II. ÚS 2010/14 #2

12. 08. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Luboše Buleje, zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, adresa Sokolská 270, 470 01 Česká Lípa, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3792/2010-433, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2010, č. j. 6 Cmo 354/2009-386, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. 37 Cm 219/2004-352, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podáním ze dne 6. června 2014, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. června 2014 a doručeno Ústavnímu soudu dne 12. června 2014, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V úvodu ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení, že ačkoliv podává ústavní stížnost po dlouhé době, nejedná se z jeho pohledu o stížnost, která by se měla podat do 60 dnů od doručení posledního opravného prostředku, nýbrž mu jde o spravedlivé posouzení celé věci.

2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. června 2010, č. j. 6 Cmo 354/2009-386, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. 37 Cm 219/2004-352, kterým byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1,885.214 Kč s příslušenstvím, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Následné dovolání žalovaného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3792/2010-433, odmítnuto jako nepřípustné, když dovolatel v případě posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. prosince 2012, nenastolil otázku, kterou by se dovolací soud mohl relevantně zabývat.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti výše uvedeným rozhodnutím. V ústavní stížnosti zmiňuje, že jde o stížnost na postup soudů, které zahájily exekuční řízení (zřejmě na základě ústavní stížností napadených rozhodnutí). V postupu soudů (rozhodujících nejen v ústavní stížností napadených rozhodnutích, ale i ve věci trestní, která se stávajícím sporem souvisí) spatřuje porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

5. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

6. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění do 31. prosince 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musela být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

7. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti sám zmiňuje, podává ústavní stížnost po dlouhé době od vydání rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, což bylo v daném případě dovolání. Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 12. března 2012 a od tohoto data se tedy začala odvíjet 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. S ohledem na tuto skutečnost je třeba ústavní stížnost podanou k poštovní přepravě až dne 11. června 2014, tedy více než dva roky po doručení usnesení Nejvyššího soudu, hodnotit z pohledu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu jako opožděně podanou.

8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 12. srpna 2014


Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2010/14 #2, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies