I. ÚS 845/16 #2

30. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ústavní stížnost stěžovatelky KÁMEN Zbraslav, a. s., se sídlem v Praze, Žitavského 1178, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze, Dlouhá 16, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 81/2015-244 ze dne 9. prosince 2015, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení A. G. Service s. r. o., se sídlem v Chotěšově 167, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vedlejší účastnice řízení se v řízení před Okresním soudem v Litoměřicích proti stěžovatelce domáhala určení, že jí náleží dobývací prostory Dobkovičky a Litochovice I, a také práva k dobývacím prostorům Dobkovičky, Litochovice a Litochovice I. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že práva vedlejší účastnice řízení byla promlčena. Proti rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice řízení odvolání, Krajský soud v Ústí nad Labem toto rozhodnutí potvrdil.

2. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatelka podala dovolání. Nejvyšší soud toto dovolání v části týkající se vlastnického práva k dobývacím prostorům odmítl (stěžovatelka nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání). V části týkající se práva k dobývacím prostorům Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není dána pravomoc civilních soudů. Smlouva o převodu dobývacího prostoru je veřejnoprávní smlouvou, spory z ní mají být řešeny podle správního řádu z roku 2004. V projednávané věci měl spor rozhodovat Obvodní bánský úřad pro území kraje Ústeckého, který k uzavření smlouvy udělil souhlas. Nejvyšší soud proto v této části rozhodnutí krajského a okresního soudu zrušil, řízení zastavil a určil, že věc má být postoupena Obvodnímu bánskému úřadu pro území kraje Ústeckého.

3. Proti rozsudku Nejvyššího soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jimi došlo k porušení řady ustanovení ústavního pořádku, zejména jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Postup Nejvyššího soudu a jeho následné rozhodnutí byly překvapivé a nepředvídatelné. Soud nedostatečně a zejména nesprávně vyhodnotil, zda je ve věci dána pravomoc správních orgánů. Tím bylo stěžovatelce odejmuto právo na soudní ochranu, v řízení dojde k nepřiměřeným průtahům. Nejvyšší soud se navíc odchýlil od své předchozí judikatury a judikatury Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka také požádala o přiznání odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť ve věci hrozí, že bude rozhodovat orgán, jehož pravomoc není dána.

4. Obvodní bánský úřad pro území kraje Ústeckého k ústavní stížnosti sdělil, že nemá pravomoc k projednání a rozhodování věci. Podle jeho názoru jde o smlouvy soukromoprávní povahy; ke správnému závěru dospěla judikatura správních soudů a nejednotnost panující mezi civilním a správním soudnictvím by měla být sjednocena.

5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížnosti, napadeným rozhodnutím a dalšími přílohami spisu; dospěl přitom k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.

6. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 692/14 ze dne 23. 4. 2014). Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nebo tam, kde má stěžovatel k dispozici další procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

7. Ústavní soud opakovaně odmítl ústavní stížnosti jako nepřípustné v případech, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení. Tak je tomu i v projednávané věci - Nejvyšší soud věc rozhodnutím neukončil, nýbrž postoupil k rozhodování jinému státnímu orgánu. Skutečnost, že se jedná orgán veřejné správy, na uvedeném nic nemění. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 ústavy České republiky) nerozhoduje o rozdělení agendy civilní a správní soudnictví podle veřejnoprávní a soukromoprávní povahy vztahů, které jsou předmětem sporů. Nalezení odpovídající hranice je věcí obecné justice, které má pro případy sporů o pravomoc i specializovaný orgán soudního typu - zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. V případě, že není dáno rozhodnutí zvláštního senátu o kompetenčním sporu, ale napadeno je pouze (kasační) rozhodnutí, které popírá pravomoc k rozhodnutí, je ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva (usnesení sp. zn. I. ÚS 1092/07 ze dne 14. 5. 2007). Teprve rozhodnutí zvláštního senátu může Ústavní soud podrobit přezkumu. Není-li přitom rozlišování soukromého a veřejného práva otázkou základních práv a svobod, nemůže Ústavní soud zasahovat zvláštnímu senátu do posouzení otázky, zda věc stěžovatelky má veřejnoprávní nebo soukromoprávní povahu [např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 349/03 ze dne 26. 2. 2004 (U 8/32 SbNU 501), sp. zn. Pl. ÚS 2/09 ze dne 7. 4. 2009 či sp. zn. Pl. ÚS 32/09 ze dne 2. 3. 2010].

8. V projednávané věci byla věc postoupena Obvodnímu bánskému úřadu pro území kraje Ústeckého. Vůči jeho rozhodnutí (a případnému rozhodnutí o opravném prostředku) je stěžovatelce zachována soudní ochrana (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z argumentace stěžovatelky je zřejmé, že správní soudy v obdobných otázkách zaujímají jiný náhled, než který zvolil Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí. Ostatně i samotný obvodní báňský úřad ve svém sdělení Ústavnímu soudu popřel, že by byla dána jeho pravomoc. Argumentace stěžovatelky má tedy nezanedbatelnou oporu, nicméně věc stále může být plně vyřešena v rámci mechanismů obecného soudnictví. Obvodní báňský úřad buďto svou pravomoc přijme a o věci rozhodne (stěžovatelka se následně podle výsledku řízení bude moci obrátit na soud), nebo tento úřad svou pravomoc rozhodnout ve věci formálně popře (takový postup by odpovídal obsahu sdělení, které zaslal Ústavnímu soudu). V takovém případě musí obvodní báňský úřad podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu (srov. usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 34/2006-22 ze dne 28. 5. 2007, publ pod. č. 1277/2007 Sb. NSS, a sp. zn. Konf 64/2005-33 ze dne 14. 8. 2006, publ. pod č. 967/2006 Sb. NSS). Pokud tak obvodní báňský úřad neučiní, může tento návrh podat sama stěžovatelka, která je ze zákona účastníkem případného řízení před zvláštním senátem v této věci (§ 3 odst. 2 a 3 zákona č. 131/2002 Sb.).

9. Lze tedy shrnout, že ústavní stížností bylo napadeno kasační rozhodnutí popírající pravomoc civilních soudů, řízení o věci tak pokračuje před obvodním báňským úřadem. Ústavní stížnost je z toho důvodu nepřípustná. Na věc přitom nedopadají závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 1244/15 ze dne 23. 12. 2015, neboť v projednávané věci Nejvyšší soud popřel pravomoc formálně bezvadným způsobem (srov. odst. 13 tohoto nálezu).

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2016


David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 845/16 #2, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies