II. ÚS 115/16

10. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele hlavního města Prahy, se sídlem Mariánského náměstí 2, Praha 1, zastoupeného Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Těšnov 1, Praha, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016 č. j. 10 As 271/2015-96 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo zasaženo jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel brojil proti postupu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který měl stěžovateli odepřít nárok na přiznání odkladného účinku podle ustanovení § 73 odst. 2 soudního řádu správního, a to v rozporu s právními předpisy. Rozhodnutí obecného soudu je podle stěžovatele založeno na kritériu ("mimořádnost věci"), jež právní předpis nevyžaduje, a které je založeno na libovůli tohoto soudu v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně stěžovatel žádal o přednostní projednání ústavní stížnosti z důvodu naléhavosti.

2. Nejvyšší správní soud shora citovaným usnesením nepřiznal kasačním stížnostem stěžovatele (a dalších účastníků řízení před tímto soudem) odkladný účinek. V projednávané věci by totiž v případě výkonu rozhodnutí nastala situace, kdy by vedle sebe existovala dvě správní rozhodnutí, přičemž tato situace je existujícími právními instituty prakticky neřešitelná. Navíc tato situace by ve svém důsledku mohla vést ke značným majetkovým škodám České republiky a dalších na řízení zúčastněných osob. Konstatoval, že odkladný účinek představuje mimořádný institut, na jehož základě je možné prolomit účinky pravomocného rozhodnutí, které je až do doby jeho případného zrušení potřeba považovat za zákonné a věcně správné. Při posuzování návrhu stěžovatele zohlednil soud judikaturu Nejvyššího správního soudu - usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015 č. j. 10 Ads 99/2014-58 či usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007 č. j. 2 Ans 3/2006-49 - a neshledal důvody, na jejichž základě stěžovatel žádal o přiznání odkladného účinku, dostatečnými pro přiznání odkladného účinku předmětným kasačním stížnostem.

3. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je mj. právě odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů.

4. V nyní posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces vůči stěžovateli. Pro potřeby posouzení ústavní stížnosti se Ústavní soud též dotázal Nejvyššího správního soudu na stav řízení ve věci, která je nyní předmětem ústavní stížnosti stěžovatele, přičemž mu bylo sděleno, že rozhodnutí lze z jeho strany očekávat zhruba do jednoho měsíce ode dne doručení přípisu tohoto soudu (tj. od 31. 3. 2016). Případný zásah Ústavního soudu by navíc přicházel v situaci, kdy ve věci samé není vydáno konečné, tedy pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, což je v zásadě v rozporu s jeho ustálenou praxí. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na usnesení sp. zn. I. ÚS 2636/07, II. ÚS 1269/07, I. ÚS 536/09 či III. ÚS 595/16 aj. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 115/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies