IV. ÚS 1666/16

30. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. Ladislava Militkého, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3464/2015 ze dne 5. 2. 2016, rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 56/15-99 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 11 C 6/2013, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 23. 5. 2016 Ústavní soud obdržel návrh směřující proti shora označeným soudním rozhodnutím.

Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky nesplňuje.

Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. řízení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 834/10, III. ÚS 60/15 aj.), je zcela zjevné, že i nyní podaný návrh byl opět podán v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu, neboť v prvé řadě nebyl naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud je toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku opětovného poučení neefektivním a formalistickým (srov. sp. zn. III. ÚS 3088/14, II. ÚS 2286/15 IV. ÚS 2230/15 a další).

Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 30. května 2016


JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1666/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies