II. ÚS 4018/13

26. 08. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky XIO.CZ, a. s., IČ: 26226260, se sídlem Soběslavská 48, 130 00 Praha 3, Vinohrady, zastoupené Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem AK se sídlem Dejvická 664/46, 160 00 Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Nejvyššího správního soudu, jako účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady na právní zastoupení stěžovatelky zcela hradí stát, se odmítá.


Odůvodnění

I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. prosince 2013 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 24. března 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

V ústavní stížnosti stěžovatelka dále požádala, aby Ústavní soud v souladu s ust. § 83 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozhodl, že náklady na její právní zastoupení zcela hradí stát.

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 byl odmítnut návrh žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na obnovu řízení, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Toto usnesení Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka kasační stížností. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.

II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka ve vztahu k napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť uvedeným rozhodnutím nebyla připuštěna její zákonná a ústavní možnost obrany formou návrhu na obnovu řízení. Uvedeným postupem byla podle stěžovatelky rovněž porušena rovnost účastníků před soudy.

Stěžovatelka dále nesouhlasí s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130, kterým byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky zjevně nemůže být úspěšná, neboť obnova řízení v dané věci není dle jeho názoru přípustná, a proto vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000,- Kč ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení. Dle stěžovatelky je ze strany soudu nepřípustné takto předjímat své rozhodnutí odůvodněním zjevnou neúspěšností. Postup soudu spočívající v zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků, kdy stěžovatelka je nemajetná a její statutární orgány nemají právní vzdělání, je podle stěžovatelky porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny). Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků a v důsledku tohoto i zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení představuje pro stěžovatelku odepření přístupu k soudům a odepření možnosti soudní ochrany. Takovýto postup je podle stěžovatelky protiústavní i z důvodu porušení čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny, neboť uvedeným postupem jí byla odňata možnost právní pomoci a je porušena rovnost účastníků v řízení před soudem.

Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti brojí proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160. Stěžovatelka namítá, že ačkoli prokázala svou nemajetnost, Nejvyšší správní soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Takový postup je podle stěžovatelky porušením jejího práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny). Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků a v důsledku tohoto zamítnutí i návrhu na ustanovení zástupce pro řízení a zastavení řízení o kasační stížnosti z důvodu nezaplacení soudního poplatku představuje pro stěžovatelku odepření přístupu k soudům a odepření možnosti soudní obrany. Takovýto postup je protiústavní, neboť došlo k porušení čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny, když uvedeným postupem jí byla odňata možnost právní pomoci a je tímto postupem porušena rovnost účastníků v řízení před soudem.

III.
Ústavní soud není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především poukazuje na to, že ačkoli stěžovatelka formálně napadá a domáhá se zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160, kterým bylo řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, její námitky směřují primárně proti usnesení Nejvyššího správního soudu dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013 -130, kterým Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Zrušení tohoto usnesení Nejvyššího správního soudu se však stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti nedomáhá.

Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, neboť stěžovatelka ani po marném uplynutí lhůty stanovené stěžovatelce usnesením ze dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130 neuhradila soudní poplatek ve výši 5 000,- Kč, který je splatný současně s podáním kasační stížnosti.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že na rozhodnutí o zastavení řízení ve věci sp. zn. 7 Afs 62/2013 nemohla nic změnit ani opětovná žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a žádost o prominutí zmeškání lhůty ze dne 4. listopadu 2013 a ze dne 11. listopadu 2013, neboť stěžovatelka ve svých opětovných žádostech neuvedla žádné nové skutečnosti oproti své předchozí žádosti ze dne 20. srpna 2013, o níž bylo negativně rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130. I kdyby však stěžovatelka na podporu svých nových žádostí o osvobození od soudních poplatků uvedla nové skutkové okolnosti, nemohlo by to ani tak vést k osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud totiž usnesením ze dne 10. října 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-130 zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků z toho důvodu, že návrh stěžovatelky (kasační stížnost ve věci návrhu na obnovu řízení) nemůže být zjevně úspěšný ve smyslu ust. § 36 odst. 3 věty třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (tedy pro povahu samotného řízení, a nikoliv pro to, že by stěžovatelka nedoložila a neprokázala, že nemá prostředky k ochraně svých práv).

Ústavní soud ověřil, že napadené usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 je dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodněno a závěrům toho soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by výše uvedeným postupem Nejvyššího správního soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Ve vztahu k napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ani po výzvě soudu ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek, sama zavinila, že řízení o kasační stížnosti muselo být zastaveno. Protože kasační stížnost nebyla podána řádně, stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval a ústavní stížnost je proto ve vztahu k výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze nepřípustná (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů právního zastoupení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, může soudce zpravodaj za podmínek uvedených v ust. § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodnout, že náklady na její zastoupení zcela nebo z části zaplatí stát, ovšem pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Jak však plyne ze shora uvedeného v nyní projednávané věci byla ústavní stížnost odmítnuta, takže podmínky stanovené citovaným zákonným ustanovením naplněny nebyly.

Podle ust. § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo z části nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. V dané věci neshledal Ústavní soud důvod pro jejich přiznání, již s ohledem na výsledek řízení.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 7 Afs 62/2013-160 a návrh na přiznání nákladů právního zastoupení podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl; ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 10 Af 58/2011-363 Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2014


Jiří Zemánek
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 4018/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies