III. ÚS 336/16

10. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti společnosti Nad hladinou, s. r. o., sídlem Říčanská 585, Říčany, zastoupené Mgr. Danielou Hnídkovou, advokátkou, sídlem Podhorská 434/6, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. září 2015 č. j. 20 C 215/2012-133, za účasti Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníka řízení, a Zdeňka Novotného, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Prachaticích (dále jen "okresní soud") domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 7 200 Kč s příslušenstvím. Dluh vedlejšího účastníka měl vzniknout na základě smlouvy o právním zastoupení s advokátkou, která mu vyúčtovala náklady zastoupení za úkony právní služby v jeho sporu o vydání bezdůvodného obohacení. Advokátka postoupila pohledávku na postupníka, který ji dále postoupil na stěžovatelku.

2. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 800 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 5 400 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení (výrok III.). Okresní soud ve věci rozhodoval podruhé, jeho první rozsudek, kterým žalobu zamítl v celém rozsahu, byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4546/12. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žaloba je důvodná pouze za jeden úkon právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, který byl učiněn v souladu s ujednáním stran. Za další úkony právo na náhradu nepřiznal (pozn. v odůvodnění je chybně uvedeno sloveso "přiznal"), protože je advokátka učinila již v rozporu s ujednáním, které měla s vedlejším účastníkem. O nákladech řízení rozhodl okresní soud v souladu se zásadou úspěchu ve věci; přičemž vedlejší účastník měl úspěch ve věci jen částečný.

II.
Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka podanou ústavní stížností požadovala zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku okresního soudu, a to ve výrocích II. a III. Rozsudek považuje za velmi tendenční, vytýká, že rozhodující soudkyně v minulosti udržovala přátelský vztah s právním zástupcem vedlejšího účastníka, poukazuje na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, na neprovedený důkaz znaleckým posudkem a nevyžádáním přestupového (správně "přestupkového") spisu od Městského úřadu v Prachaticích; ve svém souhrnu pak tvrdí, že extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, mezi právním posouzením věci a provedenými důkazy, mezi skutkovými zjištěními navzájem a mezi právními posouzeními navzájem, jsou takové intenzity, že porušily majetkové právo stěžovatelky uvedené v čl. 11 odst. 1 a právo na spravedlivý proces uvedené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a že jim je nutno poskytnout ústavněprávní ochranu. V neposlední řadě soud porušil i zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť žádným způsobem v řízení před vyhlášením rozsudku neposkytl každé ze stran příležitost seznámit ji se svým stanoviskem, tím spíše, že jde o konečný rozsudek bez možnosti podat odvolání, a proto je pro stěžovatelku napadený rozsudek překvapivým rozhodnutím.

III.
Vyjádření účastníků řízení

4. Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti okresní soud; ten v plném rozsahu odkázal na obsah spisu, návrh na rozhodnutí o ústavní stížnosti neformuloval. Vzhledem k tomu, že okresní soud ve svém vyjádření neuvedl žádnou konkrétní argumentaci, která by přinesla pro stěžovatelku cokoliv zásadního pro případnou repliku, nezasílal Ústavní soud toto vyjádření stěžovatelce na vědomí. Takový postup nemůže být k újmě na procesních právech stěžovatelky.

5. Vedlejší účastník na výzvu Ústavního soudu nereagoval.

IV.
Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a proto jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, které přísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů; k takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv či svobod jednotlivce. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

8. Předmětem sporu byla částka ve výši 7 200 Kč, resp. v napadeném výroku jde již jen o částku 5 400 Kč, tedy o částku, která je i podle judikatury Ústavního soudu bagatelní (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o. s. ř."). Již tato skutečnost sama o sobě zakládá dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13, N 55/73 SbNU 89]. Na stěžovateli pak je, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a doložil), proč věc vyvolává, a to přes svou bagatelnost, v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14]. Taková relevantní tvrzení však ve stěžovatelčině ústavní stížnosti absentují. Její argumentace zůstává na obecné úrovni a plyne z ní nesouhlas s rozhodnutím soudu, jímž byla částečně zamítnuta její žaloba. Z těchto důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vyhodnotil přitom obsah ústavní stížnosti, napadeného rozsudku, jakož i spisu okresního soudu.

9. Z vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 20 C 2015/2012 Ústavní soud zjistil, že právní předchůdce stěžovatelky (první postupník) se návrhem na vydání platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 7 200 Kč s příslušenstvím. Pohledávka měla vzniknout neuhrazením odměny za čtyři úkony právní služby poskytnuté advokátkou vedlejšímu účastníkovi, přičemž advokátka pohledávku žalobci postoupila. Okresní soud vydal platební rozkaz, vedlejší účastník proti němu podal odpor a posléze okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Rozsudek okresního soudu Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 4546/12 zrušil, a to pro pochybení soudu, který přehlédl omluvu právního zástupce stěžovatele z nařízeného jednání. V další fázi řízení navrhla stěžovatelka provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, na jehož základě by bylo zjištěno, že podpis vedlejšího účastníka na listinách týkajících se právní pomoci je jeho pravým podpisem. V této fázi řízení došlo k postoupení žalované pohledávky na stěžovatelku; její vstup do řízení okresní soud připustil. Stěžovatelka vznesla námitku podjatosti soudkyně, která údajně udržovala družský vztah s právním zástupcem vedlejšího účastníka, současně vyjádřila obavu z pomsty soudkyně za zrušení rozsudku, a z toho důvodu navrhla, aby spor rozhodoval jiný okresní soud v Jihočeském kraji. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 5. 2015 č. j. 7 Nc 968/2015-90 rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Poté stěžovatelka podala návrh na provedení důkazu výslechem advokátky, tj. původní věřitelky, a později doplnila tvrzení a důkazy. Okresní soud v průběhu ústního jednání dne 10. 9. 2015 oznámil, že znalecký posudek nebude vypracován. Po zpracování závěrečných návrhů vydal okresní soud rozsudek napadený posuzovanou ústavní stížností.

10. Ústavní soud má za to, že napadené rozhodnutí okresního soudu obsahuje odůvodnění (§ 157 odst. 4 o. s. ř.), které nevykazuje žádné nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval. Nejde o případ, kdy by z odůvodnění napadeného rozsudku nebylo zřejmé, proč okresní soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Závěr soudu ohledně částečného zamítnutí žaloby lze z provedených důkazů (resp. skutkového stavu jím vyhodnoceného) dovodit, a to zejména z předložených listinných důkazů týkajících se rozsahu poskytnuté právní pomoci dohodnuté mezi původními účastníky hmotně právního vztahu (srov. zejména str. 6 - 8 odůvodnění, byť obsahujícího nesprávné označení právního předpisu č. 142/1994 Sb. jako vyhlášky). Stěžovatelčina tvrzení o extrémních nesouladech jsou pouze výrazem její nespokojenosti s - pro ni - nepříznivým rozhodnutím. Ani námitku o porušení zásady předvídatelnosti (bod 3. i. f.) neshledává Ústavní soud případnou, neboť stanovisko soudu k žalobě lze logicky odvodit již z předchozího rozsudku ve věci, kterým byla žaloba zcela zamítnuta pro neprokázání nároku původním žalobcem (viz rozsudek okresního soudu ze dne 28. 8. 2012 č. j. 20 C 215/2012-35, str. 4).

11. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, ani práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016


Josef Fiala v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 336/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies