II. ÚS 1029/16

31. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., adresa Věznice Mírov, 789 53 Mírov, zastoupeného Mgr. et Mgr. Martinem Čankem, advokátem se sídlem Nádražní 9, 789 85 Mohelnice, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2015, č. j. 21 Co 338/2015-60, a usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. července 2015, č. j. 5 C 125/2015-45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

2. Okresní soud Praha – západ usnesením ze dne 14. července 2015, č. j. 5 C 125/2015-45, zamítl v rámci řízení vedeného původně u Okresního soudu v Šumperku v pořadí druhou námitku žalovaného (stěžovatele) ze dne 8. července 2015 týkající se místní (ne)příslušnosti zdejšího soudu. Důvodem pro zamítnutí této další námitky byla skutečnost, že o první námitce žalovaného, kterou uplatnil při prvním úkonu, který mu příslušel [viz § 105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. února 2015, č. j. 15 C 182/2014-32, kterým byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Šumperku a věc byla postoupena Okresnímu soudu pro Prahu – západ. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. března 2015.

3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. prosince 2015, č. j. 21 Co 338/2015-60, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že námitka místní nepříslušnosti je přípustná pouze tehdy, když ji účastník řízení učiní při svém prvním procesním úkonu, což bylo v dané věci při podání ze dne 20. ledna 2015, o němž Okresní soud v Šumperku rozhodl právě výše zmiňovaným usnesením ze dne 18. února 2015, č. j. 15 C 182/2014-32. Pokud účastník řízení vznese námitku místní nepříslušnosti opožděně nebo nedůvodně, jak tomu bylo v daném případě, je třeba ji s ohledem na § 105 odst. 4 o. s. ř. zamítnout. Odvolací soud uzavřel, že námitka místní nepříslušnosti vznesená podáním ze dne 8. července 2015 nebyla uplatněna prvním úkonem, který žalovanému příslušel, a proto ji zamítl.

II.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného práva na zákonného soudce. Po stručné rekapitulaci průběhu řízení uvádí, že v případě Okresního soudu Praha – západ nebyly naplněny podmínky pro určení místní příslušnosti vyplývající z § 85 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 11 odst. 1 o. s. ř. Zdůrazňuje, že skutečnost, že se před výkonem trestu odnětí svobody nacházelo jeho faktické bydliště na území obvodu Okresního soudu Praha – západ, je pro posouzení místní a věcné příslušnosti bez významu. Navíc podotýká, že z jeho podání nelze činit žádný závěr, že by v daném místě bydlel s úmyslem zdržovat se tam trvale.

III.
5. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, pročež dospěl k závěru, že není opodstatněná.

6. Stěžovatel v dané věci nesouhlasí se závěry obecných soudů ohledně posouzení místní příslušnosti, které vyplývají z aplikace § 105 o. s. ř. Ustanovení § 105 o. s. ř. určuje, do kdy je soud oprávněn z vlastní iniciativy či k námitce účastníka zkoumat místní příslušnost. Místní příslušnost soudu má v rámci úpravy podmínek řízení zvláštní režim, neboť zkoumání místní příslušnosti se soustřeďuje jen na začátek řízení (§ 105 odst. 1 o. s. ř.). Jak např. konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. března 2015 sp. zn. 33 Cdo 16/2015, byla-li podána žaloba u místně nepříslušného soudu a začal-li tento soud jednat o věci samé nebo rozhodl-li ve věci samé bez jednání (vyjma vydání platebního rozkazu), takže již nemůže vyslovit svou místní nepříslušnost z vlastní iniciativy, a promeškal-li též účastník příležitost iniciovat rozhodnutí soudu o jeho místní příslušnosti, neboť neuplatnil námitku nedostatku místní příslušnosti při prvním úkonu, který mu příslušel (tedy také v případě, že ji uplatnil opožděně), pak tu již není k dispozici procesní postup, jímž by bylo možno změnit stav, že řízení bylo zahájeno u místně nepříslušného soudu; místní příslušnost již za žádných okolností zkoumat nelze a nedostatek místní příslušnosti procesního soudu je tak v důsledku koncentrace řízení zakotvené v § 105 odst. 1 o. s. ř. zhojen.

7. O obdobnou situaci jde i ve stávajícím případě. Stěžovatel námitku místní nepříslušnosti uplatnil v rámci řízení před Okresním soudem v Šumperku poprvé již dne 20. ledna 2015 a na základě této námitky byla usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. února 2015, č. j. 15 C 182/2014-32, vyslovena místní nepříslušnost tamního soudu a věc byla postoupena Okresnímu soudu pro Prahu – západ jako soudu místně příslušnému. Pokud stěžovatel nesouhlasil s tímto rozhodnutím, mohl proti němu brojit řádnými opravnými prostředky, které mu občanský soudní řád nabízí. Takto však tehdy nepostupoval a nyní toto svoje zaváhání nemůže napravit podáním nové námitky místní nepříslušnosti, potažmo cestou podání ústavní stížnosti.

8. Ze shora uvedených důvodů tedy Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů a posoudil tak ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2016


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 1029/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies