III. ÚS 1507/15

31. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem Ponávka 2, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. února 2015 č. j. 23 Co 616/2014-300 a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. září 2014 č. j. 4 P 124/2011-267, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka (dále rovněž "matka") ústavní stížností napadá všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka rovněž argumentuje údajným porušením čl. 3 odst. 1, odst. 2, čl. 14 odst. 2 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

II.

Jak se zjišťuje z obsahu ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve věci péče o nezletilého J. K., dále rovněž "nezl. J."), zastoupeného Městským úřadem v Ústí nad Orlicí jako opatrovníkem v řízení o úpravu poměrů nezl. J. pro dobu po rozvodu manželství rodičů, svěřil nezl. J. do střídavé péče rodičů, přičemž každý lichý kalendářní týden svěřil nezl. J. do péče matky a každý sudý týden do péče otce (výrok I). Dále určil hodinu a místo předání nezl. J. a výši výživného v částce 2 000,- Kč měsíčně, kterou je povinna přispívat matka na nezl. J. a částkou 1 000,- Kč, kterou je na výživu nezl. J. povinen přispívat otec k rukám matky (výrok II).

Okresní soud rozhodl na návrh matky, která se podáním ze dne 26. 2. 2013 domáhala úpravy poměrů nezl. J. po rozvodu manželství s odůvodněním, že od srpna 2011 nežije ve společné domácnosti s otcem nezl. J. Výchova a výživa nezl. J. byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 10. 2011 č. j. 4 P 124/2011-33 a poté byl dalším rozhodnutím soudu upraven styk nezl. J. s jeho otcem.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání matky změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně místa předání nezl. J. Odvolací soud tak rozhodl poté, co doplnil dokazování zejména zprávou MUDr. Anny Hanušové, lékařky Fakultní nemocnice Hradec Králové, psychiatrického oddělení, z níž bylo zjištěno, že nezl. J. trpí pervazivní vývojovou poruchou Aspergerova syndromu a hyperkinetickou poruchou. Chlapec potřebuje jasná a pevná pravidla, ke zdárnému vývoji potřebuje co nejstabilnější prostředí a zázemí. Odvolací soud přisvědčil názoru matky, že Aspergerův syndrom výrazně oslabuje schopnost nezletilého přizpůsobit se změně prostředí a vyžaduje nastolení pravidelného denního režimu. Takový režim je podle názoru znalce, odborné lékařky i odvolacího soudu právě střídavá péče, která nezl. J. zajistí stabilní a nanejvýš žádoucí výchovné prostředí u obou jeho rodičů. Tato forma péče je vhodnější, než dosavadní výlučná péče matky a nepravidelný styk nezl. J. s otcem.

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s názorem obecných soudů, že střídavá péče je nejvhodnější formou výchovy dítěte a poukazuje na údajně se stupňující agresivitu otce dítěte vůči ní, která byla důvodem nuceného odchodu ze společné domácnosti. Vyslovuje přesvědčení, že tato změna povede naopak k negativním reakcím v chování dítěte a představuje nepřiměřenou zátěž pro jeho stávající psychický stav. V souvislosti s uvedenou problematikou poukazuje stěžovatelka na závěry uvedené v usneseních Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2441/13 a sp. zn. I. ÚS 122/15.

Oběma soudům stěžovatelka vytýká, že ve svém rozhodování nevzaly v úvahu nejlepší zájem nezl. dítěte, pokud nepřihlédly k dosavadní formě jeho výchovy, která je pro něj již zavedeným a osvědčeným výchovným prostředím, s nímž se sžil a našel v něm nezbytné jistoty. Ztrátou těchto "jistot" se podle názoru stěžovatelky dítě ocitne v "nestabilním prostředí", které nevyhovuje jeho potřebám, je "nad jeho možnosti" a neprospívá ani jeho specifickému zdravotnímu stavu.

Odvolací soud porušil údajně právo na soudní ochranu a zásadu nejlepšího zájmu nezl. dítěte, jestliže nedoplnil dokazování dalším znaleckým posudkem, resp. jiným způsobem neověřil, zda aktuálně stanovená diagnóza dítěte nemůže nějak změnit závěry soudu prvního stupně, k nimž tento soud dospěl po provedeném dokazování.

Stěžovatelka se domáhá toho, aby dítě bylo svěřeno do její výlučné péče.

IV.

Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky, obsahu napadených rozhodnutí i dosavadní judikatury Ústavního soudu, vztahující se především k problematice svěřování nezletilých dětí po rozvodu manželství jejich rodičů do střídavé péče, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud respektuje při svém rozhodování, že těžiště rozhodování o tom, kterému z rodičů, resp. oběma rodičům má být nezletilé dítě svěřeno do péče, je ze zákona svěřeno především obecným soudům. Právě obecné soudy jsou těmi orgány státní moci, které mají na základě bezprostředně provedeného dokazování a za účasti obou rodičů a orgánu sociálněprávní ochrany dětí nejlepší podmínky pro posouzení všech specifických okolností projednávané věci.

V projednávané věci byla oběma soudy zkoumána osobnost dítěte samého, byl proveden diagnostický pohovor s nezl. J., psychologické vyšetření PhDr. Mervartovou v rámci trestního řízení i zpracován znalecký posudek PhDr. Romana Miletína, znalce z odvětví psychologie; v rámci odvolacího řízení byla zpracována zpráva MUDr. Anny Hanušové, lékařky Fakultní nemocnice Hradec Králové z psychiatrického oddělení k současnému zdravotnímu stavu nezl. J. Ze všech těchto důkazů vyplynulo, že střídavá péče nejen že pro nezl. J. není zatěžující či jinak nevhodná, ale právě nastolení pravidelného a dopředu tedy očekávaného režimu střídání pobytu dítěte u obou jeho rodičů bude pro jeho rozvoj a potřebu citového a rodinného zázemí a jistot přínosné. V průběhu řízení bylo zjištěno, že nezl. J. má rád oba své rodiče i svoji polorodou sestru, více respektuje výchovný přístup svého otce, což je pro občasné nutné usměrnění jeho chování prospěšné a nutné.

Všechna tato skutková zjištění poskytla obecným soudům dostatečný podklad pro jejich rozhodnutí o střídavé výchově.

Žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebylo shledáno.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Brně dne 31. května 2016


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 1507/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies