I. ÚS 2398/14

30. 09. 2014, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Juraje Beláčka a RNDr. Márie Beláčkové, zastoupených Mgr. Ing. Martinem Říčkou, advokátem, AK se sídlem Vídeňská 240/23, 639 00 Brno, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 12. 2012 č. j. 13 C 1750/2003-298 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2014 č. j. 38 Co 116/2013-321, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním označeným jako ústavní stížnost, doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 8. 2014, se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení shora označených usnesení, jimiž Krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení z důvodu zmeškání lhůt k jejich podání.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 42 odst. 1o. s. ř. lze podání učinit písemně v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem. Odst. 2 téhož ustanovení stanoví, že podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do tří dnů doplnit přeložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Podle § 42 odst. 3 o. s. ř. v případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.

Stěžovatelé učinili prostřednictvím svého právního zástupce písemné podání, které dne 17. 7. 2014 zaslali Ústavnímu soudu elektronicky. Podání nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu, neboť digitální podpis právního zástupce stěžovatelů neodpovídal požadavkům kladeným na uznávaný elektronický podpis v ustanovení § 11 zákona o elektronickém podpisu (nebyl založen na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňují jednoznačnou identifikaci podepisující osoby). K tomuto podání Ústavní soud nepřihlédl, neboť nebylo do tří dnů doplněno originálem, resp. písemným podáním shodného znění [k použití elektronického podpisu v řízení před Ústavním soudem viz též nález sp. zn. IV. ÚS 319/05 ze dne 24. 4. 2006 (N 89/41 SbNU 141)].

Podání shodného znění, tj. podání, které bylo možné považovat za návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, bylo Ústavnímu soudu doručeno, podle poznámky v otisku datového razítka "osobně", dne 12. 8. 2014. Podání sice trpělo formálními vadami, neboť nebylo podepsáno a datováno (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud však nevyzýval stěžovatele, resp. jejich právního zástupce k jejich odstranění, neboť bylo zjevné, že návrh není věcně projednatelný.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne též tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V řízení o ústavní stížnosti, nejde-li o případ, kdy nejsou splněny procesní podmínky pro její věcné projednání, se Ústavní soud vždy zabývá otázkou, zda rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní soud zdůrazňuje, že jde o otázku právní, nikoliv skutkovou. Tato její kvalifikace se přitom uplatní bez ohledu na to, zda důvody pro závěr o porušení základního práva vycházejí ze zjištěných vad řízení, zahrnujících i případné vady týkající se provádění a hodnocení důkazů, jejichž důsledkem mohou být nesprávné skutkové závěry. Z tohoto důvodu je proto jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, uplatnitelná jako dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (s výjimkou námitek, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva), a proto účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se může domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. ve znění zákona č. 404/2012 Sb. V opačném případě by totiž byla jeho ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.).

Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V projednávaném případě se tak nestalo. Pokud stěžovatelé v podání uvedli, že dovolání podali, je třeba, aby vyčkali výsledku dovolacího řízení a dosáhli rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2014


Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 2398/14, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies