62 A 8/2010 - 74 - Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti

17. 02. 2011, Krajský soud v Brně

Možnosti
Typ řízení: Správní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Pokud žalovaný správní orgán ustanoví ve správním řízení znalce podle § 56 správního řádu z roku 2004 a uloží mu předložit písemný posudek v určité lhůtě, avšak znalec ve stanovené lhůtě posudek nepředloží a správní orgán jej k tomu nevyzve ani neučiní žádné kroky k získání posudku po dobu delší než 5 měsíců od uplynutí stanovené lhůty, je nečinný. Ustanovení § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu z roku 2004 totiž prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí pouze o dobu nutnou ke zpracování znaleckého posudku. Takovou dobou je pak zásadně rozuměna lhůta stanovená správním orgánem pro vypracování znaleckého posudku, případně správním orgánem prodloužená na řádnou a důvodnou žádost ustanoveného znalce.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.02.2011, čj. 62 A 8/2010 - 74)

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: MARCO CASTINARO, a. s., se sídlem Plzeň, Velenická 524/95, zastoupeného Mgr. Vladimírem Kolářem, advokátem se sídlem Plzeň, Goethova 5, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Masarykovo nám. 91/5, za účasti osoby na řízení zúčastněné: ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, zastoupené Mgr. Martinem Jančou, advokátem, se sídlem Plzeň, Mikulášské nám. 11, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto :

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí ve věci sp. zn. 04463/2010-ERU, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 042,- Kč k rukám Mgr. Vladimíra Koláře, advokáta se sídlem Plzeň, Goethova 5, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou podanou dne 26. 10. 2010 domáhal u Krajského soudu v Brně ochrany před nečinností Energetického regulačního úřadu (žalovaného) ve správním řízení o uložení povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny a uložení povinnosti zajistit distribuci elektřiny nad rámec licence vedeném se žalobcem pod č. 04463/2010.

I. Procesní stanoviska účastníků

Žalobce v podané žalobě uvádí, že byl v rámci rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 1. 6. 2010 vyrozuměn o zahájení správního řízení o uložení povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny a uložení povinnosti zajistit distribuci elektřiny nad rámec licence vedeném se žalobcem. Toto předběžné opatření bylo k rozkladu žalobce zrušeno (rozhodnutím ze dne 21. 6. 2010), nicméně rozhodnutím ze dne 22. 6. 2010 bylo v daném řízení vydáno opětovně rozhodnutí o předběžném opatření, jímž byla uložena povinnost jak žalobci, tak společnosti ČEZ Distribuce a. s. Proti tomu podal žalobce rozklad, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Podáním ze dne 7. 9. 2010 se žalobce podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, domáhal toho, aby předseda žalovaného učinil opatření proti nečinnosti tak, aby ve všech řízeních vedených žalovaným se žalobcem byla vydána rozhodnutí ve třicetidenní lhůtě. Žalobce poukázal na to, že si je vědom toho, že tento jeho postup nebyl s ohledem na judikaturu Krajského soudu v Brně třeba. Žalobce do dne podání žaloby nebyl vyrozuměn o žádném dalším úkonu ve věci ani o provádění důkazů, jak stanoví § 51 správního řádu. Žalobce je nečinností žalovaného dotčen na svých subjektivních právech. Žalobce uzavírá s tím, že žalovaný nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě (podle § 71 odst. 3 správního řádu je povinen vydat rozhodnutí do 30 dnů od zahájení řízení), žalobce přitom vyčerpal všechny zákonem stanovené prostředky na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Navrhuje proto, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci uložení povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny a uložení povinnosti zajistit distribuci elektřiny nad rámec licence, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že podle jeho názoru je nečinnost spatřována v tom, že nebylo rozhodnuto o žalobcově rozkladu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2010, kterým bylo nařízeno předběžné opatření v řízení o uložení povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny a uložení povinnosti zajistit distribuci elektřiny nad rámec licence, a nebylo vydáno rozhodnutí ve věci. Žalovaný dále popsal průběh řízení (shodně jako žalobce). Nad rámec skutečností uvedených žalobcem však poukázal na to, že rozhodnutím ze dne 18. 10. 2010 zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. Poukázal dále na to, že dne 25. 5. 2010 ustanovil ve správním řízení znalce za účelem stanovení úhrady za poskytnutí energetického zařízení. Teprve po zjištění úhrady bude moci žalovaný vydat rozhodnutí ve věci. Podle § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu se ke lhůtě pro vydání rozhodnutí připočítává doba nutná ke zpracování znaleckého posudku. Ten v dané věci nebyl do doby podání žaloby zpracován. Doručen byl žalovanému až 30. 11. 2010. Následně žalovaný vyzval účastníky k seznámení se s podklady rozhodnutí. Žalovaný uzavírá, že ve věci rozhodne do konce roku 2010 a navrhuje žalobu zamítnout.

Ve svém dalším vyjádření ze dne 26. 1. 2011 uvádí žalovaný, že rozhodne do 10. 2. 2011, neboť žalobce po nahlédnutí do správního spisu v rámci seznámení se s podklady rozhodnutí podal vyjádření, z něhož plyne, že energetické zařízení (trafostanice) je pronajato a jeho uživatelem je K.O. N. Management, s. r. o. Žalovaný vyzval žalobce k poskytnutí listiny, která by nájemní vztah potvrdila, avšak žalobce tuto listinu nepředložil a podal proti usnesení, kterým ho žalovaný k předložení vyzýval, odvolání. Žalovaný proto vyzval k předložení listiny K.O. N. Management, s. r. o. Tato listina je podle žalovaného nezbytná pro vymezení okruhu účastníků daného správního řízení. Předseda žalovaného proto prodloužil lhůtu k vydání rozhodnutí do 10. 2. 2011. Žalovaný má za to, že oddalování vydání rozhodnutí je zapříčiněno chováním žalobce, který o pronájmu trafostanice informoval až na konci loňského roku, navíc odmítl předložit požadovanou listinu. Žalobce k vyjádření žalovaného podal repliku, v níž zdůraznil, že se žalobou domáhá vydání rozhodnutí ve věci samé a nikoli vydání procesního rozhodnutí. Žalobce uvádí, že v době podání žaloby nebyl zpraven o nutnosti vypracovat znalecký posudek ani o tom, že bylo vypracování znaleckého posudku zadáno. Podle žalobce přitom lhůta 30 dní od doručení znaleckého posudku dávno uplynula. Žalobce dále zpochybňuje správnost a zákonnost tohoto posudku. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného ustanovením § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu, neboť zmíněné ustanovení se vztahuje jen na situace, kdy je znalecký posudek v řízení třeba, navíc je lhůta prodloužena jen o dobu nezbytně nutnou. Podle žalobce přitom žalovaný nepostupoval v řízení tak, aby byl znalecký posudek vypracován co nejdříve od zahájení řízení. V daném řízení přitom nebylo třeba znaleckého posudku, neboť „ten má přijít“ až po neúspěšném jednání účastníků o ceně (podle § 10 odst. 8 energetického zákona). K takovému jednání však vůbec nedošlo. Žalovaný tedy má rozhodnout o určení povinnosti účastníkům ve vztahu k užívání energetického zařízení a teprve poté může být vedeno řízení o náhradě za toto užívání. Žalovaný navíc nemá žádnou informaci o eventuálních dohodách účastníků o výši náhrady. Podle žalobce tedy žalovaný nerespektoval § 71 správního řádu a řízení neúměrně prodloužil nejméně o 6 měsíců. Během doby vedení správního řízení ČEZ Distribuce, a. s. užívá nemovitý i movitý majetek ve vlastnictví žalobce zcela bezplatně, navíc jej neudržuje, a žalobci tak vzniká škoda. Žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních postojích po celou dobu řízení před soudem (včetně ústního jednání konaného dne 17. 2. 2011). Při tomto jednání žalovaný potvrdil, že rozhodnutí dosud nebylo vydáno. Poukázal však na to, že již odeslal účastníkům výzvu k seznámení se s podklady rozhodnutí. Žalobce potvrdil, že mu byla tato výzva doručena prostřednictvím datové schránky během týdne od 7. - 11. 2. 2011, a zdůraznil, že žalovaný nepřiměřenou délkou správního řízení (které trvá již téměř 9 měsíců) takřka zdvojnásobí lhůtu 12 měsíců, po kterou je podle energetického zákona oprávněn uložit žalobci povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny nad rámec licence. Žalovaný s tímto názorem žalobce nesouhlasí a poukazuje na to, že se lhůta 12 měsíců počítá ode dne faktického poskytnutí energetického zařízení a nikoli ode dne vydání rozhodnutí ve věci.

II. Podstatné skutečnosti

Ze správního spisu vyplynulo, že společnost ČEZ Distribuce, a. s. (osoba zúčastněná na řízení) podala dne 11. 5. 2010 žalovanému podání, jímž se domáhala zahájení řízení o uložení povinnosti žalobci nad rámec licence podle § 12 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).

Oznámením ze dne 25. 5. 2010 (doručeným následujícího dne do datové schránky žalobce a advokátovi osoby na řízení zúčastněné poštou) oznámil žalovaný žalobci i osobě zúčastněné na řízení zahájení správního řízení ve věci uložení povinnosti žalobci podle § 10 odst. 7 energetického zákona poskytnout specifikované energetické zařízení (trafostanici) pro distribuci elektřiny nad rámec licence osobě zúčastněné na řízení, která bude podle § 12 odst. 3 zmíněného zákona zajišťovat distribuci elektřiny v uvedené oblasti.

Rozhodnutím z téhož dne vydal žalovaný předběžné opatření, kterým mj. uložil žalobci povinnost ode dne 1. 6. 2010 poskytnout specifikované energetické zařízení pro distribuci elektřiny nad rámec licence osobě zúčastněné na řízení.

Téhož dne nařídil na 1. 6. 2010 v budově trafostanice ústní jednání za účelem předání a převzetí energetického zařízení a uložil žalobci povinnost strpět ohledání zařízení, k němuž bude přizván znalec. Veškeré tyto písemnosti byly doručeny žalobci do datové schránky i poštou (na doručence je poznámka, že byly vloženy do schránky adresáta).

Usnesením ze dne 25. 5. 2010 ustanovil žalovaný podle § 56 správního řádu ZNALEX, s. r. o. k podání písemného znaleckého posudku pro zjištění (měsíční) úhrady za poskytnutí předmětného energetického zařízení pro distribuci elektřiny podle § 10 odst. 7 a 8 energetického zákona ve lhůtě 30 dní ode dne doručení. Usnesení bylo doručeno dne 25. 5. 2010.

Přípisem ze dne 26. 5. 2010 žalovaný oznámil žalobci i osobě na řízení zúčastněné, že byl v řízení ustanoven znalec i z jakého důvodu se tak stalo. Žalobci bylo toto oznámení doručeno do datové schránky 26. 5. 2010 a následně poštou 8. 6. 2010 vložením do poštovní schránky. Žalobce (zastoupen advokátem na základě nedatované generální plné moci, která byla přiložena ) požádal 27. 5. 2010 o odročení ústního jednání a podal rozklad (označený jako „odvolání“) proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. Žalovaný následně nařídil na 10. 6. 2010 v budově trafostanice ústní jednání za účelem předání a převzetí energetického zařízení a usnesením uložil žalobci povinnost strpět ohledání zařízení, k němuž bude přizván znalec. Tyto listiny byly doručeny advokátovi žalobce.

Proti tomuto usnesení podal žalobce rozklad (opět označený jako „odvolání“).

Dne 2. 6. 2010 obdržel žalovaný podání, kterým se ZNALEX, s. r. o. vzdává práva odvolání proti usnesení o ustanovení znalcem.

Podle protokolu se dne 10. 6. 2010 uskutečnilo ústní jednání, na něž se žádný zástupce žalobce nedostavil. Nicméně pracovník areálu žalobce trafostanici žalovanému zpřístupnil.

Přípisem ze dne 8. 6. 2010 sdělil advokát žalobce, že podle jeho názoru byl zmocněn toliko k podání opravných prostředků a požádal žalovaného, aby výzvu k účasti na jednání adresoval přímo žalobci.

Rozhodnutím ze dne 21. 6. 2010 bylo zrušeno předběžné opatření vydané dne 25. 5. 2010. Následujícího dne (22. 6. 2010) žalovaný rozhodl o předběžném opatření ve věci uložení povinnosti poskytnout energetické zařízení pro distribuci elektřiny nad rámec licence znovu, a to tak, že žalobci ode dne 14. 7. 2010 uložil povinnost poskytnout specifikované energetické zařízení pro distribuci elektřiny nad rámec licence osobě zúčastněné na řízení. Oznámením z téhož dne nařídil žalovaný na 14. 7. 2010 v budově trafostanice ústní jednání za účelem předání a převzetí energetického zařízení.

Dne 28. 6. 2010 obdržel žalovaný od advokáta žalobce oznámení o zániku právního zastoupení.

Dne 9. 7. 2010 obdržel žalovaný omluvu žalobce z neúčasti na ústním jednání s odůvodněním, že bude čerpána řádná dovolená (jak statutárního orgánu, tak advokátky). Žalobce proto požádal o odročení jednání. Zároveň podal žalobce rozklad proti rozhodnutí o zrušení předběžného opatření i proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření.

Dne 14. 7. 2010 proběhlo ústní jednání, na něž se žalobce ani žádný jeho zástupce nedostavil.

Rozhodnutím ze dne 6. 8. 2010 zrušil žalovaný svoje usnesení ze dne 25. 5. 2010, kterým byla žalobci uložena povinnost strpět ohledání trafostanice. Proti tomu podal žalobce rozklad.

Dne 7. 9. 2010 podal žalobce k předsedovi žalovaného podání nazvané „Ochrana před nečinností dle § 80 SŘ-č.j. 4463/2010-ERU“, kde poukazoval na průtahy v daném řízení, a žádal, aby předseda žalovaného učinil opatření proti nečinnosti a „aby byla vydána rozhodnutí ve 30-ti denní lhůtě ve všech řízeních vedených ERÚ“ proti žalobci.

Dne 18. 10. 2010 zamítl předseda žalovaného rozklady žalobce proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 8. 2010, 21. 6. 2010 a 22. 6. 2010.

Dne 30. 11. 2010 obdržel žalovaný znalecký posudek společnosti ZNALEX, s. r. o. spolu s fakturou, z níž vyplynulo, že si znalec vyúčtoval 10 hodin práce.

Podáním ze dne 3. 12. 2010 vyzval žalovaný účastníky řízení k seznámení se s podklady rozhodnutí. Zároveň uvedl, že rozhodnutí bude vydáno do 10. 12. 2010.

Dne 6. 12. 2010 nahlížel žalobce do spisu a dne 9. 12. 2010 obdržel žalovaný jeho vyjádření, v němž mj. uvádí, že od 1. 7. 2009 užívala osoba zúčastněná na řízení předmětnou trafostanici na základě nájemní smlouvy se společností K.O.N. Management s. r. o. Žalovaný následně sdělil účastníkům, že s ohledem na zmíněné vyjádření žalobce nebude moci vydat rozhodnutí v avizovaném termínu.

Dne 10. 12. 2010 vyzval žalovaný osobu zúčastněnou na řízení ke sdělení některých skutečností ve vztahu k existenci nájmu předmětné trafostanice.

Usnesením ze dne 23. 12. 2010 vyzval žalovaný žalobce k předložení smlouvy (či smluv), kterými pronajal předmětnou trafostanici. Žalovaný podáním ze dne 3. 1. 2011 požádal svého předsedu o prodloužení lhůty pro rozhodnutí ve věci. Žalovaný dne 20. 12. 2010 obdržel vyjádření osoby zúčastněné na řízení, z něhož vyplynulo, že na základě tvrzení K.O.N. Management, s. r. o., že se na základě smlouvy o nájmu podniku stala dne 30. 6. 2009 nájemcem předmětných nemovitostí (mj. i trafostanice) a vstoupila do práv pronajímatele (žalobce), začala platit nájem na účet K.O.N. Management, s. r. o.

Dne 14. 1. 2011 obdržel žalovaný rozklad žalobce proti svému usnesení ze dne 23. 12. 2010, v němž namítal, že je na dovolené v Malajsii a nemá tak požadovanou smlouvu k dispozici, navíc by ji stejně nebyl oprávněn bez souhlasu druhé smluvní strany poskytnout.

Přípisem ze dne 19. 1. 2011 informoval žalovaný K.O.N. Management, s. r. o. o probíhajícím řízení a sdělil jí, že má pochybnost, zda je účastníkem tohoto řízení, a proto ji bude ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu za účastníka považovat. Současně ji vyzval k seznámení se s podkladem rozhodnutí. Usnesením z téhož dne vyzval K.O.N. Management, s. r. o. k předložení smlouvy, na jejímž základě užívá trafostanici.

Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2011 prodloužil předseda žalovaného lhůtu pro vydání rozhodnutí žalovaného do 10. 2. 2011.

III. Posouzení věci

Nejprve soud považuje za nezbytné uvést, že souhlasí se žalobcem v tom, že se žalobou domáhá vydání rozhodnutí ve věci, nikoli též rozhodnutí o rozkladu, který podal proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, jak se domnívá žalovaný. Žaloba byla podána včas, tj. ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy ve věci proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání správního rozhodnutí (§ 80 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s. ř. s.“).

Soud se dále zabýval tím, zda byl žalobce oprávněn žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného podat.

Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

V daném případě se žalobce před podáním žaloby domáhal ochrany před nečinností žalovaného u jeho předsedy ve smyslu § 80 správního řádu a vyčerpal tak prostředky, které procesní předpis platný pro řízení (tj. správní řád) stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Podmínky pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti tak byly u žalobce splněny. Nad rámec uvedeného soud považuje za vhodné poukázat na to, že žalobce má pravdu v tom, že takový postup nebyl v daném případě (kdy je žalovaným ústřední orgán státní správy) nutný. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 16. 9. 2009, č. j. 1 Ans 2/2009-79, dostupném na www.nssoud.cz: „[v] případě (…) ústředního orgánu státní správy není (…) na místě trvat na využití formalizovaného návrhu na odstranění nečinnosti k předsedovi Úřadu a až na tento postup vázat soudní ochranu. Striktní trvání na takovémto postupu by bylo přílišným formalismem; (…). Je-li ústřední orgán státní správy liknavý, účastník má bezesporu právo kontaktovat oprávněnou úřední osobu a dotázat se na stav vyřizované věci, případně upozornit na nečinnost daného orgánu a pokusit se situaci vyřešit smírně před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti ke správnímu soudu“.

Smyslem řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 s. ř. s. je posoudit, zda je správní orgán nečinný, a pro tento případ mu nařídit vydání rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení v tomto případě končí vydáním rozsudku, jímž se správnímu orgánu nařizuje vydat rozhodnutí či osvědčení ve stanovené lhůtě. Smysl řízení je však dosažen až po jeho ukončení, tj. samotným faktickým vydáním rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení má samozřejmě svůj význam pouze tehdy, pokud nečinnost správního orgánu trvá. Pomine-li nečinnost v průběhu soudního řízení (tj. správní orgán vydá rozhodnutí), soud žalobu zamítne podle § 81 odst. 3 s. ř. s., neboť vychází ze skutkového stavu, který zde je v den rozhodnutí soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.).

Zdejší soud při jednání konaném dne 17. 2. 2011 zjistil, že žalovaný dosud v předmětném správním řízení rozhodnutí nevydal.

Při posuzování důvodnosti žaloby soud vycházel zejména z judikatury Nejvyššího správního soudu a příslušných ustanovení správního řádu.

V rozsudku ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 7 Ans 3/2010, dostupném na požadavků na rozhodování orgánů veřejné moci v právním státě je rozhodování v přiměřeném čase, respektive rozhodování bez zbytečných průtahů. Kodifikaci tohoto obecného principu právního státu ostatně obsahuje nejenom současně platný správní řád (§ 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), ale též správní řády předchozí (srov. např. § 3 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení); uvedené ostatně plyne ze samotného ústavně zakotveného principu právního státu.

Podle § 6 odst. 1 správního řádu vyřizuje správní orgán věci bez zbytečných průtahů. Ustanovení § 71 správního řádu pak stanoví lhůty pro vydání rozhodnutí. Podle odst. 1 tohoto ustanovení je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odst. 2 pak uvádí, co se rozumí vydáním rozhodnutí). Odst. 3 stanoví, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

V daném případě bylo správní řízení zahájeno dne 26. 5. 2010, kdy bylo doručeno oznámení o jeho zahájení žalobci a osobě na řízení zúčastněné. Do dnešního dne uplynulo téměř 9 měsíců a rozhodnutí stále nebylo vydáno. Aplikuje-li zdejší soud na dané řízení § 71 správního řádu, nemůže dospět k jinému závěru, než že je žaloba důvodná.

Soud přitom nezpochybňuje, že žalovaný ve správním řízení prováděl řadu úkonů, které na sebe takřka bezprostředně navazovaly (výzvy k ústnímu jednání či předložení listin nebo vysvětlení, konání ústních jednání, rozhodování o rozkladech), přičemž žalobce žalovanému neposkytoval téměř žádnou součinnost a naopak uplatňováním různých procesních institutů (omlouvání se z nařízených ústních jednání, podávání rozkladů) žalovanému provádění jednotlivých úkonů komplikoval či znemožňoval a délku řízení tak, bez ohledu na to, zda záměrně či nikoli, prodlužoval. Přestože tedy žalobce žalovanému provádění správního řízení obecně ztěžoval, a pro tuto aktivitu žalobce tak mohla být lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaným oprávněně určitým způsobem překročena (nikoli však na devět měsíců, jak se stalo v dané věci), případně jeho předsedou prodloužena, nečinnost žalovaného shledává soud v úkonu, kterého se aktivity žalobce nijak nedotýkaly, a to v ustanovení znalce a vyžadování znaleckého posudku. Soud přitom nepovažuje v daném případě za nutné zabývat se tím, zda znaleckého posudku bylo třeba či nikoli, neboť i kdyby pro rozhodnutí ve věci znaleckého posudku třeba bylo a o dobu nutnou k jeho zpracování se tak lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu prodloužila (tedy v situaci pro žalovaného příznivější), má soud za to, že se žalovaný nečinnosti dopustil.

V daném případě byl znalec ustanoven dne 25. 5. 2010 (soud přitom nesouhlasí se žalobcem, že o této skutečnosti nebyl informován, neboť mu byla oznámena jak do datové schránky, tak poštou) a byla mu stanovena lhůta k vyhotovení znaleckého posudku 30 dní. Znalec však žalovanému ve stanovené lhůtě posudek nepředložil a ve spisu není ani žádné vysvětlení či omluva, proč tak neučinil. Znalecký posudek znalec předložil až 30. 11. 2010, tedy po více než pěti měsících po uplynutí stanovené lhůty. Z faktury přiložené ke znaleckému posudku přitom vyplynulo, že si znalec vyúčtoval odměnu za deset hodin práce. Z toho lze podle názoru soudu oprávněně dovozovat, že více než oněch deset hodin práce mu vypracování posudku (včetně opatření podkladů a jejich studia) nezabralo. Soud tedy považuje lhůtu třiceti dnů, kterou žalovaný znalci stanovil k předložení posudku, za zcela přiměřenou. Pokud pak žalovaný po uplynutí této lhůty znalce k předložení posudku nevyzval a bez jakékoli aktivity ke znalci vyčkával až do doby jeho předložení (tedy více než pět měsíců), nelze než ho považovat za nečinného. Na právě uvedené nemá žádný vliv ani § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu, neboť citované ustanovení prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí pouze o dobu „nutnou ke zpracování“ znaleckého posudku. Takovou nutnou dobou je pak zásadně rozuměna lhůta stanovená správním orgánem pro vypracování znaleckého posudku, případně správním orgánem prodloužená na řádnou a důvodnou žádost ustanoveného znalce. V daném případě tedy nutnou dobou bylo právě 30 dní stanovených žalovaným znalci pro vyhotovení posudku v usnesení o jeho ustanovení. Jiná situace by byla, pokud by žalobce neposkytoval znalci potřebnou součinnost a znemožňoval mu přístup k předmětné trafostanici. Nic takového však ze spisu neplyne.

Na popsané nečinnosti žalovaného pak nemá žádný vliv ani skutečnost, že během této doby (tj. během období „čekání na znalecký posudek“) uskutečňoval žalovaný ve správním řízení další úkony, ani to, že neprodleně po obdržení znaleckého posudku vyzval účastníky správního řízení k seznámení s podklady rozhodnutí. Žalovaný totiž za stěžejní podklad pro vydání rozhodnutí považoval právě znalecký posudek (to podle soudu plyne ze skutečnosti, že ihned po jeho obdržení účastníkům sdělil, že byl shromážděn podklad pro rozhodnutí). Pokud pak žalovaný dopustil, aby tento stěžejní podklad rozhodnutí byl získáván déle než půl roku, byl to on, kdo svojí nečinností nepřípustně prodloužil délku daného správního řízení, která se v důsledku toho promítá i do současného stavu. Nečinnost žalovaného při vydání rozhodnutí tedy trvá stále.

IV. Závěr

Zdejší soud tedy uzavírá, že se v daném správním řízení dopustil žalovaný nečinnosti, pokud po zadání znaleckého posudku a uplynutí lhůty pro jeho předložení, vyčkával více než pěti měsíců, aniž by vůči znalci uskutečnil jakýkoli úkon. Vzhledem k tomu soud podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost rozhodnout v daném správním řízení vedeném pod sp. zn. 04463/2010-ERU a k tomu mu stanovil lhůtu patnácti dnů. Soud považuje tuto lhůtu za přiměřenou, s ohledem na dobu, která již od zahájení správního řízení uplynula a rovněž na skutečnost, že již má žalovaný opatřeny veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, jak sám uvádí, přičemž se vypořádal i s otázkou účastenství společnosti K.O.N. Management, s. r. o. v daném správním řízení. Ostatně i předsedou žalovaného stanovená lhůta k vydání rozhodnutí již marně uplynula.

V. Náklady řízení

Výrok o nákladech řízení o žalobě se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu přísluší náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří částka za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000,- Kč, dále odměna zástupce za čtyři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a repliky a účast na jednání soudu dne 17. 2. 2011 - po 2100,- Kč a čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, tj. 9600,-Kč, to vše podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif), a náhrada za promeškaný čas na cestě ze sídla zástupce ke Krajskému soudu v Brně a zpět v částce 1800 Kč (9 hodin jízdy), podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 téže vyhlášky.

Na cestovném dále náleží náhrada ve výši 3635,- Kč za cestu ze sídla zástupce ke Krajskému soudu v Brně a zpět (jednání soudu dne 17. 2. 2011) vozidlem Mazda 3 s průměrnou spotřebou 7,5 l/100 km (9,3/6,0/7,2), palivo BA 95 B, ve vztahu k němuž předložil zástupce kopii osvědčení o registraci. Z toho 1400,-Kč (7,5 : 100 x 302 km x 2 x 30,90 Kč /tuto částku za litr benzínu výslovně uvedl ve svém vyúčtování, a proto soud nepoužil částku uvedenou v § 4 vyhlášky č. 377/2010 Sb./) jako náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu a 2235,-Kč (2 x 302 km x 3,70 Kč) jako základní náhrada, podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a § 1 písm. b) vyhlášky č. 377/2010 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot. Bez soudního poplatku (1000,- Kč) tedy celkem 15 035,- Kč.

Vzhledem k tomu, že zástupce předložil osvědčení o registraci k DPH byla zmíněná částka navýšena o částku odpovídající DPH (3007,-Kč) podle § 57 odst. 2 s. ř. s. Celkem se tedy jedná o částku 19 042,-Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě.

Pokud se žalobce domáhal přiznání náhrady nákladů řízení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, nemohl mu soud přisvědčit. Jak plyne z § 1 odst. 1 této vyhlášky, postupuje podle ní soud pouze při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení. Ve správním soudnictví se proto nepoužije. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení tak postupoval podle advokátního tarifu.

Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady řízení vznikly (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je přípustná kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s. ř. s., kterou lze podat do dvou týdnů po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).

V Brně dne 17. 2. 2011

David Raus, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Gazdová


Zdroj: Rozsudek ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 62 A 8/2010 - 74, dostupné zde. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies