IV. ÚS 981/16

12. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 12. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. adresa: Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 - Nusle, insolvenční správce dlužníka - Ladislav Čibera, v úpadku, právně zastoupené Mgr. Alžbětou Řeháčkovou, advokátkou se sídlem Táborská 619/46, 140 00 Praha 4 - Nusle, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2016 sp. zn. 24 Co 491/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 3. 2016, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označené rozhodnutí a tvrdí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení tohoto práva mělo dojít ze strany krajského soudu tím, že označený soud prý "ignoroval skutečnost, že v případě přerušení exekučního řízení podle ustanovení § 190 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona a v návaznosti na to vydané usnesení soudního exekutora o vydání výtěžku exekuce představuje ve vztahu ke stěžovatelce konečné rozhodnutí", přičemž tento soud nerozhodl o nároku na náhradu nákladů řízení.

II.

2. Jak se zjišťuje z napadeného rozhodnutí, Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky, která je insolvenční správkyní povinného (resp. úpadce), v předmětném exekučním řízení změnil usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy, JUDr. Dalimila Miky ze dne 2. 11. 2015 č. j. 120 EX 12753/13-64 tak, že do majetkové podstaty úpadce se vydává v exekuci vymožené plnění bez odečtu nákladů exekuce ve výši 9 655,40 Kč.

III.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje tvrzením, že napadeným usnesením krajský soud porušil její právo na spravedlivý proces, jestliže současně nerozhodl o jejím nároku na náhradu nákladů řízení, které jí údajně vznikly v souvislosti s podaným odvoláním, přičemž opomněl, že ve vztahu ke stěžovatelce jde o konečné rozhodnutí a poukaz na ustanovení § 87 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, není v projednávané věci aplikovatelný. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 4104/12 (dostupný, stejně jako veškerá judikatura Ústavního soudu, rovněž na http://nalus.usoud.cz).

IV.

4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou posuzované věci, je vždy povinen přezkoumat splnění procesních podmínek podané ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím totiž může zabývat také věcně. V nyní projednávaném případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ustanovení § 72 odst. 4 téhož zákona).

6. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. Ústavní stížnost tak lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 207/05 ze dne 31. 5. 2005 (U 12/37 SbNU 747)].

7. V nyní projednávané věci stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí porušilo její právo na spravedlivý proces, přičemž se domnívá, že jediným procesním prostředkem nápravy je ústavní stížnost. Ústavní stížnost však představuje až krajní prostředek nápravy, který nastupuje až poté, co veškeré procesní prostředky, které má stěžovatelka k ochraně svých práv, byly vyčerpány, resp. kdy náprava před jinými orgány veřejné moci zákonem předvídaným postupem není možná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000, N 111/19, SbNU 79). Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje princip minimalizace zásahů ze strany Ústavního soudu do jinak nezávislé činnosti ostatních orgánů veřejné moci, neboť ochrana ústavnosti není a nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, zejména pak soudů obecných.

8. I když Ústavní soud pomíjí nesprávné poučení krajského soudu o možnosti v projednávané věci podat dovolání (které stěžovatelka, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 25. 4. 2016, nepodala), je k dispozici k ochraně práv stěžovatelky jiný procesní prostředek - institut návrhu na doplnění rozhodnutí, vymezený v ustanovení § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže tedy krajský soud nerozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, přičemž pouze obecně konstatoval, že o nich bude rozhodováno soudním exekutorem, bylo nutné o nápravu usilovat v řízení u krajského soudu cestou těch námitek, uplatněných stěžovatelkou (až) v předmětné ústavní stížnosti. Tedy ještě před podáním ústavní stížnosti. Jestliže stěžovatelka této možnosti nevyužila, a z ústavní stížnosti se opak nepodává, jde o nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejích práv poskytuje.

9. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud předložený návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2016


Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 981/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies