III. ÚS 1162/16

31. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., zastoupené Mgr. Barbarou Wilczkovou, advokátkou, sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2016 č. j. 5 To 108/2015-1756, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. září 2015 sp. zn. 45 T 2/2011, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 4. 2016, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí, kdy v daném řízení byl zamítnut její návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 2/2011, ve které byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání osmi let se zařazením do věznice s ostrahou.

2. Trestná činnost, pro kterou byla odsouzena v původním řízení, spočívala, stručněji shrnuto, v nakládání se dvěma blankosměnkami, které, ač měly sloužit ke zcela jinému účelu, neoprávněně doplnila a uplatnila před soudem. Stěžovatelka však prohlašovala a nadále prohlašuje, že závěry obecných soudů o účelu a vyplňování těchto směnek jsou mylné.

3. Stěžovatelka namítá, že v řízení o obnově nebyly dostatečně reflektovány její důkazní návrhy, a to jak pokud jde o listiny, tak navrhované výslechy svědků. Pokud je soudy odmítly provést pro nadbytečnost, jde o odůvodnění nepřesvědčivé. V případě navrhovaného výslechu Lucie Barátové soud navíc uvedl, že již ve věci vypovídala, ačkoliv šlo o výpověď v jiném řízení, než bylo předmětem návrhu na obnovu. Tato svědkyně přitom měla soudu potvrdit, že asistentky poškozeného pana Hrdličky nikdy neměly k dispozici čistý list papíru s jeho podpisem tak, jak pan Hrdlička uváděl. V případě důkazního návrhu na předložení výpisů z bankovních účtů společnosti BRENTY EU s.r.o. soud uvedl, že tento důkazní návrh je činěn opakovaně, což není pravda. Při vlastním hodnocení důkazů pak soudy přespříliš odkazují na dokazování v původním řízení, ač měly především porovnávat výsledky tohoto dokazování v původním řízení s důkazy, které soud provedl v řízení o obnově.

4. Z uvedených důvodů je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.
5. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky ustanovení § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

III.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud úvodem v obecné rovině konstatuje, že návrh na povolení obnovy řízení je, na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona a dovolání, mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních. Je určen k nápravě vad vzniknuvších tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a to pakliže takto dotčený skutkový základ může ovlivnit právní posouzení věci a následně i výrok o vině, trestu, nebo náhradě škody.

8. Podle ustanovení § 278 odst. 1 věty prvé trestního řádu se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolí, "vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu". V řízení o povolení obnovy se tedy nezjišťuje správnost původního rozhodnutí, nýbrž se posuzuje, zda došlo k předložení nových skutečností či důkazů, které by mohly změnit dosavadní výroky napadeného rozhodnutí.

9. Novými skutečnostmi mohou být pouze skutečnosti soudu v původním řízení neznámé, které však již v době vydání rozhodnutí existovaly a teprve později vyšly najevo. Novou skutečností může být pouze objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 178/03 [Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 20, str. 417]). Nelze také v jakékoli "nové" skutečnosti nebo důkazu, soudu dříve neznámému, spatřovat bez dalšího důvod k obnově řízení, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu, což znamená, že obecné soudy musí při projednávání návrhu na obnovu řízení vždy zkoumat, zda jsou předkládány nové skutečnosti či důkazy, které jsou způsobilé samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu [shodně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 62/04 (Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, usnesení 19, str. 409)].

10. Stěžovatelka napadá, že soudy neprovedly některé jí navrhované důkazy, a rovněž polemizuje s hodnocením těch důkazů, které provedeny byly. Ústavní soud nicméně připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srovnej čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy České republiky). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

11. Nutno konstatovat, že ve věci bylo provedeno na poměry řízení o obnově (o kterou mimochodem stěžovatelka žádá již podruhé) až nadstandardně rozsáhlé dokazování, byla vyslechnuta řada svědků (srov. str. 3-5 usnesení Krajského soudu v Ostravě), a provedené důkazy jsou v odůvodnění napadených rozhodnutí velmi podrobně hodnoceny. Případné nepřesnosti v odůvodnění neprovedení navrhovaných důkazů uváděné stěžovatelkou mohou představovat pochybení nejvýše marginálního charakteru, pro které by stěží bylo možno uskutečněné podrobné dokazování ve věci a jeho hodnocení považovat za nedostatečné, ba dokonce představující pochybení v rovině ústavněprávní. Rovněž stěžovatelčino tvrzení, že soudy dostatečně neporovnávaly výsledky dokazování v původním řízení s důkazy provedenými v řízení o obnově, je pouhou polemikou se závěry obecných soudů postrádající jakýkoliv ústavněprávní rozměr.

12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2016


Josef Fiala v.r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 1162/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies