II. ÚS 1916/15

17. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GOLDENBURG EUROPA GBE, spol. s r.o., sídlem Křenova 438/7, Praha, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, sídlem Šaldova 34/466, Praha, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. června 2015 sp. zn. 44 Nt 1322/2015, jímž se vydává dodatečný souhlas s prohlídkou jiných prostor a pozemků, a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, při provádění prohlídky, ke které byl udělován tento dodatečný souhlas, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7 a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 6. 2015, stěžovatelka napadla dodatečný souhlas s prohlídkou jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 44 Nt 1322/2015, vydaný dle § 83a odst. 1, 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, kdy šlo o prohlídku v něm blíže označených kanceláří stěžovatelky. Rovněž napadla jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policie"), při provádění prohlídky, ke které byl udělován tento dodatečný souhlas.

2. Hlavní pochybení stěžovatelka spatřuje v tom, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Dle jejího názoru se místní příslušnost v daném případě měla určit ve smyslu § 18 odst. 2 trestního řádu podle místa, kde podezřelý bydlí, a měl tak rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 5.

3. Kromě toho se stěžovatelka domnívá, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno, když popis událostí, z něhož je dovozována údajná trestná činnost podezřelého, je příliš vágní.

4. Co se týče vlastního provedení předmětné prohlídky, namítá, že při ní nebyl vypracován dostatečně precizní protokol. Popis odňatých věcí v něm totiž neodpovídá požadavku § 79 odst. 5 trestního řádu, když neobsahuje jejich bližší charakteristiku jako je barva, provedení či poškození, což je nezbytné pro jejich identifikaci.

5. Z uvedených důvodů je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil, a aby policii zakázal pokračovat v porušování jejích práv a svobod a přikázal jí obnovit stav před provedením dané prohlídky.

II.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že obdobnými námitkami proti místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 7 a nedostatku odůvodnění jeho rozhodnutí stran popisu událostí, z nichž je dovozována údajná trestná činnost podezřelého, se již zabýval v rámci stěžovatelčiných ústavních stížností sp. zn. IV. ÚS 1915/15 a I. ÚS 1931/15 (dostupných na http://nalus.usoud.cz), týkajících se dalších v dané trestní věci prováděných prohlídek.

8. Jak v těchto usneseních Ústavní soud uvedl, stěžovatelka opomíjí skutečnost, že "příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení nevyplývá z ustanovení § 18 trestního řádu, nýbrž ze speciálního ustanovení, kterým je § 26 trestního řádu. Z ustanovení § 26 odst. 1 pak je patrné, že k provádění úkonů v přípravném řízení (a tedy zásadně i k vydání příkazu k domovní prohlídce) je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. V dané věci podal návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který je činný ve všech obvodech náležejících do působnosti tohoto státního zastupitelství. Svůj návrh tedy mohl podat u kteréhokoli obvodního soudu v Praze (srov. přiměřeně usnesení sp. zn. IV. ÚS 840/07). Soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 tedy byl příslušný k vydání příkazu k domovní prohlídce."

9. Nutno zdůraznit, že v době provádění prohlídky a vydání napadeného rozhodnutí se v trestním procesu ustáleně vycházelo z toho, že státní zástupce krajského či vrchního státního zastupitelství si může pro podání návrhu v přípravném řízení vybrat kterýkoliv okresní soud v obvodu své působnosti, byť obvyklé bylo podání návrhu u toho okresního soudu, v jehož obvodu dané státní zastupitelství sídlí. Tato právní praxe byla, zejména s ohledem na argument nezbytnosti rychlosti a operativnosti rozhodování o různých zajišťovacích prostředcích, plně akceptována v odborných komentářích a učebnicích (srovnej Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád komentář; 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, str. 343, nebo Musil, Jan a kol.: Trestní právo procesní; 3. vydání, Praha, C. H. Beck, 2007, str. 188), jakož i početné judikatuře Ústavního soudu (kromě usnesení v již shora zmiňovaných věcech též usnesení sp. zn. IV. ÚS 840/07, IV. ÚS 1915/15 a I. ÚS 1931/15, srov. rovněž usnesení sp. zn. IV. ÚS 566/12, II. ÚS 3935/12, II. ÚS 4697/12, II. ÚS 445/13, I. ÚS 3981/14 a I. ÚS 262/15).

10. Popsaný ustálený výklad byl zcela změněn nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14, dle kterého je nově třeba místní příslušnost soudu určovat i v přípravném řízení výhradně dle obecných pravidel obsažených v § 18 trestního řádu (podrobněji viz bod 117 nálezu). Nicméně jak Ústavní soud v nálezu rovněž naznačil (viz jeho bod 120), tato změna výkladu nemá bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, ve kterých již byl v minulosti aplikován výklad dřívější. Takovýto závěr je třeba vztáhnout i na nynější věc. Z hlediska změn procesních předpisů platí, že zákonnost úkonů trestního řízení se posuzuje dle znění trestního řádu účinného v době jejich opatření a provádění (shodně nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13, N 76/73 SbNU 351). V nynější věci sice formálně ke změně právní úpravy nedošlo, nicméně nálezem sp. zn. Pl. ÚS 4/14 zaujatý právní názor, resp. právní výklad tvorbě práva materiálně odpovídá. Takováto materiální změna právní úpravy týkající se pouze normy procesní, tedy normy sloužící pouze jako obslužný mechanismus k naplnění norem hmotných, stěží může vést k závěru o nesprávnosti či nepoužitelnosti nespočtu úkonů učiněných v již probíhajících trestních řízeních, v nichž se vycházelo z výkladu dosavadního, jehož změnu nebylo ostatně možno ani jakkoliv předvídat. Ústavní soud tak stěžovatelčinu námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 7 nepovažuje za důvodnou.

11. Co se týče dostatečnosti odůvodnění prověřované trestné činnosti, Ústavní soud stěžovatelce rovněž nemůže přisvědčit, neboť tuto dostatečnost nutno hodnotit s přihlédnutím k ranému stadiu trestního řízení, ve kterém bylo k prohlídce přistoupeno, a z toho plynoucí nižší kvality objasněnosti skutkového stavu.

12. Pokud pak stěžovatelka napadá nedostatek preciznosti protokolu o domovní prohlídce, nutno zdůraznit, že Ústavní soud není "superrevizní" instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionalisticky přezkoumávat veškerá možná či tvrzená pochybení v postupu či rozhodnutích orgánů veřejné moci v oblasti "podústavního" práva. Jeho povinností je reagovat pouze na zásahy svým charakterem nejzávažnější, dosahující svojí intenzitou roviny ústavněprávní. Uvedenou námitkou se tak nepovažoval za nutné blíže zabývat, zejména pak když stěžovatelka ani netvrdí, že by případnou menší přesností popisu odňatých věcí jí vznikala nějaká konkrétní újma.

13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2016


Josef Fiala v.r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 1916/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies