IV. ÚS 13/16

12. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczyńské, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 Co 726/2015 ze dne 30. 9. 2015 a usnesení Okresního soudu v Karviné-pobočky Havířov sp. zn. 125 EXE 2220/2013 ze dne 17. 7. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno jejímu návrhu na odklad exekuce nařízené podle rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky Havířov ze dne 20. 4. 2011 č. j. 11C 20/2008-129 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2012 č. j. 71 Co 210/2011-257.

Stěžovatelka namítá, že krajsky soud se ve svém usnesení nevypořádal se skutečnostmi a námitkami týkajícími se existence podané žaloby pro zmatečnost, které během řízení vyšly najevo. Jeho odůvodnění je podle jejího názoru nedostatečné a nepřezkoumatelné. Krajský soud pouze uvedl, že exekuce je vedena na základě vykonatelného exekučního titulu, kdy povinná svou povinnost z něj vyplývající nesplnila. Dále konstatoval, že podání ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, samo o sobě nemůže být důvodem pro odklad exekuce. Kromě toho Ústavní soud dne 15. 5. 2015 svým usnesením sp. zn. IV. ÚS 1044/14 ústavní stížnost povinné odmítl. Stejný závěr platí i ve vztahu k podání žaloby pro zmatečnost proti podkladovým rozhodnutím.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba je podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

Z obsahu napadených usnesení vyplývá, že stěžovatelka se domáhala odkladu výkonu rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost a o ústavní stížnosti do rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2012 č. j. 71 Co 210/2011-257. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka žádným způsobem neprokázala existenci podmínek pro odklad exekuce podle § 266 odst. 1 o. s. ř., ani netvrdila, že by exekuce mohla být v budoucnu zastavena podle ust. § 268 odst. 1 o. s. ř. Současně uvedl, že podání ústavní stížnosti ani žaloby pro zmatečnost nemůže vést nebo být důvodem pro odklad exekuce nebo její zastavení. Krajský soud se tímto názorem ztotožnil a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Ústavní soud shledává závěry obou soudů jako ústavně souladné. Okolnost, že krajský soud v potvrzujícím rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce své rozhodnutí ve vztahu k žalobě pro zmatečnost odůvodnil stručně, nelze s ohledem na celý kontext případu a námitky stěžovatelky a logičnost právního závěru, podpořeného stávající právní úpravou, považovat za pochybení dosahující svou intenzitou porušení ústavnosti. V řízení o návrhu na odklad exekuce ostatně ani krajský soud nebyl oprávněn zkoumat skutečnosti podstatné pro posouzení opodstatněnosti žaloby pro zmatečnost.

Ústavní soud dodává, že vlastní podání žaloby pro zmatečnost (návrhu na obnovu řízení) nic nemění na tom, že napadené rozhodnutí zůstává vykonatelné ani automaticky nepředstavuje nárok na odložení vykonatelností příslušného rozhodnutí (srov. obdobně sp. zn. II. ÚS 2262/13).

Ústavní soud pro úplnost připomíná i ust. § 235c o. s. ř., podle něhož může soud (na návrh účastníka řízení i bez návrhu) nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, je-li pravděpodobné, že o žalobě (míněno pro zmatečnost a obnovu řízení) bude vyhověno. I v tomto případě zůstává rozhodnutí vykonatelné, pro exekuční soud je však odložení vykonatelnosti důvodem pro vydání rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí podle ust. § 266 odst. 2 o. s. ř.

Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatelky s právními závěry soudů, kdy se domáhá jejich přehodnocení Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout, nelze je hodnotit jako extrémně rozporné s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z těchto zjištění nevyplývající.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016


JUDr. Jaromír Jirsa
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 13/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies