III. ÚS 1168/16

15. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Stanislavy Barantálové, zastoupené Mgr. Blankou Antuškovou, advokátkou, sídlem Pavla Švandy ze Semčic 12, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2016 č. j. 21 Co 410/2015-191, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. dubna 2015 č. j. 65 C 19/2010-161, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a společnosti Kooperativa pojišťovna a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Templová 747, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka návrhem ze dne 12. 4. 2016 napadla v záhlaví identifikované rozsudky obecných soudů s tvrzením, že došlo k zásadnímu porušení jejích ústavně zaručených základních práv, především právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, a to včetně práva na spravedlivý proces (v petitu ústavní stížnosti požadovala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze).

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že "s ohledem na charakter sporu sice využila s ohledem na aktuální judikaturu možnosti podat dovolání i ve věci akcesorických, včetně náhrady nákladů řízení, z procesní opatrnosti ale využívá k ochraně svých práv i ústavní stížnosti".

6. Pokud tedy stěžovatelka využila svého práva podat mimořádný opravný prostředek (pozn. o možnosti podat dovolání byla stěžovatelka poučena v rozsudku odvolacího soudu), je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelčiných práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že ze strany stěžovatelky jde o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

7. Ústavní soud v této souvislosti dodává, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nadto není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Navíc je třeba poznamenat, že opačný postup ze strany soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí dovolacího soudu) by mohl být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Neodmítnutím ústavní stížnosti pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případ, který by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí dovolacího soudu mohl být (a se značnou pravděpodobností by také byl) přidělen jinému soudci zpravodaji.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2016


Josef Fiala v. r. s
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 1168/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies