III. ÚS 2929/15

26. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, Brontosaurus Krkonoše, se sídlem Horní Maršov, Horská 175, zastoupeného Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, AK se sídlem Brno, U Svitavy 1077/2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2015 č. j. 4 Afs 35/2015-84, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové, 2) Odvolacího finančního ředitelství a 3) Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 28. 9. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 29. 9. 2015 a doplněné dne 26. 10. 2015, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, Brontosaurus Krkonoše, se sídlem Horní Maršov (dále jen "stěžovatel" případně "žalobce") navrhl, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozsudkem, vydaným ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 8 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, došlo k porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tento rozsudek zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 24. 3. 2014 rozhodnutím čj. 7322/14/5000-24700-710142 Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně (dále jen "žalovaný") zamítlo odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 20. 8. 2013 č. j. 122021/13/2700-04705-603497, kterým bylo žalobci vyměřeno podle § 44a rozpočtových pravidel penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 065 660 Kč, a toto rozhodnutí potvrdilo.

Dne 30. 9. 2014 rozsudkem č. j. 31 Af 40/2014-59 Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "správní soud") žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2014 čj. 7322/14/5000-24700-710142 zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Dne 8. 7. 2015 rozsudkem č. j. 4 Afs 35/2015-84 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnosti žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 30. 9. 2014 č. j. 31 Af 40/2014-59 zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozsudkem kasačního soudu byl porušen čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), "neboť napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu a jemu předcházejícím rozsudkem správního soudu nebylo reflektováno porušení uvedených ustanovení ústavních norem ve správním řízení." Stěžovatel totiž jak v daňovém řízení, tak i následně v řízení před soudy, poukazoval na to, že ze strany správce daně prvého stupně vedli daňové řízení podjatí pracovníci správce daně a na tuto jeho principiální výhradu správce daně ani odvolací správní orgán nereflektovali zákonným způsobem.

Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že napadeným rozhodnutím kasačního soudu i jemu předcházejícím rozhodnutím správního soudu bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny, neboť tyto soudy mu neposkytly ochranu před nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné správy ve smyslu čl. 36 Listiny, jehož nezákonnost spočívala ve vadách řízení předcházejícího vydání odvoláním i žalobou napadenému rozhodnutí správce daně; bylo porušeno též právo garantované čl. 11 Listiny, neboť nezákonným postupem byl zbaven majetku ve formě peněžních prostředků ve výši 1 065 660 Kč.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Podstatou ústavní stížnosti, zcela postrádající podrobnější argumentaci ústavněprávní, bylo tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny, a na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny. Podstatná část jeho argumentace ovšem směřovala nikoliv proti ústavní stížností napadenému rozsudku kasačního soudu ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, ale proti předcházejícím rozhodnutím daňových orgánů a následně soudů ve správním soudnictví, vydaným ve věci samotného odvodu za porušení rozpočtové kázně (podkladové rozhodnutí). Stěžovatel tak fakticky nesouhlasil s aplikací relevantních ustanovení hlavy XII - Porušení rozpočtové kázně - zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zejména s aplikací ustanovení § 44a odst. 10 rozpočtových pravidel upravujícího placení penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Stěžovatel navíc pouze jen opakoval argumentaci, již uplatněnou v předcházejících řízeních.

Jak již kasační soud uvedl v bodě 28 svého rozsudku ze dne 8. 7. 2015 č. j. 4 Afs 35/2015-84, stěžovatel opakovaně vznáší námitky směřující do předcházejícího řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně, které podle ustálené judikatury nelze při přezkumu rozhodnutí o předepsání penále (a nyní ani v řízení o ústavní stížnosti), přezkoumávat. Uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně a předepsání penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně sice spolu vzájemně souvisejí, jde však o dvě samostatná rozhodnutí správce daně, proti kterým se lze bránit samostatnými odvoláními a žalobami, případně i kasačními stížnostmi, následně pak i ústavními stížnostmi.

Ústavní stížnost je tak pouhým nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutími daňových orgánů i soudů ve správním soudnictví ve věci vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením své věci. V této souvislosti pak nelze než poukázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, v níž standardně připomíná, že jeho povinností vyplývající z čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je zajistit dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod obecnými soudy a jinými orgány veřejné moci. Úkolem Ústavního soudu však není řešit tvrzená pochybení při zjišťování skutkového stavu či jeho právním posouzení, kterých se orgány veřejné moci údajně dopustily; výjimečně Ústavní soud tak činí jen tehdy a pouze v tom rozsahu, pokud tato pochybení mohla porušit některé z ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 736/06 ze dne 22. 2. 2007, dostupné, stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na http://nalus.usoud.cz), k čemuž v projednávaném případě zjevně nedošlo.

Ústavní soud již v nálezu ze dne 7. 7. 1994 sp. zn. I. ÚS 2/93 (N 37/1 SbNU 267) uvedl, že "[k] porušení práva na soudní ochranu by došlo jen tehdy, jestliže by byla komukoli v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinným.... Právo na soudní ochranu je v podstatě právem na proces, včetně vydání soudního rozhodnutí. K odstranění možných omylů při hodnocení skutkového stavu slouží soustava opravných prostředků podle soudních řádů a v tomto směru nemůže Ústavní soud činnost obecných soudů nahrazovat."

K tvrzení o porušení základního práva na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny, resp. práva na pokojné užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Ústavní soud připomíná, že zdanění (za které je nutno považovat i penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně) je v zásadě zásahem do práva zaručeného citovanými články, neboť zbavuje dotčenou osobu majetku, zejména částky peněz, kterou musí platit. Jinak řečeno, daňová či odvodová povinnost je v zásadě považována za zásah do základního práva na ochranu a pokojné užívání majetku zaručeného citovanými články, neboť ochuzuje dotčenou osobu o část jejího majetku. Tento zásah je ovšem ospravedlnitelný, dojde-li k němu na základě zákona a při dodržení spravedlivé rovnováhy mezi požadavky obecného zájmu a nutností chránit základní práva jedince; požadavek spravedlivé rovnováhy může být porušen, ukládá-li se dané osobě či subjektu přílišné břemeno, anebo je zásadním způsobem zasahováno do jeho finanční situace (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 1. 2004 ve věci Orion Břeclav, s. r. o. proti České republice, stížnost č. 43783/98, dostupný na http://hudoc.echr.coe.int a též v časopise Soudní judikatura - Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, č. 1/2004).

V projednávaném případě Ústavní soud nepochybuje o tom, že zmiňovaný zásah, tj. platební výměr na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, byl v souladu s vnitrostátní právní úpravou, která odrážela požadavky obecného zájmu, a respektoval též výše uvedený požadavek spravedlivé rovnováhy, jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí. K porušení citovaných článků tudíž nedošlo.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 2929/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies