II. ÚS 361/16

25. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Zindulkové, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem Bráfova tř. 52, 674 01 Třebíč, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014 č. j. 47 Cm 521/2011-141, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014 č. j. 6 Cmo 234/2014-219 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2015 č. j. 29 Cdo 1775/2015-264, v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, za účasti Krajského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Petra Hlavy jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jak usnesení Nejvyššího soudu, tak i rozsudek Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze.

2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2014 č. j. 47 Cm 521/2011-141 zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 23. 1. 2012 č. j. 47 Cm 521/2011-32. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 246 930 Kč, soudnímu znalci RNDr. Miloslavu Musilovi přiznal odměnu za doplnění znaleckého posudku ve výši 700 Kč a žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení vynakládané státem z rozpočtových prostředků na znalce ve výši 5 880 Kč.

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze potvrdil bod I. a II. výroku, bod. IV. výroku změnil tak, že se žalobkyni povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 5 880 Kč neukládá a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 122 807,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Soud se co do bodu I. plně ztotožnil s právním hodnocením a závěry přijatými soudem prvního stupně. Soud I. stupně se dle názoru odvolacího soudu správně zabýval předloženou směnkou jednak z hlediska pravosti podpisu výstavce na směnečné listině, jednak pravostí samotné listiny. Znaleckým dokazováním pak bylo jednoznačně prokázáno, že předložená listina není originální, ale že se jedná o kopii, barevný laserový reprografický tisk. S ohledem na jednoznačný průkaz nedostatku pravosti posuzované směnečné listiny posoudil žalobkyní navrhované doplnění dokazování o výpověď znalkyně JUDr. Jarmily Hanykové, CSc. z oboru písmoznalectví za zcela nadbytečné. Rovněž tak odvolací soud odmítl žalobkyní tvrzené podezření ze záměny směnečné listiny po dobu řízení před soudem I. stupně, ať už s ohledem na protokolární zápisy týkající se předložené směnečné listiny či výsledky policejního vyšetřování.

4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2015 č. j. 29 Cdo 1775/2015-264 dovolání stěžovatelky odmítl a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 40 720 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce, neboť dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř.

5. Ústavní stížnost není důvodná.

6. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je dána výlučně k přezkumu rozhodnutí a jemu přecházejícího řízení z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda nedošlo k porušení ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení.

7. Na půdě Ústavního soudu nelze vést pokračující polemiku s obecnými (civilními, trestními, správními) soudy či jinými orgány veřejné moci, s jejichž rozhodnutími stěžovatel nesouhlasí. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je mj. odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Výjimku představují situace, kdy interpretace podústavního práva, kterou soudy zvolily, založila porušení některého základního práva stěžovatele, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně koliduje s všeobecně (konsensuálně) akceptovaným chápáním dotčených právních institutů, event. představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (čímž činí na jeho základě vydané rozhodnutí nepředvídatelným excesem), případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoli smysluplné odůvodnění.

8. Stěžovatelčiny námitky směřují značnou měrou proti procesu dokazování, kdy se soudy dle tvrzení stěžovatelky nedostatečně vypořádaly s tvrzením stěžovatelky, že v průběhu řízení před soudem I. stupně došlo k záměně směnky (nahrazení originálu kopií) a neprovedly jí navrhovaný důkaz, který měl tuto skutečnost prokázat. V této souvislosti však Ústavní soud musí připomenout svou ustálenou judikaturu, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. V nyní posuzované věci pak podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí obsahují dostatečná, konkrétní a logická odůvodnění, která přesvědčivě reagují na všechny námitky a tvrzení stěžovatele i dalších účastníků řízení, a to včetně námitky stěžovatelky, že zkoumaná směnka není tou listinou, která byla soudu s žalobou předložena.

9. Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2016


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 361/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies