II. ÚS 3551/15

31. 05. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 6 To 394/2014, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015 č. j. 3 Tdo 1005/2015-51, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2015, stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 6 To 394/2014 (dále jen "rozsudek městského soudu"), kterým byl v celém rozsahu zrušen rozsudek soudu prvého stupně a stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Rovněž napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 3 Tdo 1005/2015, kterým byl k dovolání nejvyššího státního zástupce zrušen rozsudek městského soudu, a bylo mu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

2. Stěžovatel má za to, že v řízení došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, zejména pak tím, že rozsudek městského soudu vykazuje znaky překvapivosti. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.
3. Ústavní stížnost není přípustná.

4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

5. Pokud jde o rozsudek městského soudu, tento již byl zrušen a ve vztahu k němu tedy není splněna základní podmínka ústavní stížnosti, totiž existence pravomocného rozhodnutí porušujícího základní práva či svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem (§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

6. Co se týče usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

7. Stěžovatel napadá zrušující usnesení Nejvyššího soudu. Nejde tedy o rozhodnutí konečné, nýbrž o rozhodnutí, jež vrací věc do rozhodovacího procesu k odvolacímu soudu. Byť je soud nižšího stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v kasačním rozsudku, nelze dopředu presumovat podobu jeho rozhodnutí ani konečný výsledek řízení. Z těchto důvodů nelze považovat napadené usnesení Nejvyššího soudu za pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele. Jde o rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (obdobně viz například usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 698/12, dostupné v databázi NALUS na http://www. usoud.cz).

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2016

JUDr. Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 3551/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies