I. ÚS 1125/14

28. 07. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele S. Š., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Plíhalem, advokátem se sídlem Rychnov nad Kněžnou, SNP 1350, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013 č. j. 30 Co 432/2013-519, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci a obsah ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel pro tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013 č. j. 30 Co 432/2013-519 byl v části výroku o běžném výživném pro nezletilého syna stěžovatele J. Š. potvrzen a v části výroku o nedoplatku na výživném změněn rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 5. 2013 č. j. 22 P 255/2010-450. Stěžovateli byla obecnými soudy pravomocně uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého syna částkou 1 400 Kč měsíčně (pozn.: jednalo se zvýšení původně stanoveného běžného výživného o 400 Kč) a povinnost uhradit nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2012 do 30. 11. 2013 ve výši 6 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel argumentoval především tím, že odvolací soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. Při rozhodování o výživném a jeho zvýšení nebyly řádně zohledněny majetkové poměry stěžovatele, který se nachází v invalidním důchodu (ten v době odvolacího řízení činil 8 725 Kč měsíčně), jakož i vyšší příjmy matky nezletilého.

II.
Právní posouzení

4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva i jeho aplikace, náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy tyto svými rozhodnutími (nebo jinak) porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod však dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti. Implicitním předpokladem ochrany základních práv před Ústavním soudem v tomto směru zároveň je, aby byla tvrzena existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli zásahem do nich způsobena. Uvedené podmínky v dané věci splněny nejsou.

5. Lze zdůraznit, že v záležitostech upravených zákonem o rodině přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí zvláště restriktivně. Důvodem je skutečnost, že v rodinněprávních věcech je třeba upřednostnit princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných ustanovení ústavního pořádku, před ochranou základních práv jednotlivce. Plnění vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým dětem je základní povinností plynoucí z rodičovství (viz např. usnesení ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 1916/10). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v řečených případech poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje jen na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o extrémní vybočení z mezí ústavnosti, kterým je negováno právo účastníka řízení na spravedlivý proces. K protiústavnímu postupu však v předmětné věci nedošlo; naopak je možno konstatovat, že obecné soudy prvního i druhého stupně rozhodnutí o výživném dostatečně a přiléhavě odůvodnily, přičemž při řešení otázky přiměřenosti výše stanoveného výživného se řádně zabývaly příjmy stěžovatele a jeho finanční situací celkově.

6. Zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, Ústavním soudem zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 1125/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies