. s. ř.

8. Stěžovatel dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodal. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2014

Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 3373/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies