IV. ÚS 3081/15

19. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti EFIOS spol. s r. o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Masarykova 671/33, zastoupené Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, č. j. 26 Cdo 320/2015-241, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2014, č. j. 10 Co 179/2014-193, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Okresní soud v Novém Jičíně zastavil usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. 54 EXE 189/2010-144, částečně exekuci ve věci stěžovatelky (oprávněné) proti Z. Č. (povinnému) pro 4 846 550 Kč - z titulu hmotné odpovědnosti zaměstnance za hodnoty svěřené k vyúčtování podle notářského zápisu obsahujícího uznání dluhu a svolení k přímé vykonatelnosti. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2014, č. j. 10 Co 179/2014-193, změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že exekuce nařízená usnesením ze dne 29. 3. 2010, č. j. 54 EXE 189/2010-19, se zastavuje. Dospěl k závěru, že příslušný notářský zápis není způsobilým exekučním titulem, neboť nesplňuje náležitosti stanovené zákonem. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 7. 2015, č. j. 26 Cdo 320/2015-241, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu.

Proti usnesením Nejvyššího soudu a krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 12. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do ochrany vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v závěru obecných soudů, že notářský zápis, na jehož základě byla exekuce prováděna, nesplňuje požadavky zákona; krajský soud se dopustil interpretační svévole a jeho pochybení následně nenapravil ani Nejvyšší soud. Krajský soud mimoto řádně nevypořádal důkaz trestním rozsudkem, jímž byl povinný uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry; v rozhodnutí, kterým zrušil původní rozhodnutí okresního soudu o návrhu na zastavení exekuce, navíc absenci zákonných náležitostí notářského zápisu neshledal.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a popřel by svoji roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by se opakovaně zabýval jejich úvahami, které byly určující pro rozhodnutí o zastavení exekuce. Pro přezkum je relevantní výhradně dodržení ústavního rámce jeho rozhodovací činnosti.

Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy zasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Závěr o absenci zákonných náležitostí notářského zápisu odvolací soud odůvodnil ústavně konformním způsobem, důkladně a vycházeje z podrobného rozboru okolností konkrétní věci i relevantní judikatury Nejvyššího soudu. Rovněž tak dovolací soud vyšel při svém rozhodnutí z konstantní judikatury.

Závěru o souladnosti rozhodnutí obecných soudů s požadavky vyplývajícími z ústavního pořádku není na překážku ani způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 27. 5. 2011, č. j. 3 T 247/2010-649, jímž byl povinný jako zaměstnanec stěžovatelky uznán vinným z trestného činu zpronevěry ve vztahu k dílčím škodám ve výši 221 902 Kč, 76 587 Kč a 30 717 Kč, a naopak zproštěn obžaloby ve vztahu ke škodě ve výši 2 528 908 Kč. Odvolací soud sice při vyhodnocení věci nevěnoval tomuto trestnímu rozsudku zvláštní pozornost, v odůvodnění napadeného usnesení na něj nicméně opakovaně poukázal a zabýval se i jeho vztahem k nynější věci. Rozpor s ústavně zaručenými právy nelze bez dalšího spatřovat ani v tom, že odvolací soud opakovaně korigoval posouzení věci soudem nalézacím, přičemž jeho původní rozhodnutí zrušil (toliko) pro pochybení spočívající v tom, že k projednání věci nebylo nařízeno ústní jednání.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3081/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies