IV. ÚS 2203/14

24. 09. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci stěžovatele Aleše Döme, právně zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Matisem, Táboritská 811, Poděbrady, proti rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 19. 11. 2013 sp. zn. 9 C 191/2013 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 25 Co 61/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
Manželé Jiří a Radka Masákovi uzavřeli dne 30. 12. 2002 smlouvu o úvěru se stavební spořitelnou Wüstenrot-stavební spořitelna, a. s. Dne 8. 1. 2003 podepsal stěžovatel prohlášení o ručení, kdy prohlásil, že uspokojí veškeré splatné i v budoucnu splatné pohledávky věřitele vyplývající z úvěrové smlouvy, jestliže je neuspokojí dlužník. Vzhledem k tomu, že dlužníci úvěr nespláceli, byla jim soudem uložena povinnost zaplatit společnosti Wüstenrote-stavební spořitelna, a. s. částku 225.257,50 Kč s úrokem z prodlení. Stěžovatel na základě tohoto rozsudku uhradil částku 12.000,- Kč a dne 4. 2. 2012 podal trestní oznámení na manžele Masákovy pro podvod, který způsobili tím, že ujišťovali žalobce, že úvěr splatí, že je zajištěn smlouvou o smlouvě budoucí a ručení je toliko formalita. Policie ČR trestní oznámení po prošetření odložila. Stěžovatel následně z titulu svého ručitelského závazku uhradil 12.000,- Kč, jichž se následně v řízení před obecnými soudy domáhal na žalovaných, jejímž jednáním bylo umožněno, aby k žádosti o úvěr bylo předloženo falešné potvrzení o výši příjmů ručitele - tj. stěžovatele. Žalovaný František Srb použil razítko firmy žalovaného Miloslava Donta na nepravdivém potvrzení o výši příjmu stěžovatele a tím umožnili schválení ručitelského závazku k úvěrové smlouvě manželů Masákových.

Stěžovatel je toho názoru, že jednání žalovaných bylo proti němu zosnováno, přičemž tohoto se účastnila též zaměstnankyně stavební spořitelny Wüstenrote, která jej měla přesvědčovat o tom, že se jedná v předmětném případě jen o formalitu, neboť poté, co manželé Masákovi nabydou byt do vlastnictví, budou za úvěr ručit tímto bytem. Obecné soudy dle stěžovatele provedly nedostatečné dokazování a nezabývaly se všemi, jím vznesenými námitkami, které stěžovatel ve svém návrhu podrobně rozvádí. Obecné soudy svým rozhodováním měly zasáhnout do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, jež je mu garantován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předně konstatuje, že v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že není součástí obecné soudní soustavy (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky), a nemůže proto provádět dohled nad rozhodovací činností obecných soudů; do této činnosti je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Toto pravidlo se projevuje i v přístupu Ústavního soudu, jde-li o rozhodování obecných soudů ve vazebních věcech.

V předmětném případě je třeba uvést, že obecné soudy se s námitkami stěžovatele vypořádaly ústavně konformním způsobem a v podstatě jim není čeho vytknout. Je nepochybné, že vyvození odpovědnosti stěžovatele z institutu ručení je pro něj velmi svazující, nicméně nelze přehlížet okolnosti, za nichž ke vzniku závazku došlo. Stěžovatel se ve svém důsledku dovolává své vlastní nepoctivosti, kdy svojí činností přispěl k tomu, že ze strany věřitele byl poskytnut dlužníkovi úvěr, který tento následně nesplácel. Není úkolem soukromého práva upravovat vzájemné vztahy mezi konspirátory podvodu, byť promlčeného. Jiná situace by nastala v případě, že by stěžovatel podepsal závazek ručení pod fyzickým nebo psychickým nátlakem, což se v předmětném případě zjevně nestalo. Stěžovatel měl několik let na to, aby na deliktní jednání upozornil, což však neučinil a nelze tak mít pochybnost o jeho skutečné vůli.

Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2014

Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2203/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies