II. ÚS 1193/16

17. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Spolek ZBV KLUB z. s., náměstí Augustina Němce 152, Nepomuk, zastoupeného Mgr. Zuzanou Kapplerovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 98, Blovice, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Domažlicích dne 15. února 2016 pod č. j. 0 Nt 1104/2016-3, a proti postupu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Domažlice, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality Domažlice, za účasti Okresního soudu v Domažlicích a Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Domažlice, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality Domažlice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 4. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, Policii České republiky zakáže pokračovat v porušování základních práv stěžovatele podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod, a současně jí přikáže obnovit stav před porušením tím, že vrátí věci zabavené při prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 17. 2. 2016, specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků sepsaném dne 17. 2. 2016 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Plzeňského kraje, Územním odborem Domažlice, Službou kriminální policie a vyšetřování, Oddělením hospodářské kriminality Domažlice, č. j. KRPP-21851/TČ-2016-030181.

Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že soudce Okresního soudu v Domažlicích napadeným příkazem nařídil podle § 83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), k návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Domažlicích prohlídku jiných prostor a pozemků v trestním řízení ve věci podezření z přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zák."), s tím, že bude provedena v nebytových prostorách Herna - baru Gold 9999, zejména v uzavřených prostorách v zadní části přízemí tohoto Herna - baru, které jsou v pronájmu Spolku ZBV Klub z. s., IČ 04187504 (dále též "stěžovatel"), a dále WC, sklady, chodby a další nebytové prostory Herna - baru Gold 9999, nacházející se v D., v objektu rodinného domu (blíže označeného v příkazu), ve společném jmění manželů Phan Van Hoanh a Cao Thi Hoan, a to policejním orgánem (označeným v příkazu) v období od 16. 2. 2016 do 22. 2. 2016. Z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se pak podává, že prohlídka byla provedena dne 17. 2. 2016 a byly při ní zabaveny věci popsané v protokolu pod poř. č. 1. - 19.

Stěžovatel v ústavní stížnosti připomíná právní závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 2024/15 ze dne 15. 12. 2015 a sp. zn. I. ÚS 2787/13 ze dne 28. 11. 2013 a namítá, že napadený příkaz, který byl vydán před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby, neobsahuje odůvodnění, proč jde o neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., přičemž takové odůvodnění neobsahuje ani protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků. Stěžovatel dále s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 464/2000 ze dne 7. 2. 2002 tvrdí, že nebyl proveden předchozí výslech podle § 84 tr. ř. a nebyla učiněna výzva k vydání věci ve smyslu § 78 tr. ř. Má za to, že postupem soudu a policejního orgánu byla porušena jeho ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 12 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Není pochyb o tom, že domovní prohlídka je přímo ústavně definovaným zásahem do ústavně zaručené svobody nedotknutelnosti obydlí (viz čl. 12 odst. 1 Listiny), je však zásahem za splnění zákonem stanovených podmínek ústavně přípustným (viz čl. 12 odst. 2 Listiny). To platí obdobně i v případě prohlídky jiných prostor a pozemků.

Pro posouzení přiměřenosti zásahu je důležité vyhodnocení zájmu (závažnosti deliktu), pro který se má vést trestní řízení, jenž koliduje se svobodou v podobě prostorové dimenze soukromí, dále vymezení předmětu, po němž je pátráno a zhodnocení jeho relevance (viz nález sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. 3. 2014, N 28/72 SbNU 325, dostupný jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu in http://nalus.usoud.cz). Uvedené závěry však nelze v praxi chápat jako lpění na přepjatě formalizovaných postupech ve fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání, neboť nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů přikračuje nejčastěji, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů neodkladnosti by neúměrně tuto počáteční fázi komplikovaly a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout účelu trestního řízení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 231/05 ze dne 15. 3. 2006). Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonů trestního řízení posuzuje se značným časovým odstupem a zpravidla pouze na základě spisového materiálu, je proto ve své aktivitě zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Takové vybočení však, na rozdíl od názoru stěžovatele, v projednávané věci shledáno nebylo.

Napadený příkaz je odůvodněn jak v souladu s náležitostmi usnesení podle § 134 tr. ř., tak i ve smyslu § 82 odst. 1 a § 83a, ve spojení s § 83 tr. ř., které upravují konkrétní podmínky nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků. V příkazu je uveden skutek, pro který se prověřování vede, a je v něm i dostatečně specifikován objekt, který má být prohlídce podroben, včetně adresy, na níž se nachází. Dále se v příkazu uvádí, že existuje důvodné podezření, že se v příslušném objektu nacházejí věci důležité pro trestní řízení, a tyto věci jsou také dostatečně specifikovány. Příkaz obsahuje i patřičné poučení.

Ústavní soud nepokládá za opodstatněnou stěžovatelovu námitku, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a její provedení jsou protiústavní proto, že v příkazu a v protokolu o provedení prohlídky není obsaženo zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti tohoto úkonu. Je třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný či neopakovatelný, a proč je tudíž prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost postupu státního orgánu, a za jistých skutkových okolností by absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud ve své judikatuře (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 231/05 ze dne 15. 3. 2006 či sp. zn. I. ÚS 1813/07 ze dne 13. 11. 2007) opakovaně konstatoval, že porušení povinnosti uvést do protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků skutečnosti, na jejichž základě byla prohlídka jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon prováděna, je vadou řízení, která však sama o sobě nedosahuje ústavní roviny, resp. sama o sobě není důvodem pro zrušení příslušných rozhodnutí. Ústavněprávního rozměru nabývá až deficit, kdy neodkladnost úkonu není ani v minimálním (nezbytném) rozsahu seznatelná z odůvodnění příkazu k prohlídce (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 946/13 ze dne 11. 7. 2013).

V posuzovaném případě soudce Okresního soudu v Domažlicích v napadeném příkazu dostatečně a srozumitelně odůvodnil neodkladnost provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, a to poukazem na nutnost zajistit výherní hrací automaty, popř. další zařízení určená k hraní sázkových her, loterií a jiných podobných her tak, aby nedošlo ke zmaření trestního řízení a k případnému zničení nebo ukrytí důležitých důkazů pro trestní řízení, které se mohou nacházet v uvedených prostorách, které jsou umístěny uvnitř objektu herny v uzavřené části, takže k objasnění prověřované trestné činnosti není možno využít operativně pátrací prostředky. Hrozící nebezpečí, že by mohlo být manipulováno s důkazy, jež měly být v rámci prohlídky zajištěny, je přitom typickým důvodem, který z prohlídky jiných prostor a pozemků činí neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, N 76/73 SbNU 351). Samotná absence odůvodnění neodkladnosti prohlídky jiných prostor a pozemků v protokolu o jejím provedení tedy nemůže být důvodem pro závěr o zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele.

Lze uzavřít, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků splňuje zákonné požadavky, čímž se liší od případů, řešených nálezy, na něž stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje. Při zohlednění okolnosti, že příkaz byl vydán v počátečním stádiu prověřování trestní věci, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jeho odůvodnění přemrštěné nároky, nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak naznačuje stěžovatel.

Ani stran samotné prohlídky provedené na základě napadeného příkazu Ústavní soud neshledal pochybení dosahující ústavní roviny. Stěžovatel sice tvrdí, že nebyl proveden předchozí výslech jeho statutárního zástupce, a že nebyla učiněna výzva k dobrovolnému vydání věcí, z příslušného protokolu je však zřejmé, že tento zástupce, který byl prohlídce přítomen a převzal napadený příkaz, byl po patřičném poučení podle § 85 odst. 1 tr. ř. k věci vyslechnut, přičemž mimo jiné uvedl, že hrací přístroje dobrovolně nevydá, a vzal na vědomí, že budou odňaty. Policejní orgány proto nepochybily, pokud poté přistoupily k provedení prohlídky.

Ústavní soud nezjistil v postupu soudce při vydání příkazu ani v následném provedení prohlídky žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, které by svědčily o porušení tvrzených základních práv stěžovatele. Tento závěr nikterak nepředjímá další průběh trestního řízení a výsledek případného meritorního rozhodnutí.

Vzhledem k uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2016


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 1193/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies