IV. ÚS 936/14

04. 08. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti B. Ü., pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, Bělá pod Bezdězem, právně zastoupeného JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Matiaško, Praha 1, Rumunská 28, směřující proti jinému zásahu Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha a Generální inspekce bezpečnostních sborů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal ochrany proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, a sice proti zásahu Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha, spočívajícím v ponižujícím a nelidském zacházení se stěžovatelem, proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha o umístění stěžovatele do části s přísným režimem v Zařízení pro zajištění cizinců, a proti postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů ve věci trestního oznámení stěžovatele ze dne 25. listopadu 2013.

Stěžovatel ve svém podání popsal okolnosti svého případu. Jako občan Turecka byl dne 16. října 2013 předán ze Švýcarska do České republiky, neboť v České republice požádal již dříve o mezinárodně právní ochranu. Po příletu na letiště Praha Ruzyně, byl v 11:30 hod omezen na svobodě rozhodnutím policejního orgánu. V příslušných prostorách Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha pak pobýval až do 2:20 hod následného dne. V průběhu této doby mělo dojít opakovaně k osobním prohlídkám, přičemž během třetí byl napaden policisty, kteří měli použít rány pěstí a obušky a kopat jej. Stěžovatel prchl na toaletu, kde omylem rozbil zrcadlo a následně ztratil vědomí. Probral se, když se jej snažili usadit do invalidního vozíku při převozu do sanitky. Následně byl převezen do nemocnice Praha - Motol. Po ošetření byl přepraven do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, kde byl umístěn v části s přísným režimem, do samostatné cely bez kontaktu s dalšími osobami. V době mezi 18:30 až 18:57 dne 17. října 2013, se v zoufalém psychickém stavu pokusil o sebevraždu oběšením na ručníku. Po resuscitaci byl převezen do nemocnice v Mladé Boleslavi, a následně, na doporučení lékaře, do Psychiatrické léčebny Kosmonosy, která jej však odmítla přijmout. Proto byl stěžovatel znovu přepraven do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová. Z části s přísným režimem byl do ubytovací části přemístěn teprve dne 25. října 2013. Proti postupu příslušníků policie podal stěžovatel dne 27. listopadu 2013 trestní oznámení Generální inspekci bezpečnostních sborů. Inspekce však během šetření neshledala žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dovodit závěr, že policisté se dopustili protiprávního jednání. Z vyrozumění zaslaného stěžovateli přitom není vůbec patrné, jaké kroky Generální inspekce bezpečnostních sborů učinila. Následně se stěžovatel obrátil na státní zastupitelství k přezkumu postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Stěžovatel má za to, že popsaným postupem orgánů veřejné moci došlo k porušení jeho základních práv zaručených v čl. 1, v čl. 3 odstavci 1, v čl. 4 odstavci 4 a v čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále v čl. 3, v čl. 5, v čl. 8 a v čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud deklaroval, že zásahem Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha došlo k zásahu do jeho práv nebýt podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení (1.); rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie letiště Praha Ruzyně o umístění stěžovatele do zajištění s přísným režimem došlo k zásahu do jeho práv nebýt podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení (2.); a postupem Generální inspekce bezpečnostních sborů došlo k zásahu do jeho základních práv na účinné a nezávislé vyšetřování podezření nelidského a ponižujícího zacházení ze strany zástupců veřejné moci (3.).

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojil proti jednání (násilí), které vůči němu měli uplatnit příslušníci cizinecké policie. Ústavní stížnost však nebyla prvním nástrojem, který stěžovatel užil. Nejdříve se, s jistým časovým odstupem od šetřeného jednání, obrátil na Generální inspekci bezpečnostních sborů, jíž přísluší posuzovat trestní oznámení na příslušníky policie. Stěžovatel však nebyl spokojen se závěrem, k němuž tento nezávislý orgán dospěl a podal žádost o přezkumu jeho činnosti Městskému státnímu zastupitelství v Praze a, téměř současně, i právě projednávanou ústavní stížnost.

Činnost Ústavního soudu je založena na principu subsidiarity. Ústavní soud není orgánem, na který je možno obracet se přímo, je-li příslušná osoba přesvědčena, že jsou porušována její práva. K tomu slouží celá řada různých, právním řádem upravených procesních nástrojů. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu je pak v individuálních věcech založena především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a případné kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně požadavkem na vydání nálezu, obsahujícím deklaraci nebo zákaz takového jednání (zásahu).

V projednávaném případě tak stěžovatel brojil právě proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, přičemž protiprávnost, či protiústavnost je založena na tvrzení stěžovatele, respektive na jeho vidění událostí, jichž byl účastníkem. Opodstatněnost své ústavní stížnosti pak stěžovatel založil na nesouhlasu se závěry šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů, která šetření jeho trestního oznámení na příslušníky cizinecké policie ukončila.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti dle čl. 83 Ústavy České republiky. V projednávaném případě mu byly předloženy námitky stěžovatele směřující jednak proti jednání osob, vystupujících z pozice orgánu veřejné moci, a jednak proti přezkumné činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů a souběžně i Městského státního zastupitelství v Praze.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že po jeho zadržení v prostorách cizinecké policie na pražském letišti došlo k bezdůvodnému napadení jeho osoby ze strany příslušníků cizinecké policie; a v důsledku toho došlo k jeho následnému umístění na oddělení s přísným režimem v zařízení pro zajištění cizinců. Z následného šetření vyplynulo, že stěžovatel měl, po umístění v prostorách cizinecké policie na letišti Praha, sebepoškozující tendence. Údery hlavou do zrcadla si stěžovatel rozbil nos a způsobil si zlomeniny nosních kůstek. Další zranění pak vznikla při pacifikací příslušníky cizinecké policie. Následný den se stěžovatel pokusil o sebevraždu. Agresivita stěžovatele a potřeba trvalé kontroly, společně s doporučením z psychiatrické léčebny, vedlo k jeho dočasnému izolování od ostatních osob. Generální inspekce bezpečnostních sborů tedy provedla šetření, a neshledala věrohodnost verze předložené stěžovatelem. Ani státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze neshledal v postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů pochybení a žádost o přezkum jejího postupu dne 24. dubna 2014 (sp. zn. 2 KZN 652/2014) odložil.

Z podání stěžovatele nevyplynula žádná okolnost, která by činila jeho ústavní stížnost důvodnou. Naříkané jednání posoudil příslušný orgán, s využitím veškerých jemu dostupných procesních nástrojů, aniž by porušení právních předpisů shledal. Sám nesouhlas s takovým závěrem nedosvědčuje, že postupem orgánů veřejné moci v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2014

Vladimír Sládeček v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. IV. ÚS 936/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies