IV. ÚS 3107/15

26. 04. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1) Jaroslava Hrozka a 2) Věry Hrozkové, zastoupených JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 235 C 47/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně uložil rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 235 C 47/2014, stěžovatelům povinnost zaplatit České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových 2 660 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním pozemku, na němž je postavena garáž ve vlastnictví stěžovatelů.

Proti rozsudku městského soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností doručenou soudu dne 20. 10. 2015, ve které navrhují, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívající v tom, že obecný soud neuznal právo trvalého užívání pozemku stěžovateli vyplývající ze smlouvy o pronájmu ze dne 20. 5. 1974 uzavřené mezi nimi a stavebním bytovým družstvem (dále též "družstvo"), které bylo následně ze zákona transformováno na výpůjčku.

Ústavní soud nejprve ohledně náležitostí ústavní stížnosti konstatuje, že byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze jim náleží vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Takové pochybení v daném případě neshledal. Zohlednil, že předmětem řízení byla bagatelní částka ve výši 2 660 Kč a proti rozsudku nalézacího soudu tak podle § 202 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné ani odvolání (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15, nebo ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Obecný soud své rozhodnutí důkladně odůvodnil, řádně, srozumitelně a logicky uceleně předestřel úvahy, které jej vedly k závěru, že stěžovatelům nesvědčí užívací titul k předmětnému pozemku. Vyšel z tehdy účinné úpravy § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, a § 10 vyhlášky č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, jakož i znění hospodářské smlouvy ze dne 30. 11. 1972 uzavřené mezi příslušným národním výborem a družstvem; dovodil, že družstvu sice svědčilo právo trvalého užívání pozemku, nebylo však oprávněno je dále postoupit třetím osobám (stěžovatelům). Smlouvu o pronájmu ze dne 20. 5. 1974, kterou družstvo přenechalo pozemek do trvalého užívání stěžovatelům, tak pro účely posouzení věci kvalifikoval jako neplatnou pro rozpor se zákonem. Vycházeje z rozboru skutkových i právních okolností věci nalézací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 59 ani § 60a zákona č. 219/2000 Sb., konstatoval, že nemohlo dojít ani k vydržení pozemku do vlastnictví stěžovatelů a ústavně konformním způsobem se vypořádal rovněž s námitkou rozporu s dobrými mravy.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3107/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies