I. ÚS 1012/16

12. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mojmíra Malého, zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem třída Míru 70, Pardubice, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 482/2015-597 ze dne 4. 2. 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 19 C 103/2014-341 ze dne 19. 11. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na soudní ochranu dle čl. 4 a čl. 90 Ústavy.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí vyplývá, že napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně uložil stěžovateli pořádkovou pokutu 10.000 Kč za obsah jeho podání ze dne 10. 11. 2015. Stěžovatel v rámci námitky podjatosti vůči soudkyni uvedl, že tato soudkyně s pravděpodobností hraničící s jistotu je korupčně ovlivněna organizovaným zločinem a že se podílí na legalizaci výnosů z trestné činnosti, že úmyslně napomáhá organizované zločinecké skupině, že je důvodně podezřívána, že se účastní zločinného spolčení ve prospěch legalizace výnosů z trestné činnosti a dokonání bezdůvodného obohaceni organizovaného zločinu - justiční (konkurzní) mafie a další obdobné výroky. Soud toto podání zhodnotil jako hrubě urážlivé a nactiutrhačné, jdoucí daleko nad rámec únosné kritiky soudců. Veden snahou hájit autoritu soudu a zamezit podobným útokům dovodil, že je nutno autorovi podání uložit pořádkovou pokutu podle § 53 odst. 1 o.s. ř. Pokud jde o její výši, přihlédl k závažnosti urážlivého podání a k tomu, že se jedná o první pokutu. Městský soud v Praze jako soud odvolací ve svém napadeném rozhodnutí shodně se soudem I. stupně shledal podání doručené soudu 10. 11. 2015 hrubě urážlivým vůči rozhodující soudkyni i obecně proti pracovníkům justice, a proto dosahující intenzity, jež zakládá důvod pro uložení pořádkové pokuty. Ani tvrzení, že si stěžovatel coby zakládající společník a člen představenstva úpadce RASTRA AG-CZ myslí, že se stal obětí "korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové" či že byl neoprávněně trestně stíhán, jej neopravňuje bezdůvodně hrubě urážet soudce a pracovníky Obvodního soudu pro Prahu 2 a bez jakýchkoli důkazů je obviňovat z páchání trestných činů (zločinů) či napomáhání k nim, a to ani v rámci námitky podjatosti. Intenzita těchto urážek a nepodloženého obviňování přesahuje hranici "větší dávky tolerance, velkorysosti a nadhledu", kterou lze po pracovnících justice požadovat. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl splněny zákonné podmínky pro uložení pořádkového opatření dle § 53 odst. 1 o. s. ř., přičemž pokutu uložil i v přiměřené výši (1/5 maximální sazby) s ohledem na to, že jde o první postih v tomto řízení.

3. Stěžovatel ve své velmi rozsáhlé ústavní stížnosti popisuje své negativní zkušenosti se soudy a polemizuje s jejich závěry v předchozích řízeních. Pokud jde o napadené rozhodnutí o pořádkové pokutě, k němu stěžovatel příliš konkrétních výtek nesděluje. Argumentuje, že je v rozporu s obecnou ideou spravedlnosti a s jeho právem na spravedlivý proces.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

6. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Rozhodnutí obsahují dostačující, logická a výstižná odůvodnění, jež vysvětlují důvody uložení pořádkové pokuty. Ústavní soud je shledává konformní i se svou nedávnou nálezovou judikaturou (srov. nález sp. zn. I. ÚS 750/15 ze dne 19. 1. 2016, dostupný na http://nalus.usoud.cz), která shrnula limity udělení pokuty i z pohledu spravedlivého procesu (který byl v rozhodnutích o uložení pokuty dodržen), i z pohledu ochrany svobody projevu (do níž též v případě popsaného excesu stěžovatele nebylo neústavně zasaženo).

7. V posuzovaném případě tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelova ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016

David Uhlíř, v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 1012/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies