I. ÚS 3263/13

25. 09. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Pelanta, zastoupeného Mgr. Jiřím Kučerou, advokátem se sídlem Praha 1, Dušní 8/11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2013 č. j. 33 Cdo 578/2013-122, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2012 č. j. 22 Co 321/2012-77 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 4 C 393/2009-47, takto:

Podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se odkládá vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2013 č. j. 33 Cdo 578/2013-122, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2012 č. j. 22 Co 321/2012-77 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 4 C 393/2009-47, do pravomocného skončení řízení o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl dne 2. 12. 2011 pod č. j. 4 C 393/2009-47 formou rozsudku pro uznání o uložení povinnosti žalovanému (stěžovateli) zaplatit žalobci Jaroslavu Šrámkovi částku ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozhodnutí soudu první instance bylo ve věci samé potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2012 č. j. 22 Co 321/2012-77. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 9. 2013 č. j. 33 Cdo 578/2013-122 jako nepřípustné odmítl.

3. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nemá ústavní stížnost odkladný účinek. Druhý odstavec téhož ustanovení však Ústavnímu soudu umožňuje k návrhu stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, pokud to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že důvody uvedené stěžovatelem pro odložení vykonatelnosti jsou opodstatněné, přičemž vyhovění tomuto návrhu není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem, a újma vzniklá neprodleným výkonem napadených rozhodnutí by pro stěžovatele znamenala nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Pro stěžovatele by mohla mít neprodlená exekuce podle rozhodnutí ukládajícího mu povinnost k zaplacení částky ve výši 2 500 000 Kč velmi tíživé majetkové dopady; bezpochyby by mu tak mohla vzniknout mnohem větší újma, než která může být způsobena žalobci tím, že vykonatelnost napadených rozhodnutí bude odložena do skončení řízení o ústavní stížnosti. Neexistuje ani žádný veřejný zájem, jenž by odkladu vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu bránil.

5. Protože v dané věci byly splněny podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl Ústavní soud o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2014


Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 3263/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies