III. ÚS 1004/16

07. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jiřiny Houžvičkové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2015 č. j. 4 Co 226/2015-124, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé návrhem ze dne 29. 3. 2016 napadli v záhlaví identifikované usnesení Vrchního soudu v Praze a dále všechna jemu předcházející rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o porušení jejich základních práv. Současně požadovali, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením)".

2. Podání stěžovatelů nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože vykazuje řadu formálních a obsahových nedostatků, neobsahuje náležitosti, které jsou předepsány zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), např. nejsou stěžovatelé pro řízení zastoupeni advokátem.

3. Z předchozích řízeních o ústavních stížnostech, jež stěžovatelé vedli u Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 1845/10, III. ÚS 2998/11, III. ÚS 865/15), vyplývá, že tento postup, jímž ignorují povinné zastoupení advokátem a další náležitosti ústavní stížnosti, volí stěžovatelé opakovaně, ačkoli byli Ústavním soudem několikrát poučeni, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýváni k odstranění nedostatků návrhu.

4. Podle zákona o Ústavním soudu platí, že podaný návrh lze odmítnout, pokud navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. V nyní posuzované věci lze však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovatelům objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem. Z tohoto důvodu považuje Ústavní soud (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Proto se i v této věci se Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

5. Akcesorický návrh na zrušení ustanovení právních předpisů, upravujících povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, podaný podle § 74 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť byla-li ústavní stížnost neschopná věcného projednání, odpadla tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95, U 22/4 SbNU 351).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2016


Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 1004/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies