I. ÚS 687/16

18. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti S. Š., zastoupené JUDr. Kateřinou Šálkovou, advokátkou, se sídlem Praha 3, Jiřího z Poděbrad 1554/6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2015 č. j. 55 Co 400/2015-209, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. února 2016 a poté podané k poštovní přepravě dne 3. března 2016 a doručené Ústavnímu soudu dne 7. března 2016, stěžovatelka podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2015 č. j. 55 Co 400/2015-209 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. srpna 2015 č. j. 50 Nc 196/2013-175, kterým soud prvního stupně podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil řízení o úpravu poměrů k nezletilému D. Š., poté, co otec vzal návrh na zahájení řízení zpět.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že podle jejího přesvědčení v řízení, ve kterém bylo vydáno napadené usnesení, soud porušil její základní práva zaručená ústavním pořádkem, neboť je založeno na formalistickém procesním postupu soudu, a to zejména obvodního soudu. Podle názoru stěžovatelky městský soud přejal jen velmi krátké odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, aniž blíže zkoumal postavení stran ve věci a nijak se nevypořádal s podaným návrhem stěžovatelky při soudním jednání u obvodního soudu dne 10. srpna 2015, ve kterém navrhovala, aby nezletilý byl svěřen do její výchovy a otci stanoveno výživné ve výši 25 000 Kč. Stěžovatelka má za to, že v předmětném soudním řízení bylo výrazným způsobem pochybeno, a to z procesních důvodů a z důvodu, že soud vůbec nechránil práva nezletilého dítěte. Ve věci rozhodující soudy nepřipustily jakákoliv tvrzení stěžovatelky včetně předložení důkazů k těmto tvrzením a tím ji znemožnily domáhat se jakéhokoliv práva jako matky nezletilého, tedy kvalifikovaně bránit nezletilého syna. K tomu OSPOD Městské části Praha 16 - Radotín se připojil k návrhu otce na zastavení řízení, ačkoli v době rozhodování soudu, tedy v srpnu 2015, byl syn ještě nezletilý.

4. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí v rozsahu uvedeném stěžovatelkou z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

6. Ústavní soud připomíná, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy dochází primárně za situace, je-li někomu upřena samotná možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud o podaném návrhu odmítne jednat či zůstává-li nečinný, či odmítne-li provést důkazy, ač hodnocení jiných provedených důkazů by nevedlo ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Dále pak by bylo možné shledat porušení článku 36 odst. 1 Listiny v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. K takové situaci ale v projednávaném případě nedošlo.

7. Ústavní soud z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí ověřil, že soud odvolací soud se celou věcí podrobně zabýval a náležitě popsal, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, jakými úvahami se řídil a na základě jakých skutečností rozhodl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že otec vzal zpět návrh na zahájení řízení ze dne 2. října 2013, ve kterém se domáhal úpravy poměrů k nezletilému a svěření nezletilého do střídavé péče, po zahájení jednání dne 10. srpna 2015. Odvolací soud se zabýval tím, zda stěžovatelka se zpětvzetím návrhu nesouhlasila z vážných důvodů. Konstatoval, že řízení je na samém počátku, a to zejména z důvodu obstrukčního jednání stěžovatelky. Nebylo možno tak dovodit, že by se otec snažil zpětvzetím návrhu zmařit vydání pro něj nepříznivého rozsudku. Z postoje stěžovatelky v průběhu celého řízení (žádost o odročení jednání nařízeného na 7. listopadu 2013, opakovaná nedůvodná námitka podjatosti soudců vznesená při jednání 9. prosince 2013, opakované se nedostavení k pohovoru s kolizním opatrovníkem, nedůvodný návrh na změnu opatrovníka, nedůvodný návrh na přenesení příslušnosti, neúplná odvolání proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 2014 č. j. 50 Nc 196/2013-75 a 50 Nc 196/2013-76 a ze dne 13. února 2015 č. j. 50 Nc 196/2013-129) je zřejmé, že stěžovatelka zcela záměrně řízení prodlužovala. Toto zjištění a dále skutečnost, že nezletilý dosáhne dne 28. prosince 2015, tedy za 14 dnů od vydání rozhodnutí, plné svéprávnosti, tedy nebude již na místě rozhodovat o jeho výchově, přičemž kolizní opatrovník proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebrojil, vedl odvolací soud k závěru, že stěžovatelka nemá právní, morální ani procesně ekonomický důvod, který by svědčil pro závěr o vážném důvodu nesouhlasu se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení. Z důvodu nabytí plné svéprávnosti nezletilého nebyly podle názoru odvolacího soudu naplněny ani podmínky pro vyslovení neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení podle § 15 z. ř. s., neboť nebyly naplněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu z úřední povinnosti.

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě opakuje námitky uplatněné v odvolacím řízení a žádá-li přezkum těchto námitek, staví Ústavní soud do role další soudní instance, která Ústavnímu soudu nepřísluší. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2016


David Uhlíř v. r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 687/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies