I. ÚS 3007/13

11. 08. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ivana Krupčíka a Ingrid Krupčíkové, zastoupených JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem, se sídlem Karola Śliwky 621/5, Karviná-Fryštát, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2013 č. j. 8 Co 406/2013-243 a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 12. 2012 č. j. 17 C 275/2007-196, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají v záhlaví označená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, kterými mělo být porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Řízení před obecnými soudy bylo vedeno ve věci zaplacení částky 80.000 Kč s příslušenstvím a stěžovatelé v něm vystupovali jako žalovaní. Napadeným rozsudkem okresního soudu byla stanovena povinnost stěžovatelů zaplatit žalobkyni částku 40.040 Kč s příslušenstvím a ve zbytku byla žaloba zamítnuta; dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Napadeným rozsudkem krajského soudu pak byl výrok rozhodnutí okresního soudu co do zaplacení částky 40.040 Kč s příslušenstvím potvrzen a výrok o zamítnutí žaloby byl změněn tak, že byla stanovena povinnost stěžovatelů zaplatit žalobkyni částku 33.960 Kč s příslušenstvím a ohledně částky 6.000 Kč s příslušenstvím byl výrok potvrzen. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

4. V napadeném rozhodnutí krajského soudu byli stěžovatelé poučeni o možnosti podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek k Nejvyššímu soudu; rovněž ve své ústavní stížnosti zmínili, že ve věci bylo podáno i dovolání. Podání dovolání, jakož i stav případného dovolacího řízení si pak Ústavní soud ověřovatel také telefonicky u Okresního soudu v Karviné, od něhož zjistil, že dovolání bylo stěžovateli skutečně podáno, dosud o něm však nebylo rozhodnuto (věc dosud vůbec nebyla předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí).

5. Z právě uvedeného plyne, že stěžovatelé nedodrželi požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně práva, které jim zákon poskytuje, včetně dovolání. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že s účinností novely č. 404/2012 Sb., od 1. 1. 2013, již pro dovolání jako "mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení", neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva, stanovená § 75 odst. 1 částí věty za středníkem zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. 12. 2012.

6. Ústavní soud zároveň podotýká, že jeho aktuální rozhodnutí stěžovatele nemůže nijak poškodit, neboť po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva, tedy i dovolání, si budou moci podat novou ústavní stížnost a v ní případně zohlednit i výsledky dovolacího řízení.

7. Ústavní soud tak uzavírá, že podaná ústavní stížnost stěžovatelů je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, pročež mu nezbylo než ji soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

8. Na konec Ústavní soud poznamenává, že v rámci zjišťování, zda stěžovatelé v předmětné věci podali dovolání, se na toto dotázal též samotných stěžovatelů a určil jim lhůtu k odpovědi, která v době vydání tohoto rozhodnutí dosud neuplynula. Poté, co podání dovolání bylo ověřeno u Okresního soudu v Karviné, totiž Ústavní soud považoval za zbytečné vyčkávat odpovědi stěžovatelů a i bez ní přistoupil k vydání tohoto rozhodnutí, neboť případná odpověď stěžovatelů by na jeho výrok nemohla mít žádný vliv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2014


Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3007/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies