II. ÚS 1314/16

14. 06. 2016, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Grossové, zastoupené Mgr. Romanem Stýblem, advokátem se sídlem Křížová 102/10, Brno, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2016, č. j. 39 Co 49/2016-339, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 39 Co 319/2015-343, 39 Co 49/2016, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví citovanému usnesení (ve znění opravného usnesení) Městského soudu v Praze, neboť má za to, že postupem porušujícím čl. 1 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl o stěžovatelkou podaném odvolání, směřujícím proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 4. 2015, č. j. 50 Nc 176/2013-251, kterým jí uložil povinnost uhradit odměnu znalkyni (PhDr. Ingrid Strobachové) za přípravu a účast při ústním jednání v celkové výši 1.050 Kč, tak, že napadené usnesení obvodního soudu jako věcně správné podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") potvrdil. Napadeným usnesením ze dne 9. 3. 2016 pak městský soud postupem podle ustanovení § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. opravil v záhlaví předchozího usnesení zřejmou nesprávnost, spočívající v chybném označení zástupce jednoho z účastníků řízení.

3. Městský soud se v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení neztotožnil s odvolacími námitkami stěžovatelky, jimiž zpochybňovala způsob, jakým obvodní soud rozhodl o samotné výši odměny pro jmenovanou znalkyni, aniž by - dle jejího názoru - svůj závěr jakkoliv blíže odůvodnil a konkretizoval. Ačkoliv městský soud souhlasil se stěžovatelkou, že odůvodnění obvodního soudu bylo "kusé", když "nesprávně neuvedl počet hodin ani hodinovou sazbu", přesto městský soud konstatoval, že "podstatné skutečnosti jsou z něj zřejmé." V odůvodnění pak městský soud uvedené skutečnosti s odkazem na vyhlášku č. 37/1967 Sb. blíže konkretizoval, včetně vymezení počtu hodin a stanovené hodinové sazby.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nicméně i nadále setrvává na svém stanovisku, že předmětné usnesení obvodního soudu trpí vadou nepřezkoumatelnosti, přičemž se městský soud (v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu ve vztahu k problematice dodržování principů spravedlivého procesu v rozhodovací činnosti obecných soudů) dostatečně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, v nichž zpochybňovala samotnou výši přiznané odměny znalkyni i procesní postup obvodního soudu. Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma judikatury Ústavního soudu ve vztahu k tzv. bagatelním sporům, nicméně v případě napadeného usnesení městského soudu se prý jedná o "natolik flagrantní a pokrývající vadné rozhodnutí soudu I. stupně, že si přiznání rozměru možného porušení jejich ústavních práv zaslouží."

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

6. Stěžovatelka, i s vědomím tzv. bagatelní povahy nyní projednávané věci (z hlediska výše přiznané odměny, tj. 1.050 Kč), v ústavní stížnosti mimo jiné poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud v minulosti i u tzv. bagatelních věcí připustil přezkum z ústavněprávních hledisek. Ústavní soud tak nicméně činí ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, kupříkladu když se orgán veřejné moci dopustil natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně garantovaného základního práva nebo svobody, zpravidla pak práva na spravedlivý proces (tj. s procesními principy, jež jsou pro vedení řízení stěžejními) [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], přičemž tak Ústavní soud činil vždy s ohledem na intenzitu faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, příp. s ohledem na jiné okolnosti daného případu (např. kumulativní působení dalších obdobných případů; srov. kupř. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014).

7. Prizmatem výše uvedených kritérií Ústavní soud hodnotil i nyní projednávaný případ stěžovatelky, přičemž zde ovšem neshledal žádné okolnosti, které by činily opodstatněným ústavněprávní přezkum ústavní stížnosti, podané v tzv. bagatelní věci, neboť jí stěžovatelka v konečném důsledku brojí proti rozhodnutí obvodního soudu, jímž jí stanovil povinnost uhradit odměnu znalkyni ve výši 1.050 Kč. Přestože Ústavní soud nijak nezlehčuje osobní (majetkové) motivy stěžovatelky k procesní obraně proti takovému rozhodnutí, uvedenou částku nepovažuje za nepřiměřenou či z hlediska dopadů do majetkové sféry stěžovatelky natolik invazivní, že by sama o sobě založila onu výjimku u tzv. bagatelních věcí a uspokojivě odůvodňovala přezkum z ústavněprávních hledisek, příp. i kasační zásah ze strany Ústavního soudu.

8. Pokud se stěžovatelka ve své argumentaci v ústavní stížnosti zaměřuje i na druhý aspekt rozhodování obecných soudů, a to, že výše přiznané odměny znalkyně byla odůvodněna nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem ze strany obvodního soudu, s touto námitkou stěžovatelky se do značné míry ztotožnil již městský soud, který však v ústavní stížností napadeném usnesení tento "deficit" v procesním postupu obvodního soudu dle názoru Ústavního soudu dostatečným způsobem zhojil, když naopak (právě k odvolacím námitkám stěžovatelky) podrobně a srozumitelně vyložil, na základě jakých konkrétních skutečností (počet hodin) i právních předpisů byla předmětná odměna znalkyni stanovena.

9. Takový postup Ústavní soud považuje za ústavně konformní a nelze proto přisvědčit názoru stěžovatelky, že procesním postupem městského soudu, ústícím do vydání ústavní stížností napadeného usnesení (ve znění opravného usnesení), byla porušena její základní práva, jak namítala v ústavní stížnosti.

10. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2016


Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 1314/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies