III. ÚS 905/13 - K povinnosti policie prověřit okolnosti trestního oznámení před přikročením k prohlídce jiných prostor

07. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Předpokladem pro nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků jako neodkladného a neopakovatelného úkonu je existence důvodného podezření o tom, že byl spáchán trestný čin. I přesto, že se jedná o počáteční fázi řízení, musí mít orgány činné v trestním řízení k dispozici dostatek informací a důkazů, které jsou o existenci důvodného podezření způsobilé přesvědčit objektivního pozorovatele.

Nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků bez náležitého prošetření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je nepřiměřeným zásahem do práva na soukromí zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na domovní svobodu dle čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že orgány činné v trestním řízení konají v dobré víře ve správnost informací uvedených v trestním oznámení, jestliže při vynaložení rozumného úsilí k ověření těchto informací mohly nedůvodnému zásahu do základních práv zabránit.

(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 28.06.2016 sp. zn. III. ÚS 905/13)

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Aleše Dostalíka, zastoupeného JUDr. Bronislavou Wittnerovou, MSc., advokátkou se sídlem Jiřího z Poděbrad 9, 779 00 Olomouc, proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Olomouci dne 11. prosince 2012 č. j. 0 Nt 3124/2012-3 a č. j. 0 Nt 3125/2012-3, za účasti Okresního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Olomouci jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

I. Příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2012 č. j. 0 Nt 3124/2012-3 a č. j. 0 Nt 3125/2012-3 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soukromí podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na ochranu obydlí dle čl. 12 Listiny základních práv a svobod.

II. Příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2012 č. j. 0 Nt 3124/2012-3 a č. j. 0 Nt 3125/2012-3 se ruší.


Odůvodnění:

I.
Skutkový děj a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní soud obdržel dne 14. března 2013 návrh podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků, jelikož jimi mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel konkrétně uvádí porušení práva na ochranu soukromí, nedotknutelnost obydlí, práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces, přičemž také uvádí, že došlo k porušení výhrady zákona při ukládání povinnosti, což jsou všechno práva plynoucí z Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Dne 3. prosince 2012 obdržel policejní orgán písemné oznámení o podezření ze spáchání trestného činu porušování autorských práv, kterého se měl dopustit neznámý pachatel pod přezdívkou "Nereoripo" v blíže specifikovaných dnech a hodinách tím, že se připojoval k internetu a sdílel s ostatními uživateli autorskoprávně chráněná díla. Dle oznámení se měl neznámý pachatel připojovat z počítačů identifikovaných IP adresami X1 a X2, přičemž uvedená díla sdílel s využitím programového vybavení DC++ prostřednictvím výměnné sítě typu P2P organizované na uzlu "Best of all hubs". Konkrétně měl tímto způsobem zpřístupnit 66,64 TB dat autorskoprávně chráněných děl, a to komerční software, hudební díla ve formátu MP3 a filmová díla. Stažením konkrétních filmových děl "Abraham Lincoln: Lovec upírů" a "Bitevní loď" mělo být zjištěno, že se jedná o filmy o velikosti 2,79 GiB a 4,52 GiB, oboje typu Blue-Ray, chráněné autorským zákonem. Stejný uživatel je uveden na stránkách http://spoluprace.biz.ly, kde nabízí stažení konkrétních filmů. Uživatel se stejnou IP adresou měl být dále uveden na stránkách poradny www.zive.cz. Kontaktní údaje mají být "dále vztahovány k doméně datovky.eu a jejím emailovým adresám". Oznámení s přílohami bylo zasláno z emailu ifpicr@centrum.cz (viz spis č. j. KRPM-158737-62/TČ-2012-140581-27, na č. l. 71), a byla pod ním podepsána ředitelka České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI).

3. Dalšího dne, tedy 4. prosince 2012, byly zahájeny úkony trestního řízení pro přečin podle § 270 odst. 1 trestního zákoníku. K adrese datovky.eu bylo z kontaktů na webu zjištěno, že uvedené stránky provozuje stěžovatel. Při provedeném šetření na adresách uvedených v sekci kontakty (v areálu výstaviště v Přerově a v areálu Loreza s.r.o. ve Velkém Týnci) policejní orgán zjistil, že v areálech je poskytováno připojení počítačům, které jsou identifikovány IP adresami specifikovanými v oznámení o podezření spáchání trestného činu. Policejní orgán si vyžádal seznam osob, které mají v areálech pronajaté kanceláře, přičemž při srovnání nájemců z obou areálů byla nalezena shoda v osobě stěžovatele.

4. Dne 6. prosince 2012 zaslal policejní orgán k Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci podněty k vydání příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků v Přerově a ve Velkém Týnci. Následujícího dne podal státní zástupce návrh na vydání uvedených příkazů. Prohlídka měla být provedena jako neodkladný úkon před zahájením trestního stíhání vzhledem k objemu sdílených dat a vzhledem k tomu, že nájem v daných objektech byl sjednán na dobu určitou do konce února nebo března 2013, přičemž stěžovatel dosud neuhradil nájemné, tudíž existovalo podezření, že změní místo sdílení dat.

5. Okresní soud v Olomouci vydal příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků dne 11. prosince 2012 s odůvodněním, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, jelikož jiným zajištěním důkazů by hrozilo, že věci důležité pro trestní řízení budou podezřelými osobami odstraněny. Dne 14. ledna 2013 byly provedeny obě prohlídky jiných prostor a pozemků, při nichž byly zajištěny některé věci stěžovatele (PC, tablet, atd.).

6. Dne 15. ledna 2013 oslovil policejní orgán oznamovatele trestného činu za účelem jeho ověření, přičemž vyšlo najevo, že oslovená organizace ve skutečnosti autorem trestního oznámení není. Ředitelka ČNS IFPI v přípisu ze dne 16. ledna 2013 mimo jiné uvádí, že kontaktní adresa uvedená v trestním oznámení již není platná, formální úprava dokumentu neodpovídá standardní úpravě oficiálních dokumentů organizace a použitý podpis není jejím podpisem. Uvádí rovněž, že skutečnosti uváděné v trestním oznámení jsou zmatené, neboť členové ČNS IFPI nevydávají filmová díla, a tudíž tato organizace od uživatelů jako vzorek nikdy nestahuje filmy. Na závěr dodává, že organizace se jednáním oznamovatele cítí poškozena, pročež zvažuje podání trestního oznámení.

7. Z předběžného vyjádření znalce ze dne 17. ledna 2013 vyplynulo, že provoz hubu (tj. rozbočovače) "Best of all hubs", na nějž se měl neznámý pachatel připojovat, byl dle oznámení jeho správce na domovské stránce bestofallhub.com ukončen. Dle zjištění z HTTP hlavičky byla poslední změna souboru s tímto oznámením provedena dne 30. září 2012. Znalec však nemohl s jistotou říci, že provoz rozbočovače neprobíhal i po tomto datu např. na jiné IP adrese v uzavřené komunitě. V zabavených počítačích nebyla zjištěna přítomnost programu pro využívání sítě DC ani jiných P2P sítí.

8. Ze spisového materiálu dále plyne, že věci zajištěné při prohlídce jiných prostor byly dne 18. ledna 2013 vráceny policejnímu orgánu. Z úředního záznamu Policie České republiky ze dne 21. ledna 2013 se podává, že do doby vydání znaleckého posudku, jehož předmětem má být určení obsahu zašifrovaných souborů, nelze rozhodnout o vydání věcí stěžovateli.

9. Z vysvětlení správce objektu v Přerově vyžádaného dne 23. ledna 2013 dále vyšlo najevo, že stěžovatel uzavřel nájemní smlouvu k uvedeným prostorům a fakticky se do nich nastěhoval až v odpoledních hodinách dne 26. listopadu 2012, tudíž se ani nemohl v některých hodinách uvedených v trestním oznámení dopouštět protiprávního jednání sdílením autorskoprávních děl z uvedených IP adres. Téhož dne bylo za pomoci konzultanta z oboru počítačové kriminality Krajského ředitelství Olomouckého kraje provedeno šetření k osobě vydávající se za ČNS IFPI, přičemž bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno pomocí anonymizační sítě TOR s přípojným místem ve Švédsku. Podrobnosti k odesílateli nebylo možné zjistit.

10. Při provedení šetření v rozbočovači "Best of all hubs" dne 12. února 2013 bylo zjištěno, že tato stránka, kde měl stěžovatel data sdílet, již delší dobu není v provozu a je nedostupná. Usnesením policejního orgánu z téhož dne byly vráceny věci zajištěné při prohlídce s odůvodněním, že nelze prokázat, že tyto věci byly použity ke spáchání trestného činu, což vycházelo ze závěrů znaleckého posudku.

11. Dne 19. února 2013 bylo trestní stíhání proti neznámému pachateli pro trestný čin podle § 270 odst. 1 trestního zákoníku odloženo. Policejní orgán v příslušném usnesení uvádí, že ke skutku nemohlo dojít, neboť se stejná osoba nemohla připojovat z obou míst najednou a stěžovatel získal připojení až poté, co měly být první soubory sdíleny. Rovněž bylo zjištěno, že rozbočovač "Best of all hubs" je od 30. září 2012 mimo provoz.

12. Stěžovatel podal dne 5. března 2013 žádost o prošetření postupu orgánů činných v trestním řízení. V reakci na tuto žádost mu bylo přípisem Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje č. j. KRPM-29197/ČJ-2013-1405UO ze dne 13. března 2013 s omluvou sděleno, že se v daném případě jednalo o exces, který nebyl v žádném případě motivován úmyslem způsobit mu jakoukoliv újmu. Jednalo se o výjimečný případ, kdy byl policejní orgán záměrně uveden v omyl, přičemž svou roli při uvedeném postupu sehrály i automatizované postupy a nezkušenost policistů. Stěžovatel byl v přípisu ujištěn, že již byla přijata opatření, která by měla do budoucna podobným excesům zabránit.

II.
Argumentace stěžovatele a ostatních účastníků řízení
13. Stěžovatel zpochybňuje postup orgánů činných v trestním řízení, když trestní řád požaduje, aby zkoumaly a prošetřovaly všechny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Hlavní pochybení stěžovatel spatřuje v tom, že k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků došlo ještě před zahájením trestního stíhání, aniž by bylo řádně odůvodněno, proč se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný. Jelikož dle stěžovatele v daném případě neexistoval legitimní důvod pro provedení prohlídky, neexistoval ani důvod pro zajištění věcí, které patří stěžovateli. Proto v daném postupu stěžovatel shledává porušení práva plynoucího z čl. 12 odst. 1 Listiny.

14. Stěžovatel dále uvádí, že nebylo v této fázi trestního řízení vymezeno, kdo je osobou podezřelou, nebylo vyjasněno procesní postavení stěžovatele a také zmiňuje skutečnost, že v příkazech k provedení prohlídky absentuje uvedení lhůty, do kdy mají být úkony provedeny, a rovněž absentuje specifikace osob podezřelých, které hypoteticky mohly věci důležité pro trestní řízení odstranit. Samotná skutečnost, že příkazy k provedení prohlídky byly vydány dne 11. prosince 2012 a realizovány byly až 14. ledna 2013, dle stěžovatele zpochybňuje neodkladnou povahu těchto úkonů.

15. Pochybení na straně policejního orgánu spatřuje stěžovatel rovněž ve skutečnosti, že k prošetření trestního oznámení a dalších skutečností, které by mohly již předem vyloučit, že se skutek vůbec mohl stát, došlo až po realizaci příkazů k provedení prohlídky, tedy až po citelném zásahu do ústavně garantovaných základních práv stěžovatele.

16. Z těchto důvodů stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené příkazy zrušil, a dále požaduje, aby Ústavní soud konstatoval, že provedené prohlídky byly nezákonné a zabavené věci byly odebrány bez právního důvodu, tedy nezákonně a postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.

17. Ústavní soud vyzval dle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu další účastníky řízení, aby se ve věci vyjádřili.

18. Okresní soud v Olomouci k věci uvedl, že i přes následný vývoj v trestní věci stěžovatele trvá na tom, že příkazy byly vydány v souladu s § 83a trestního řádu. Soudkyně neměla důvod pochybovat o skutečnostech uvedených v policejním spisu a návrhu státního zástupce. V odůvodnění příkazů je uvedeno, proč se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný (v daném případě šlo o jeden důvod pro neodkladnost a neopakovatelnost), co má být v prostorách nalezeno a příkazy obsahují také poučení, což jsou pro soudce nejdůležitější aspekty rozhodnutí tohoto typu. Dle soudkyně není účelné uvádět lhůtu k provedení příkazu, jelikož nemůže předpokládat pracovní zatížení policistů ani taktiku při vyšetřování případu. Trestní řízení bylo vedeno proti neznámému pachateli a stěžovatel vystupoval jako osoba spojující obě nemovitosti, byl tedy jednou možnou osobou podezřelou, což jsou skutečnosti vyplývající z odůvodnění příkazů.

19. Okresní státní zastupitelství v Olomouci se ve věci vyjádřilo tak, že podnět na vydání příkazů k prohlídce obsahoval také přiložené spisové materiály a z jejich prostudování bylo zjištěno, že podezření ze spáchání trestného činu je důvodné. Rovněž se logicky jevila úvaha policejního orgánu o odstranění stop trestné činnosti provozovatelem výpočetní techniky v případě, že by byl zvolen jiný než navrhovaný postup. Dozorový státní zástupce není vybaven odborným vzděláním o internetu a výpočetní technice, aby mohl nabýt dojmu, že údaje uvedené v trestním oznámení jsou nereálné. Z celé věci je zřejmé, že neznámý pachatel, který sepsal trestní oznámení, byl natolik znalý technické stránky věci, že zmátl orgány činné v trestním řízení.

20. Stěžovatel byl následně ze strany Ústavního soudu vyzván, aby využil svého práva na repliku, což také učinil. Domnívá se, že pokud dozorový státní zástupce nedisponuje odborným vzděláním o internetu a výpočetní technice, tak měl přizvat znalce z tohoto oboru, čímž by se předešlo zásahu do jeho základních lidských práv. Dále uvádí, že nebyl minimalizován zásah do jeho ústavně zaručených práv, když se soud nezabýval a nezdůvodnil, proč se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný, čímž došlo k porušení zásady přiměřenosti ze strany orgánů činných v trestním řízení. Na podporu svých argumentů stěžovatel poukazuje na přípis ze dne 13. března 2013, v němž bylo výslovně přiznáno, že došlo k zásahu do jeho práv a svobod neúmyslným pochybením policejního orgánu.

21. Ve smyslu § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo lze očekávat další objasnění věci.

III.
Předpoklady k projednání stížnosti a vlastní posouzení
22. Ústavní soud nejdříve přezkoumal splnění procesních podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost je přípustná [§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti.

23. Po prostudování ústavní stížnosti, vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení, jakož i vyžádaného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

24. Stíhání trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů je ústavně aprobovatelným veřejným zájmem, jehož podstatou je přenesení odpovědnosti za postihování nejzávažnějších porušování základních práv a svobod fyzickými a právnickými osobami na stát. Umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí soukromí jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat ústavněprávní limity, neboť s sebou nese vážné omezení základních práv a svobod jednotlivce. K omezení soukromí (tj. k prolomení respektu k němu) tak může ze strany veřejné moci dojít jen zcela výjimečně a jen tehdy, je-li to v demokratické společnosti nezbytné a účelu sledovaného veřejným zájmem nelze dosáhnout jinak [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3038/07 ze dne 29. února 2008 (N 46/48 SbNU 549)].

25. Výše uvedené lze vztáhnout i na provádění prohlídky jiných prostor a pozemků ve smyslu ustanovení § 83a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť před neoprávněnými zásahy ze strany veřejné moci jsou ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") či čl. 12 Listiny chráněny též soukromé prostory sloužící k výkonu pracovní či podnikatelské činnosti (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. června 2010 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.). Orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat tak, aby do práva na soukromí osob nezasahovaly víc, než je nezbytně nutné. Proporcionalitu zásahu je třeba hodnotit s ohledem na okolnosti každého případu, přičemž hodnotící kritéria zahrnují např. povahu a závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, existence důvodného podezření, že čin byl spáchán, dostupnost jiných důkazů či rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce [nález sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. listopadu 2012 (N 189/67 SbNU 271)].

26. Prohlídka jiných prostor může být jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedena i před zahájením trestního stíhání [§ 158 odst. 3 písm. i), § 160 odst. 4 trestního řádu]. Podle § 82 odst. 2 ve spojení s odst. 1 trestního řádu ji lze vykonat tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že se v těchto prostorách nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Je však třeba mít na paměti, že se jedná o úkon směřující k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (§ 158 odst. 3 trestního řádu). Z výše uvedeného plyne, že kromě důvodného podezření, že se v prostorách nachází věc důležitá pro trestní řízení, musí existovat rovněž důvodné podezření o tom, že byl spáchán trestný čin. I přesto, že se jedná o počáteční fázi řízení, musí mít orgány činné v trestním řízení k dispozici dostatek informací a důkazů, které jsou o existenci důvodného podezření způsobilé přesvědčit objektivního pozorovatele.

27. Skutečnost, že se podezření ze spáchání trestného činu později nepotvrdí, resp. že se skrz prohlídku nepodaří zajistit věci důležité pro trestní řízení, sama o sobě neznamená neústavnost provedeného zásahu. Skutková zjištění se ostatně v počátečních fázích trestního řízení pohybují pouze v rovině pravděpodobnosti. Za této situace je třeba hodnotit, zda se prohlídka mohla jevit důvodnou s ohledem na informace, které orgány činné v trestním řízení měly a mohly mít k dispozici v čase jejího nařízení. Ani skutečnost, že tyto orgány jednaly v dobré víře, je nezbavuje odpovědnosti za excesivní zásah, jestliže při vynaložení rozumného úsilí a dostupných prostředků mohly takovému zásahu zabránit (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Keegan proti Spojenému království ze dne 18. července 2006, č. 28867/03).

28. Nelze zapomenout na to, že uvedené orgány, zejména pak státní zástupce, jemuž náleží tzv. monopol veřejné žaloby, mají kromě povinnosti stíhat trestnou činnost a zamezovat jí, také povinnost chránit jednotlivce před negativními dopady účelově vyprovokovaných trestních řízení. Z toho plyne i jejich povinnost s dostatečnou péčí prověřovat alespoň v základních rysech věrohodnost informací, které získaly z trestních oznámení či podnětů, a nikoliv na základě vlastního šetření. Této povinnosti se nemohou zprostit s odvoláním na neznalost prošetřované problematiky. Svou činnost jsou totiž povinny vykonávat odborně a v případě neznalosti problematiky mají možnost (resp. povinnost) využít pomoci konzultanta se speciálními znalostmi z oboru (§ 157 odst. 3 trestního řádu).

29. V projednávaném případě obdržela policie trestní oznámení dne 3. prosince 2012. Následující den zahájila úkony trestního řízení a začala ověřovat informace v oznámení týkající se totožnosti údajného pachatele; již 7. prosince 2012, tedy o čtyři dny později, policie předložila podněty k vydání příkazů k prohlídce jiných prostor. Soudkyně uvedené příkazy vydala dne 11. prosince 2012. K samotné prohlídce došlo až 14. ledna 2013, přičemž od předložení podnětů až do 10. ledna 2013 nejsou ve spisu zaznamenány žádné další úkony ve věci. Až den poté, co vykonala prohlídku prostor a zajistila majetek stěžovatele, policie kontaktovala ČNS IFPI s dotazem, zda je autorem trestního oznámení ze dne 3. prosince 2012. Obratem obdržela odpověď ředitelky ČNS IFPI, dle níž uvedená organizace trestní oznámení neodeslala, přičemž poukázala mimo jiné na některé nesrovnalosti v něm. Téměř o měsíc později proběhlo šetření k rozbočovači, jehož prostřednictvím měla být díla nabízena ke stažení, přičemž bylo zjištěno, že již delší dobu není v provozu a nelze se k němu připojit.

30. Dozorový státní zástupce k tomu ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že není vybaven odborným vzděláním o internetu a výpočetní technice, aby mohl nabýt dojmu, že údaje uvedené v trestním oznámení jsou nereálné. Z celé věci je zřejmé, že neznámý pachatel, který sepsal trestní oznámení, byl natolik znalý technické stránky věci, že zmátl orgány činné v trestním řízení.

31. Ústavní soud konstatuje, že trestní oznámení vykazovalo řadu nedostatků, které mohly být při náležité péči odhaleny. Věrohodnost oznámení zpochybňuje již skutečnost, že nebylo odesláno z oficiální emailové adresy ČNS IFPI, která je v něm také uvedena (tedy ifpicr@ifpicr.cz), nýbrž z adresy ifpicr@centrum.cz. Dále je v něm nesprávně uvedena adresa sídla organizace, kterou si mohly policejní orgány jednoduše ověřit v příslušné evidenci Ministerstva vnitra vedené podle tehdy platného zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice, ve znění pozdějších předpisů. Text trestního oznámení, jakožto i přiložené otisky obrazovky (printscreeny) navozují dojem, že se uvedená organizace zaměřuje na ochranu děl včetně filmů či softwarů (poukaz na sdílení filmů a softwarů tvoří dokonce základ oznámení). Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu, jak plyne z jejího názvu či údajů na jejích internetových stránkách, se však zabývá ochranou práv vznikajících při vysílání a pořizování rozmnoženin zvukových a hudebních zvukově-obrazových záznamů, tj. ochranou práv k dílům hudebním. Do předmětu její činnosti tedy nespadá ochrana práv souvisejících s díly literárními (software) či audiovizuálními (filmy). Je nepravděpodobné, aby tato organizace podala trestní oznámení ve věci nespadající do předmětu její činnosti, resp. aby v textu navozovala dojem, že tak činí v rámci své činnosti. Za těchto okolností nemohlo samo trestní oznámení vyvolat důvodné podezření, že došlo ke spáchání trestného činu. Všechny tyto nesrovnalosti, jejichž rozpoznání navíc ani nevyžaduje speciální odborné znalosti z oboru informačních technologií, měly naopak Policii České republiky vést k tomu, aby odesílatele trestního oznámení kontaktovala již na samém počátku vyšetřování.

32. V této souvislosti lze poukázat na ustanovení § 59 odst. 5 trestního řádu, které příjemci trestního oznámení ukládá povinnost vyslechnout oznamovatele o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, či o důkazech, případně výši škody. Byť se uvedené ustanovení vztahuje na ústně podané oznámení, je nepochybně žádoucí, aby policie postupovala obdobně v případě, že trestní oznámení obdrží způsobem, kdy oznamovatele nelze jednoznačně ztotožnit (obdobné požadavky na ni ostatně klade i stanovisko odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra č. j. OBP-844/CZ-2004, týkající se otázky postupu Policie České republiky při přijímání a následném nakládání s trestními oznámeními). Zvýšená míra opatrnosti je na místě zejména ve chvíli, kdy orgány činné v trestním řízení hodlají přistoupit k zásahu do práv prostřednictvím zajišťovacích institutů upravených v hlavě čtvrté trestního řádu.

33. Ústavní soud neshledal ani žádný důležitý důvod, který by orgánům činným v trestním řízení bránil využít služeb konzultanta ještě před podáním návrhů k nařízení prohlídky jiných prostor; tím spíše, když v oblasti informačních technologií dle vlastních slov neměly odborné vzdělání. Zejména nelze říci, že by se nacházely v časové tísni, jelikož mezi vydáním příkazů a vykonáním samotné prohlídky byla prodleva více než měsíc. Prošetřením informací týkajících se rozbočovače "Best of all hubs" tak mohlo být již na počátku vyšetřování zjištěno, že tento není od 30. září 2012 v provozu a nelze se k němu připojit. Uvedenou informaci přitom bylo možné ověřit bez přístupu k obsahu zajištěných počítačů. Takové zjištění by jistě vrhalo stín nedůvěryhodnosti na trestní oznámení, dle něhož mělo ke sdílení dat na tomto uzlu docházet po uvedeném datu, a tedy i vyvolat pochybnosti o tom, že se skutek mohl stát způsobem v oznámení popsaným.

34. Z výše uvedeného je patrné, že orgány činné v trestním řízení, ve snaze co nejdříve identifikovat totožnost podezřelého, na nějž ukazovaly indicie v trestním oznámení, zcela opomněly prověřit okolnosti, které měly svědčit o spáchání trestného činu, tak jak jim to ukládá ustanovení § 158 odst. 1 trestního řádu (dle něhož má policejní orgán povinnost "učinit veškerá potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřujících ke zjištění jeho pachatele"). Namísto toho bez přiměřeného důvodu spoléhaly na to, že informace uvedené v trestním oznámení, které se později ukázalo být falešné, jsou pravdivé. Nutno dodat, že v tomto směru selhala trojí kontrola (policejní orgán - státní zástupce - soud), neboť všechny uvedené orgány informace z trestního oznámení nekriticky převzaly. Nařízením prohlídky jiných prostor a pozemků bez náležitého prošetření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, bylo nepřiměřeně zasaženo do práva stěžovatele na soukromí zaručeného čl. 8 Úmluvy a na domovní svobodu dle čl. 12 Listiny. Nebyl-li dán věcný důvod k samému provedení domovní prohlídky (tj. ústavně přijatelný příkaz k domovní prohlídce), nemohl být dán ani legitimní důvod k zajištění věcí sloužících k podnikatelské činnosti stěžovatele, které byly při domovní prohlídce nalezeny. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že orgány činné v trestním řízení konaly v dobré víře ve správnost informací uvedených v trestním oznámení. Při vynaložení rozumného úsilí k ověření těchto informací totiž mohly nedůvodnému zásahu do základních práv stěžovatele zabránit.

35. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona napadené příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků vydané Okresním soudem v Olomouci zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. června 2016


Jan Filip v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 905/13, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies