I. ÚS 1572/14

11. 09. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka a Vojtěch Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. Jana Snášela, CSc., zastoupeného JUDr. Čestmírem Kubátem, CSc., advokátem v Praze 1, Maiselova 19, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014 č. j. 30 Cdo 3981/2013-785 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2013 č. j. 13 Co 62/2011-752, o vyloučení soudkyně Ivany Janů, takto:

Soudkyně Ivana Janů není vyloučena z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1572/14.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl ve shora uvedené věci dne 22. 7. 2014 doručen návrh stěžovatele na vyloučení soudkyně Ivany Janů z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Námitku podjatosti stěžovatel odůvodnil tím, že "JUDr. Ivana Janů jako členka senátu Ústavního soudu rozhodovala již o vedlejší otázce v této věci (ústavní stížnost tehdejších stěžovatelů a dnešních dalších účastníků řízení proti rozhodnutí obecných soudů o připuštění do řízení Ing. arch Jana Snášela ml. jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce - sp. zn. I. ÚS 2036/08) a při jednání před Ústavním soudem položila Ing. arch Janu Snášelovi ml. otázku, zda jejich společné podnikání (s otcem) může čest jeho otce jako předsedy ZO KSČ nějak ovlivnit. Žalobce se ovšem dožadoval a dožaduje omluvy za to, že spojili jeho osobu s nepravdivou charakteristikou:
- zneužívání politického postavení (předseda ZO KSČ) vůči studentům a pedagogům,
- demagogické, arogantní, a kariéristické vystupování." Stěžovatel dále namítá, že "ve sporu nikdy nešlo o to, zda jeho otec (současný stěžovatel) byl či nebyl předsedou ZO KSČ na fakultě architektury, ale o to, zda zneužíval politického postavení předsedy ZO KSČ vůči studentům a pedagogům. Ing. Snášel ml. se nenechal svést k posunu předmětu občanskoprávního sporu proti vůli žalobce a paní dr. Janů prostě odpověděl, že s otcem podniká už několik let a několikrát se jim stalo, že spor ovlivnil jejich zakázky. Takovou odpověď však paní doktorka patrně nepotřebovala slyšet. Zeptala se ho proto návodně ještě jednou, zda si myslí, že čest jeho otce jako předsedy ZO KSČ pro jejich podnikání musí být obhájena. Ani pak nebyla úspěšná, odpověděl, že čest musí být obhájena, protože nezneužíval své politické postavení." Z uvedených dotazů považuje stěžovatel JUDr. Janů za podjatou s tím, že "v podstatě, ať si to paní dr. Janů uvědomuje či nikoliv, dělí lidi na občany I. a II. kategorie, jedni mají právo na čest a druzí ji nemají". Zároveň připojuje, že "vystupování paní dr. Janů na veřejnosti vykazuje rysy velmi vyhraněného a zjednodušeného politického vidění společnosti a tomu odpovídající angažovanosti" a stěžovatel má obavu, že se to "může projevit i při projednávání a rozhodování o jeho ústavní stížnosti". Stěžovatel dále namítá, že JUDr. Janů "dodnes je politicky činná. Je také známou JUDr. Ivany Brožové, předsedkyně Nejvyššího soudu, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost směřuje, a manželky právního zástupce dalších účastníků JUDr. Jaroslava Brože." Namítá rovněž, že JUDr. Janů "V r. 1996 v rámci volební kampaně vystoupila v pořadu ČT, který měl znevěrohodnit vybrané kandidáty do senátu - v daném případě právního zástupce stěžovatele." Podle jeho názoru "jako soudkyně Ústavního soudu se měla účasti v takovém pořadu vystříhat."

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Ve vyjádření k námitce podjatosti Ivana Janů uvedla, že jako členka senátu ve věci I. ÚS 2036/08 rozhodovala shodně s JUDr. Vojenem Güttlerem, soudcem zpravodajem, a JUDr. Františkem Duchoněm, předsedou I. senátu, a podjatou se proto být necítí.

Senát, určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce, po provedení řízení dle § 38 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vyloučení soudkyně z projednávání této věci. Účast JUDr. Ivany Janů na jednomyslném usnesení senátu ve věci sp. zn. I. ÚS 2036/08, o nepřipuštění
Ing. arch. Jana Snášela (ml.), jako vedlejšího účastníka, nikterak nezakládá důvod pro její vyloučení.

S ohledem na to, že II. senát Ústavního soudu neshledal ve stěžovatelem uváděných skutečnostech žádné okolnosti, naplňující podmínky shora citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2014

Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 1572/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies