II. ÚS 252/16

12. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Václava Mužíka, zastoupeného Mgr. Pavlem Chaloupkem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 14/292, Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 4. 2010 č. j. 4 C 26/96-578 (ve znění opravného usnesení ze dne 24. 2. 2012 na č. l. 632), rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012 č. j. 70 Co 96/2011-662 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 č. j. 22 Cdo 4434/2013-705, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], ústavní stížnost, v níž tvrdil, že byla porušena jeho základní práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny a právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1, 4 Listiny. Navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky nalézacích soudů citované výše i usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto.

2. Předmětem řízení byla žaloba o odstranění stavby, kterou se žalobce proti žalovanému (stěžovateli) domáhal povinnosti odstranit na vlastní náklady část přístupového betonového chodníku, garáž a část garáže, jakož i nájezdy ke garážím, vše včetně souvisejících pozemků specifikováno podle znaleckého posudku a geometrického plánu. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, odvolací soud pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a definitivně stanovil náklady celého řízení. Nejvyšší soud, k němuž podal stěžovatel dovolání, toto dovolání odmítl, leč učinil tak podrobně formulovaným usnesením, kterým vysvětlil stavebněprávní i skutkové podrobnosti věci vyčerpávajícím způsobem. V nynější ústavní stížnosti brojí stěžovatel proti všem těmto rozhodnutím a mj. namítá, že nedostatky staveb sám nezavinil, odstranění staveb jde nedůvodně pouze k jeho tíži a je navíc dílem nerealizovatelné; obdobně platí podle něj o odůvodnění nižších instancí, že jsou nepřezkoumatelná či nevykonatelná, a to vše bylo provedeno po průtazích v řízení.

3. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina. Listina upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již občanům nebo právnickým osobám, které na území státu působí.

4. Výjimku - v obecné rovině - představují situace, kdy interpretace podústavního práva, kterou soudy zvolily, založila porušení některého základního práva stěžovatele, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně koliduje s všeobecně (konsensuálně) akceptovaným chápáním dotčených právních institutů, event. představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (čímž činí na jeho základě vydané rozhodnutí nepředvídatelným excesem), případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoli smysluplné odůvodnění.

5. Stížnost směřuje proti rozhodnutím, která byla učiněna v oblasti občanskoprávních vztahů, včetně právních norem upravujících alternativu odstranění stavby (§ 135c někdejšího obč. zák.). Právní vztah mezi účastníky se řadí mezi tzv. horizontální právní vztahy, v nichž mají účastníci zásadně rovné postavení. Nejde tu tedy o vertikální vztah mezi státem a občanem, jemuž poskytuje Listina prioritní právní ochranu. Ústavní soud však není oprávněn svým přezkumem do horizontálních vztahů zasahovat, s výjimkou zjevných excesů, resp. porušení procesních pravidel. Obojí však Ústavní soud neshledal; vzhledem k obtížnosti právní problematiky není dost dobře možné hovořit o průtazích v řízení a hmotněprávní aspekty věci byly předmětem dostatečně provedeného odůvodnění rozsudků nižších instancí a zejména velmi kvalifikovaného vysvětlení zásadních právních aspektů věci senátem č. 22 Nejvyššího soudu. Veden doktrínou minimalizace zásahů Ústavní soud neshledává své oprávnění k meritornímu ústavnímu přezkumu.

6. Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 252/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies