II. ÚS 808/13

26. 08. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Vnoučkové, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Burešova 6, Brno, vedené pod sp. zn. II. ÚS 808/13, takto:

Soudce Vojtěch Šimíček není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 808/13.

Odůvodnění:

I.
Návrh na vyloučení z projednání a rozhodování

1. Předsedkyně I. senátu Ústavního soudu obdržela dne 21. 7. 2014 přípis soudce II. senátu, Vojtěcha Šimíčka, kterým s odkazem na ustanovení § 36 odst. 1 a § 37 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), žádá o rozhodnutí o vyloučení své osoby z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. II. ÚS 808/13, která mu byla přidělena jako soudci zpravodaji.

2. Důvodem podání návrhu je skutečnost, že Mgr. David Zahumenský, právní zástupce stěžovatelky, je doktorandem Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a soudce Vojtěch Šimíček je jeho školitelem. Z toho vyplývá několikaletá akademická spolupráce, která spočívá mj. v udělování zápočtů a kolokvií, vyslovování souhlasu s žádostmi o stipendia a finanční podpory a v budoucnu také v bližší spolupráci na přípravě a odevzdání disertační práce. Soudce Vojtěch Šimíček nicméně uvedl, že se zástupcem stěžovatelky přes výše zmíněné neudržuje jiné než čistě kolegiální vztahy. Avšak veřejně přístupná informace o zmíněných skutečnostech by dle soudce Vojtěcha Šimíčka mohla navenek budit pochybnost o jeho nepodjatosti, a proto podal návrh na rozhodnutí o vyloučení.

II.
Vyjádření účastníků řízení

3. Ústavní soud si od účastníků řízení vyžádal vyjádření k návrhu o rozhodnutí o vyloučení. Účastníků se dotázal, zda soudce Vojtěcha Šimíčka považují za podjatého, tedy zda v nich výše uvedené skutečnosti budí odůvodněné pochybnosti o jeho nestrannosti.

4. Městský soud v Praze ve svém vyjádření vyjádřil přesvědčení, že i za popsané situace bude soudce Vojtěch Šimíček schopen věc nestranně posoudit, a jeho vyloučení z projednání a rozhodování věci nepožadoval. Uznal však, že popsaný vztah mezi soudcem Vojtěchem Šimíčkem a právním zástupcem stěžovatelky je přece jen takového charakteru, že objektivně mohou pochybnosti o jeho nepodjatosti vyvstat. Vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka by tak nepokládal za překvapivé.

5. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření uvedl, že nemá jakékoli pochybnosti o nestrannosti soudce Vojtěcha Šimíčka a nepovažuje jej tedy s ohledem na charakter vztahu mezi ním a zástupcem stěžovatelky za podjatého. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je totiž nestrannost zapotřebí vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají odůvodněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Pozice soudce Vojtěcha Šimíčka jako školitele právního zástupce stěžovatelky takové pochybnosti nevyvolává.

6. Právní zástupce stěžovatelky potvrdil skutečnosti obsažené v přípisu soudce Vojtěcha Šimíčka, včetně skutečnosti, že mezi ním a jeho školitelem neexistují jiné než čistě kolegiální vztahy. K jejich kontaktu dochází pouze v souvislosti s plněním studijních povinností v rámci doktorského studia a občas také v rámci akademického života, např. ve formě odborných konferencí či seminářů. Vztah tak charakterizuje jako čistě profesní, v rámci soukromého života se nijak nestýkají. Právní zástupce stěžovatelky se domnívá, že jejich vztah doktoranda a školitele za situace, kdy nesdílí společnou kancelář, nevídají se každý den ani nejsou v jiném každodenním kontaktu, je zapotřebí odlišit od situace, kdy by byli např. v poměru zaměstnaneckém. Dále poukazuje na to, že v situaci, kdy je soudce školitelem právního zástupce, je možnost jakéhokoli ovlivnění v důsledku tohoto vztahu menší, než kdyby tomu bylo naopak, tedy pokud by byl právní zástupce školitelem či jinak nadřízeným či nadřazeným soudci. Nespatřuje v současné situaci prakticky žádný rozdíl od situace, kdy byl v minulosti soudce Vojtěch Šimíček jedním z řady jeho vysokoškolských pedagogů v rámci magisterského studia. Je přitom zřejmé, že není možné, aby byli všichni pedagogové vyloučeni jako podjatí vůči všem svým studentům, přestože se s nimi mohli po určitou dobu pravidelně setkávat. Právní zástupce tak uzavřel, že nemá odůvodněné pochybnosti o nestrannosti soudce Vojtěcha Šimíčka a nepovažuje jej tedy za podjatého.

7. Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření naopak vyjádřilo názor, že soudce Vojtěch Šimíček by měl být vyloučen. Své stanovisko odůvodnilo poukazem na znění ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže [...] lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z citovaného ustanovení vyplývá, že k vyloučení soudce postačí i jen pouhá pochybnost, aniž by muselo být prokázáno konkrétní podjaté jednání daného soudce. Ministerstvo zdravotnictví se i přes tvrzení o kolegiální povaze vztahů mezi soudcem Vojtěchem Šimíčkem a právním zástupcem stěžovatelky domnívá, že tyto vztahy mohou minimálně podvědomě ovlivňovat úsudek soudce, a je přesvědčeno o tom, že tedy minimálně pochybnost o jeho nepodjatosti existuje.

III.
Hodnocení Ústavního soudu

8. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu však představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

9. Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního. Subjektivní hledisko, které je stěžejní složkou nestrannosti soudce, je subjektivní psychickou kategorií vypovídající o osobním přesvědčení soudce v daném případě a jeho vnitřním psychickém vztahu k projednávané věci. Při posuzování nestrannosti a nezávislosti soudce však nelze zcela odhlédnout ani od jevové stránky věci, kdy je za validní hledisko považováno i tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby, tedy hledisko objektivní, neboť i tento aspekt je důležitý pro zaručení důvěry v soudní rozhodování vůbec. Zatímco subjektivní hledisko tedy zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti [srov. nález sp. zn. I. ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)].

10. Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je zároveň pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samotné k vyloučení nepostačuje. Rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Je zapotřebí vyjít i z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je proto třeba v daném případě posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to a) jaká je povaha tohoto vztahu a b) zda se jedná o vztah zjevně intenzivní [srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01 ze dne 3. 7. 2001 (N 98/23 SbNU 11)].

11. Z přípisu soudce Vojtěcha Šimíčka, jakož i z vyjádření právního zástupce stěžovatelky vyplývá, že v tomto případě není předmětem posouzení jeho subjektivní podjatost, ale toliko skutečnost, zda vztah mezi ním a právním zástupcem stěžovatelky dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

12. Jak bylo výše nastíněno, je zapotřebí nejdříve zjistit povahu vztahu mezi soudcem a osobou, vůči níž je namítána podjatost. Pro definici této podstaty však nepostačuje pouze zkoumat neformální stránku vztahu, která má být základem pro podjatost (tedy vztah školitel-doktorand), ale v prvé řadě k tomu, v jakém postavení se tyto osoby nacházejí v daném řízení. Ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu totiž stanoví, že soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Výčet v daném ustanovení, tedy poměr k 1. věci, 2. účastníkům, 3. vedlejším účastníkům nebo 4. jejich zástupcům, má totiž sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání o podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit.

13. Vztah k projednávané věci je vztahem s největším potenciálem založit podjatost soudce, a ten proto zpravidla bude vyloučen z jejího projednání a rozhodování, což je projevem právní zásady nemo iudex in causa sua, tedy nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci. Další ze vztahu ve výčtu, poměr k účastníkům řízení, má již potenciál založit podjatost či pochybnosti o nepodjatosti důvodem menší a případy, kdy soudce i přes určitý vztah k účastníku řízení nebyl nutně shledán podjatým, budou častější (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2098/10 ze dne 14. 10. 2010).

14. Poměr k zástupcům (vedlejších) účastníků má pak potenciál založit podjatost či pochybnost o nepodjatosti soudce ze všech vztahů ve výčtu nejmenší a k vyloučení soudce na základě vztahu k právnímu zástupci jedné ze stran je zapotřebí přistupovat obezřetně a zdrženlivě. Právní zástupci jsou totiž profesionálové, kteří v této roli vystupují v rámci výkonu svého povolání a jejich vztah k věci a zastupovanému účastníku je tak zpravidla pouze profesní povahy, nikoli povahy osobní. Zároveň je také zřejmé, že vzhledem k stejnému vzdělání požadovanému pro výkon povolání soudce a advokáta a počtu fakult toto vzdělání poskytujícímu, k velikosti České republiky a tomu odpovídající velikosti právnického stavu, stejně tak jako k množství akcí společenské, akademické či jiné povahy, je pravděpodobnost výskytu určitého vztahu mezi soudcem a právním zástupcem mnohem vyšší než pravděpodobnost vztahu soudce k věci či účastníkům řízení. Vzhledem k tomu je pak zapotřebí náležitě posuzovat, zda je skutečně vztah mezi právním zástupcem a soudcem takové intenzity, aby vyvolal oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce. Z judikatury soudu vyplývá, že ke konstatování intenzity vztahu dochází jen zřídka. Podjatost tak nebyla konstatována např. v případě, kdy byl právním zástupcem stěžovatele bývalý koncipient, později společník soudcovy advokátní kanceláře a v době řízení o ústavní stížnosti společník advokátní kanceláře soudcovy dcery (usnesení sp. zn. II. ÚS 1502/11 ze dne 13. 8. 2012), v případě osobního kontaktu mezi soudkyní zpravodajkou a právní zástupkyní stěžovatele v medializované kauze (usnesení sp. zn. I. ÚS 1436/08 ze dne 6. 8. 2008) či v případě, kdy byl soudce při výkonu advokátní praxe s právním zástupcem stěžovatele ve sdružení (usnesení sp. zn. II. ÚS 294/13 ze dne 13. 2. 2013). Naopak ke konstatování podjatosti dochází zásadně v případě, kdy je vztah osobní povahy, tedy např. pokud mezi soudcem a právním zástupcem existuje přátelský vztah (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1004/14 ze dne 3. 4. 2014; usnesení sp. zn. II. ÚS 3764/12 ze dne 6. 3. 2014).

15. Existence pouhého profesního vztahu mezi soudcem a právním zástupcem účastníka však zásadně ke konstatování podjatosti či k důvodným pochybnostem o nepodjatosti nepostačuje. V případě soudců Ústavního soudu je pak zmíněné umocněno zvláštní povahou této funkce, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. To se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, která stanovují neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Ústavní soudci pak musí dostát zmíněným nárokům, jednak dosažením určité věkové hranice, jednak dosažením požadované úrovně vzdělání a odborné způsobilosti. Za nastíněných podmínek není možné u ústavních soudců předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před a během výkonu funkce se setkávají s mnohými osobami působícími v právnických profesích, ať už na akademické půdě, při publikační činnosti či při jiných činnostech a příležitostech. Pokud by tak pouhá existence profesního vztahu zakládala podjatost ústavního soudce, mohlo by docházet k nadměrným překážkám v jejich rozhodovací činnosti a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je nadto třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů.

16. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že v situaci, kdy je právní zástupce účastníka děkanem fakulty a zároveň vedoucím katedry, jejímž je soudce členem a na níž má pracovní poměr, nelze soudce vyloučit z projednání a rozhodování věci, a to právě z důvodu absence jiných vztahů než čistě profesních, resp. kolegiálních (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3694/13 ze dne 14. 1. 2014). V tomto případě, tedy v případě vztahu mezi soudcem Vojtěchem Šimíčkem a právním zástupcem stěžovatelky jakožto školitelem a doktorandem, existuje vztah mnohem slabší povahy, než ve zmíněném případě. Soudce Vojtěch Šimíček totiž není k právnímu zástupci v podřízeném postavení, jejich vztah navíc nevyplývá z pracovněprávního poměru. Jedná se pouze o vztah akademický, kdy jsou možnosti soudce Vojtěcha Šimíčka ovlivnit postavení právního zástupce stěžovatelky výrazně omezenější a právní zástupce stěžovatelky nemá naopak možnosti ovlivnit postavení soudce Vojtěcha Šimíčka v podstatě žádné. Ústavní soud je proto veden k závěru, že vztah soudce Vojtěcha Šimíčka jakožto školitele a právního zástupce stěžovatelky jakožto doktoranda, který je čistě kolegiální a akademické povahy, s přihlédnutím k nijak nezpochybněné profesionalitě zmíněného soudce, jeho integrity a pravdivosti tvrzení o subjektivní nepodjatosti, není způsobilý založit pochybnosti o jeho nepodjatosti.

17. Proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2014


Kateřina Šimáčková
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 808/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies